Trošku mi přeběhl mráz po zádech z té představy. Je dobré, když věci (i tvorové) mají svá přirozená měřítka.
K výročí Národní galerie nechal se vyvěsit na plakáty po městě sám pan její ředitel. Navrhuji rovnou i televizní verzi upoutávky: Pan Generální špacíruje chodbami Veletržního paláce a zpívá si Ivánkovu píseň z Mrazíka: "Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit! Nevypadám já věru zle, zkrátka chlapík, jak má být."
Já vím, zase mi budou nadávat do levičáků. Protivně arogantním vůči sebevědomým a úspěšným lidem - Knížákovi, Klausovi a kdovíkomu ještě. Ostatně s tou pravicí - levicí v naší zemi. Už když jsem se narodil, byli v této zemi krajní, konzervativní, pravicoví komouši a v řadě případů jimi zůstali. Když polistopadová pravice rozdávala štědře majetek lidu pod názvem kupónová privatizace, co bylo pravicové a co levicové? Nevím. Džíska?
Nám před barákem bolševik vystavěl obrovské betonové silo. Soukromý podnikatel na něj dal v devadesátých letech reklamu a ještě na ni posvítil. S dovolením se mi ani jedno moc nelíbí.
Čas od času se setkávám s reakcí na své "antiklausovství". To je mýtus adorantů. My, co jsme vykřikovali při vyučování, nosili čtyřky prakticky z čehokoli a občas gumovali něco v třídnici nebo omluvném listě, my jsme obvykle nijak zvlášť nežrali předsedu třídy nebo SSM. Pro nás to byl protivný šprt, obvykle bez humoru, ambiciózní oblíbenec učitelek.
Dost možná že jsme jen záviděli - pro nás nepochopitelnou - přízeň dobře vychovaných spolužaček vůči schopnému hochovi a jeho přímočaré, o sobě nepochybující existenci. Ale podstata vždy byla, že navzájem jsme si byli takzvaně "volný".
A u tohoto modelu zůstalo. I v případě tohoto pana prezidenta, proti němuž osobně nic nemám.Tolik na otázku čtenáře, co o současném prezidentovi míním. Máme prostě každý jiný vkus a kamarády, a to je všechno.#reklama
Ale slyšel jsem pěkný vtip, jak pan premiér Paroubek prochází svoji poštu, když do jeho kanceláře vejde sekretářka: "Pane předsedo, zastřelili podnikatele Mrázka!" "Jejda! To už je osm??!"
