Rozkaz v ANO zněl jasně: Odsuňte všechny premiérovy kostlivce až za říjnové sněmovní volby. Čapí hnízdo, střet zájmů, ohrožení peněz z eurofondů - vše vykazuje stejný mustr. Jenže zatímco nejslavnější „rodinná“ farma představuje kauzu za pár desítek milionů, Babišova hra na chytrou horákyni ve vztahu k Agrofertu hrozí republiku připravit o stovky miliard.
Bruselští auditoři už před dvěma lety jasně dovodili, že předseda české vlády ovládá své svěřenské fondy způsobem, který zakládá obří střet jeho soukromých byznysových a veřejných politických zájmů. Zdálo se tehdy, že spadla klec a Andrej Babiš bude muset problém rychle vyřešit. Přesto se mu jej dařilo nekonečným kličkováním tlačit stále před sebou - a dnes je definitivně jasné, že do voleb se už jeho rozlousknutí nedočkáme.
Zatím poslední díl seriálu, v němž ochočená česká veřejná správa slouží soukromým zájmům silných, představuje žádost ministerstva průmyslu, aby nám Brusel znovu v této věci prodloužil lhůty. Je fakticky jedno, jak evropští úředníci odpovědí na dopis, o kterém informoval Český rozhlas. Cíle odkutálet horký brambor alespoň do druhého říjnového týdne bude nepochybně dosaženo.
Babiš může být spokojen, ostatní se ale těžko vyhnou dříve či později bolehlavu. Čím později svůj korupční problém Česko vyřeší, tím víc peněz bude muset do Bruselu vracet.
Nevidím zlo, neslyším zlo
Kromě klasických eurofondů nám nyní unijní vedení odsouhlasilo i takzvaný Národní plán obnovy - úhrnem 180 miliard korun na boj s následky pandemie. Jenže je tu potíž: premiér. Peníze dostaneme, do poloviny příštího roku ale musíme přestat dělat na Brusel dlouhý nos ohledně léta neřešeného střetu zájmů.
I kdyby po volbách Andrej Babiš padl, problém nám tu zůstane. Na nápravu celého stavu jsme měli roky, protože jsme je ale promarnili, budeme teď potřebné paragrafy kutit na koleni, což málokdy končí šťastně.
Už dva roky se Brusel domáhá odpovědi na otázku, jak konkrétně chceme napříště zamezit nebezpečné koncentraci byznysové a politické moci. Andrej Babiš samozřejmě nemá nejmenší chuť, aby se něco takového stalo, takže celou dobu místo toho trollí unijní orgány nejrůznějšími žalobami a iracionální korespondencí.
Recept, jak s obřím problémem pohnout, ale bohužel nemá po ruce ani opozice. Jen vyhodit Babiše ze sedla opravdu nestačí. Je především třeba přepsat jeden z nejhorších zákonů posledních let, takzvaný lex Babiš.
Jakkoliv byly jeho záměry pochopitelné, norma šitá na míru proti jednomu jedinému člověku nikdy nemůže dopadnout dobře. A také nedopadla. Premiérovi právníci okamžitě využili skulinky a zkombinovali nové paragrafy o střetu zájmů s taktéž zánovními paragrafy o svěřenských fondech.
Od té doby jsme tam, kde jsme. Premiér může vykřikovat, že dodržuje českou „antibabišovskou“ legislativu. Že už to neplatí o té evropské, která je v případech, kdy jde o unijní peníze, rozhodující, v tom kraválu zaniká.
Každá rozumná opoziční strana by měla umět nabídnout paragrafované řešení, bohužel ale s žádným dosud nikdo nepřišel. O to snadněji pak může Andrej Babiš opakovat, že proti němu nikdo nic v ruce nemá a všechno je jen komplot.
Stovky miliard v ohrožení
Jakmile Brusel dovodí, že zde existuje prostředí, v němž velcí kluci mohou bez uzardění rozkrádat evropské miliardy, zastaví platby. Co hůře, začne je vymáhat zpět.
Jsme tak na nejlepší cestě, aby opatření, které podmiňuje čerpání eurofondů dodržováním právního řádu, nebylo historicky poprvé použito proti Maďarům či Polákům za systematické omezování médií a soudů, ale proti Česku za celkem banální chamtivost jednoho magnáta. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.
Kdo tedy chce přesvědčit voliče, že opravdu touží zbavit Česko neblahého dědictví Andreje Babiše, neměl by jen vykřikovat, jak rychle ho vyprovodí ze Strakovy akademie (což mimochodem bude ještě na hodně dlouhých měsíců, i kdyby opozice vyhrála). Nápravu toho, co momentálně premiér představuje - tedy nepřijatelné hromadění byznysové, politické a mediální moci -, totiž může přinést jen dobře napsaný zákon o střetu zájmů, pro který se politici zavážou zvednout ruku okamžitě po ustavující schůzi nové sněmovny.
