reklama
 
 

Děti do 150 centimetrů vstup zdarma? Diskriminace vysokých, šikana dlouhánů. Netrpme to!

2. 8. 2016 15:00
Kolektivní vina výšky nebo velké nohy je nepřípustná. Nejde o majlant za vstupenky nebo o lakotu čahounů. Jde o princip.

Ministr zemědělství Marian Jurečka si minulý týden na Twitteru posteskl: „Štve mě, že rodinné vstupné je v ČR většinou 2+2, kdo to vymyslel? V resortu MZe to měníme a zavádíme vstupné rodiče plus jejich děti.“

Nechme stranou otázku možného střetu zájmů (Marian Jurečka má pět nezaopatřených dětí) a posviťme si na problém důkladněji. Kromě znevýhodnění početnějších rodin se tu skrývá ještě brutálnější, a přitom běžně akceptovaná diskriminace: vysokých dětí a lidí vůbec.

O vstupném, respektive vstupu zdarma, často rozhoduje výška vstupující osoby. Osudovou hranicí je nejčastěji 150 centimetrů, měřítkem pro slevy bývá také 120 nebo 110 centimetrů. Je to úplně běžné a nechápu, proč se tomu obyvatelstvo bez reptání podrobuje.

Když někdo, řekněme v šestnácti, ještě nedorostl vojenské míry, má to pořád zadarmo. Kdo jde na řadu po něm, ale vytáhl se už v jedenácti, má už několik let smůlu. Respektive jeho rodiče, kteří vstupné platí.

V zemi, kde podle nové studie žije čtvrtá nejvyšší ženská populace na světě, by to mělo být palčivé téma. Nejde až tak o majlant za vstupenky nebo o lakotu čahounů. Jde o princip.

Předseda olympijského výboru Jiří Kejval hájil rozhodnutí nevyloučit ruskou výpravu z Ria tím, že by šlo o nepřípustnou „kolektivní vinu“. Prý jako byste chtěli zakázat start všem, kdo mají číslo bot větší než 45. To by samozřejmě byl nesmysl – ale copak se úplně stejně nepraktikuje „kolektivní vina“ vysokých, dnes a denně? Dokonce, kdyby to bylo jednodušší, by mohli pokladní a pořadatelé u vchodů instalovat měřiče chodidel. Kdo by se vešel do pětačtyřicítky, šel by dál gratis, kdo by přečuhoval, toho by zkasírovali. Kolektivní vina výšky nebo kolektivní vina velké nohy je stejná. Kejval nechtěně upozornil na absurditu pravidel vstupného.

Příklad za mnoho jiných. V akvaparku se rodinný vstup vztahuje na dvě dospělé osoby a jedno dítě do výšky 150 cm. K tarifu Rodina lze přikoupit až dvě děti do 150 cm za jednotnou sazbu 149 korun na den za jedno dítě do 150 cm.

O tom, kdo je ve smyslu vstupného dítě, tedy nerozhoduje úřední dokument ani čestné slovo rodičů, ale fyzické dispozice. To je skandální a dost možná protiústavní.

Vyskytují se dokonce kuriózní matice výšky a věku. Děti do 120 cm zdarma, kdežto dítě od 120 centimetrů výšky a do 15 let věku má nárok na zlevněné vstupné. Překombinovaná směs exaktního přístupu (měřitelná výška) a víry v pravdomluvnost (bylo jemu/jí už patnáct?). To přece nemůže fungovat.

Majitelé koupališť a lyžařských areálů, pořadatelé festivalů, sportovních utkání a poutí s kolotoči pochopitelně stojí před úvahou, jak „dítě“ poznat, když nemá občanský průkaz ani není k dispozici jiný doklad o datu narození. Řešení je prosté. Především zapomeňte na centimetry výšky (a čísla bot). Buď se spolehněte na čestné slovo (rodičů), hlavně tam, kde o nic moc nejde a není třeba být komisní. Anebo důsledně žádejte potvrzení o věku, jako ho chtějí třeba v pokladnách u alpských sjezdovek, když kupujete skipas pro dítě nebo juniora. Platit nebo neplatit vstupné podle centimetrů, to je šikana vysokých. Nerovnost na základě svévolně nastavovaných biologických parametrů by stála za projednání u soudu.

Studie Světové zdravotnické organizace usoudila, že vysocí lidé se dožívají vyššího věku a mají vyhlídky na vyšší vzdělání a vyšší plat. Jako by platila nepsaná dohoda, že vysokým rodinám s vysokými dětmi je třeba to nějak osladit.

autor: Jan Lipold | 2. 8. 2016 15:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama