O žádné jednání vám nejde a ani nikdy nešlo, berete si občany jako rukojmí, obviňují se vzájemně vláda a odbory, zatímco doprava v Praze, Brně, Ústí nad Labem, Olomouci a dalších městech dnes celý den stojí.
Kdo to má do práce či někam, kam se potřebuje nutně dostat, dál, nechce jet autem ani na kole, musel zůstat doma. Mnozí lidé (podle průzkumů veřejného mínění kolem dvou třetin), to ale považují za únosnou daň, je-li třeba dát vládě najevo, že jí nevěří a odmítají reformy, které prosazuje.
Kdo tedy nese hlavní vinu za to, že dnes leckde nejedou vlaky, autobusy, trolejbusy, tramvaje a v Praze ani metro?
Publicista Karel Hvížďala je přesvědčen, že za současné napětí ve společnosti může především vláda, její neschopnost vysvětlovat své kroky, získat pro ně veřejnost a především zahleděnost v sebe samu.
„Představitelé výkonné a zákonodárné moci se uzavřeli sami do sebe, od zbytku nejen obyvatelstva, ale i světa se odřízli: v Evropské unii vidí nechtěného přítele a občany zhrzeně ignorují, ve svaté víře, že jsou nositeli té jediné pravdy, a proto jsou více méně sami se sebou spokojeni," míní Hvížďala a dodává: "… vláda… proti sobě popudila během krátké doby většinu občanů, … zneužila slovo odpovědnost a pustila se do boje s většinou svých občanů. Takový nerovný střet nemůže nikdy vyhrát. Pokud si to neuvědomuje, není jí pomoci."
| Karel Hvížďala: Problém Česka: nezodpovědná vláda |
Politický konzultant Tomáš Haas srovnává situaci s dobou, kdy vládly kabinety sociálnědemokratických premiérů.
„To vše už tady přeci bylo. V červenci 2002 zahájila své funkční období vláda Vladimíra Špidly. V té době jí důvěru vyjadřovala přibližně polovina občanů, pak důvěra rychle klesala. Na počátku roku 2003 ještě vládě důvěřovalo téměř čtyřicet procent občanů, na konci roku 2003 pak už jen kolem třiceti. V průběhu roku 2004 až do odchodu Vladimíra Špidly z funkce premiéra v létě 2004, kolísala důvěra kolem třicetiprocentní hranice. Na konci osmiměsíční vlády Stanislava Grosse, který Špidlu nahradil, se před nástupem Jiřího Paroubka důvěra propadla dokonce daleko hlouběji než důvěra dnešní vlády, na nějakých deset procent," vypočítává Haas.
A nabízí své vysvětlení: „Jako tehdy i dnes existuje malá část občanů, kteří se domnívají, že když se jim něco nelíbí, je čas na revoluční změnu, nebo alespoň na demisi vlády bez ohledu na volební výsledek. … Chtějí, aby se existence vlády odvíjela od její okamžité popularity. Vládu odmítají jako 'nelegitimní', v jejich nízkých číslech ve výsledcích aktuálních průzkumů veřejného mínění vidí ospravedlnění svých požadavků a domnívají se, že se jejich názoru musí podřídit všichni."
| Tomáš Haas: Jak nebránit vlast a rodinu |
Politolog Jiří Pehe pak jednoznačně viní ze současné situace kabinet Petra Nečase a jím prosazované reformy.
„(Dnes, pozn.red) má většina občanů naprosté právo cítit se jako rukojmí pomateného vládního záměru konat ,dobro', které nejenže nikdo nechce, ale které se při trochu racionálnější analýze jeví jako velká chyba. Scestné a uspěchané ,reformní' kutilství v důchodovém systému a zdravotnictví za situace, kdy by stačily jen parametrické změny nebo částečné opravy, jsou toho dobrými příklady… I proto je odborářský protest zcela na místě," domnívá se Pehe.
| Jiří Pehe: Kdo si bere občany jako rukojmí |
Vedle otázky "Kdo za to může?" si někteří blogeři na Aktuálně.cz položili další, neméně obligátní, a to "Komu to slouží?"
Jan Payne, zastupitel ODS v Praze 2, má za to, že především těm, kdo mají zájem na co nejvíce rozdělené společnosti.
"Mafiány mohlo jen sotva potkat něco pro ně příhodnějšího: dochází k polarizaci společnosti, tentokrát již nikoliv jen mezi pravicí a levicí, ale přímo mezi občany samotnými," napsal.
| Jan Payne: Mafiáni si mnou ruce - stávka |
Petr Havlík, předseda strany Občané.cz podezírá vládu, že jí tato situace vyhovuje.
"Byla to vláda, která posadila odbory a parlamentní levici na koně. Že by záměrně, aby se opět k vládě přidali voliči nejmenšího zla? Připadá vám to zvrácené? Možná, ale copak je naše politika normální a standardní? Nehrajeme tak trochu všichni kompars něčí hry? Co když jde hlavně o strach z nesestavení státního rozpočtu na příští rok? Možná jde i o selektivní vyšetřování či nevyšetřování různých kauz, kdo ví? Kdo nejde s námi, jde proti nám? Stará válečnická lest říká - když máš málo spojenců, tak si vyrob silného nepřítele a on už se někdo přidá. Cui bono?" rozvádí svou úvahu Havlík.
| Petr Havlík: Cui bono stávka - zákaz - stávka? |
A kdo může za dnešní stávku podle vás? Vyhnaly odboráře do ulic vládní reformy a svými protesty vlastně jen v souladu s demokracií legitimně vyjadřují vůli většiny po změně? Či se naopak jedná o pravý opak, tedy nepochopení samotné podstaty fungování demokracie? A komu to nakonec poslouží nejvíce?
Co napsali o stávce do svých blogů sociálnědemokratičtí politici
| Bohuslav Sobotka: Vláda radikalizuje a rozděluje zemi |
Milan Štěch: Stávku plně podporuji | ||
| Jiří Havel: Vláda by odborům měla být vděčna |
Zdeněk Koudelka: Právo na stávku |
A ještě jeden pohled (s poněkud větším odstupem…)
| Pražskej blog: Co doporučují Leaders of Men na přežití čtvrtka |
