Jak moc se nevyplácí šlendrián, poznala v neděli koalice, která ovládá německé hlavní město. Volby, díky nimž se v roce 2021 ujala moci, byly zorganizované tak špatně, že se nyní musely z rozhodnutí soudu opakovat. A tentokrát v nich drtivě zvítězili opoziční křesťanští demokraté (CDU).
Stávající rudo-zeleno-rudé souručenství sociálních demokratů (SPD), Zelených a extrémně levicové strany Die Linke si sice nakonec udrželo většinu, stalo se ale zcela zřejmým, že Berlín potřebuje hlubší změnu, nemá-li zkolabovat.
Což takhle přepřáhnout?
Jak je možné, že po pouhém roce a půl posílila metropolitní opozice v opakovaném hlasování o téměř jedenáct procent? Příčin bude nepochybně více, ty hlavní jsou ale tři: neschopnost města zorganizovat regulérní volby (nota bene v době, kdy se musí maximálně šetřit); nespokojenost veřejnosti se způsobem, jakým mělo být vyvlastněno čtvrt milionu bytů, jichž se v Berlíně zoufale nedostává; a konečně obava z násilí radikálů všeho druhu. Právě tohoto strachu CDU velmi šikovně využila a udělala z něj hlavní téma voleb.
Ať už se lidem daří lépe či hůře, samozřejmě platí, že touží žít v klidu. Důkazem budiž fakt, že v neděli v Berlíně slyšelo na bezpečnostní hesla křesťanských demokratů přes 50 tisíc dosavadních voličů SPD, 30 tisíc voličů Zelených a 15 tisíc voličů Svobodných (FDP), kteří u uren přeběhli právě k CDU. Té to sice přineslo překvapivé a výrazné vítězství, jež jí ovšem záhy dosti zhořklo. Potenciální partnerka křesťanských demokratů, lídryně místních Zelených Bettina Jaraschová, totiž prakticky obratem avizovala, že s CDU vůbec nehodlá jednat.
Hraje totiž své vlastní hry, jež by jí mohly dovést až do křesla primátorky německého hlavního města - což by pro stranu představovalo historický primát. Může si to dovolit, protože na rozdíl od SPD Zelení ve volbách prakticky neztratili. Udrželi si své pozice zejména mezi mladými lidmi a až do hranice 44 let jsou suverénně nejoblíbenějším politickým uskupením.
Jak už bylo řečeno, zůstalo současné koalici dost hlasů k tomu, aby mohla pokračovat ve vládnutí, ale na výsledky voleb musí nějak reagovat. Zelení proto navrhují výměnu na nejvyšším postu, jež dosud zastávala sociální demokratka Franziska Giffeyová.
Není divu, že čelní němečtí konzervativní politici, jmenovitě třeba šéf křesťanských sociálů (CSU) a bavorský premiér Markus Söder, už začínají mluvit o zradě na voličích a mrzačení demokracie. K čemu jsou pak volby, když jejich suverénní vítěz je vyhozen z kola?, ptá se Söder teatrálně a žádá odměnu pro CDU, svého tradičního politického partnera.
Což je ovšem více ukázkou politického vydírání než mocenské matematiky. Otázka by totiž měla znít jinak: proč nikdo nechce v Berlíně s CDU a jejím lídrem Kaiem Wegnerem do koalice? A proč nemají křesťanští demokraté Zeleným programově co nabídnout?
Teoreticky ještě samozřejmě existuje možnost, že by s CDU šla do party pošramocená SPD, znamenalo by to ale pro ni uštědřit si vlastní rukou pořádný politický políček. Protože by tak podpořila hlavní německou opoziční partaj, která chce vystrnadit z kancléřského křesla Olafa Scholze (SPD).
Berlín sice samozřejmě není totéž co celé Německo, různorodé koalice na úrovni měst či spolkových zemí nejsou nijak neobvyklé. Jenže metropole má přece jen velkou symbolickou sílu. A hnát se v ní do velké koalice CDU-SPD, jež v minulém desetiletí voliče po celé zemi tak zklamala, nedává příliš velký politický smysl.
Spojeni programem. A nesnášenlivostí
Míra otřesu se obvykle vyjadřuje časovými srovnáními. A na ty nyní dochází i v Berlíně. Místní SPD utržila nejhorší výsledek od roku 1946 a její lídryně Franziska Giffreyová nevyhrála ani ve svém obvodu v Neuköllnu, který je tak levicový, že by tu měla zvítězit i fajfka Karla Marxe. CDU pro změnu uspěla nejvíce od roku 1999. Přesto to neznamená, že by se politická situace ve městě změnila nějak zásadně.
Nadále silní Zelení se totiž se sociálními demokraty a Die Linke shodnou daleko snadněji než s konzervativci. Dál se tak mohou věnovat "své" progresivně-liberální politice a jde jen o to, o jak velký díl mocenského koláče si teď řeknou, když jsou po aktuálním tříprocentním propadu SPD prakticky stejně silní (obě strany mají nyní 34 mandátů). Dohodu lze ale předpokládat, protože nikdo ze současné rudo-zeleno-rudé trojice nechce být tím, kdo by po čtvrtstoletí předal hlavní město byť jen částečně pravici. Pokud je dosavadní koalice vůbec něčím ohrožena, pak osobní řevnivostí dvou žen - rudé primátorky Giffeyové a zelené pretendentky na její post Jaraschové.
Ať už ale bude nakonec vládnout kdokoliv, přinesly nedělní berlínské volby místním politikům silné varování, že voličská trpělivost v hlavním městě dosáhla svých mezí. A že by odplata za jeho mizernou správu příště mohla být drtivá, pokud se věci nepohnou k lepšímu.
Současná koalice totiž sice většině Berlíňanů vyhovuje ideově, ale její praktický výkon je natolik katastrofální, až teď donutil desítky tisíc lidí ze zoufalství volit i proti jejich politickému přesvědčení.
Ne, takto nevypadá zmrzačená demokracie, nýbrž velmi živý a funkční systém, v němž laxní politici dostávají zpětnou vazbu. Berlín nechce čekat na příští volby, probudil se už teď. Snad se probudí i tamní politická scéna.
Autor je analytikem týdeníku Euro.
