I nic se musí umět. Reálně se nejsilnější opoziční strana vůbec nijak neproměnila. Andrej Babiš dál zůstává jejím předsedou i poslancem. Jeho pobočníci Alena Schillerová a Karel Havlíček jsou nyní hlavními tvářemi uskupení, ale to byli i dosud. Moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák pak rezignoval na post místopředsedy bez jakéhokoliv zájmu, protože málokdo věděl, že vůbec místopředsedou byl. Přesto se Babišovu týmu podařilo vyvolat nemalý humbuk.
Experti se "zaručenými zprávami" se předháněli v ujišťování, že předseda položí poslanecký mandát. Jiní zase tvrdili, že pokud se Babiš neodhodlá k razantní akci, zůstane osamocený jako kůl v plotě. Další věštili obří moravskoslezskou rebelii, vedenou Ivo Vondrákem a Tomášem Macurou. Výsledek? Vše zůstalo při starém, jen Andrej Babiš získal novou dávku pozornosti. Zajímavá otázka však nezní, co bude dělat teď, nýbrž s čím přijde v roce 2024, až se znovu roztočí předvolební kolotoč.
Nic nekončí, vládnu dál
I kdyby ovšem Babiš nyní na nějaký post formálně rezignoval, nezměnilo by se na české politické scéně reálně vůbec nic. Jako fyzická osoba totiž vlastní ochrannou známku hnutí (podobně je tomu v případě Tomia Okamury a SPD), takže bez jeho požehnání strana nemůže vůbec nic. Dále má nezanedbatelnou mediální sílu, takže případné odstavení by svým protivníkům velmi rychle mohl vrátit prostřednictvím svého impéria.
Vznikla tak obvyklá situace: Lidé, kteří Babiše nevolí, mu veřejně vymýšlejí nejrůznější ústupové varianty, zatímco ti, kdo mu své hlasy odevzdávají, po něm nic takového nežádají - a samotného Babiše nic takového ani nenapadne. Všeho všudy teď svým místopředsedům Schillerové a Havlíčkovi věnoval nálepku "hlavních tváří". To nejdůležitější ale opět nerozhodl, totiž kdo je jeho korunním princem či princeznou. Dál udržuje oba své věrné v nejistotě. Ve prospěch Schillerové přitom mluví popularita a ráznost, pro Havlíčka zase schopnost se domluvit, a to i cizími jazyky.
Babiš zatím může zůstat v klidu i proto, že soud jej v první instanci zprostil obvinění z korupce v kauze Čapí hnízdo. A prezidentské volby sice nevyhrál, ale postoupil do jejich finále a získal 2,4 milionu hlasů, což je mnohem více, než jeho volební tým původně čekal.
Řečeno s klasikem žánru politického neodcházení Václavem Klausem: "Nic nekončí, jedeme dál."
Dobře kontrolovaná rebelie
V normální demokratické straně by se jistě po prohře ve třech ze čtyřech posledních voleb už debatovalo o předčasném sněmu, ne tak v ANO. Centrálně řízené hnutí si už vyvinulo postup, v jehož rámci někdo rozčeří vody, získá chvilku pozornosti - a pak se za ním zavře hladina. Možná si ještě někdo pamatuje, jak tuto roli sehrál exministr financí Ivan Pilný. Pak Petr Vokřál. A po něm Tomáš Macura, který ale rychle ztichl, když potřeboval stranickou podporu pro obhajobu primátorského postu v Ostravě. Až nyní, když jej dál třímá, najednou opět procitl. Podobně jako jeho regionální kolega, moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák.
Že na období mezi volbami, kdy nepotřebuje nikoho šokovat, propustil Andrej Babiš svůj marketingový tým, neříká o jeho politické budoucnosti vůbec nic. Nejbližší výběr senátorů jej asi moc zajímat nebude, ale rozhodování o europoslancích už nejspíš ano. Obmění v Bruselu a Štrasburku dosavadní liberální tým, který se už nějaký čas snaží ze všech sil tvářit, že s domácí národoveckou politikou strany nemá nic společného?
Ještě zajímavější ale bude sledovat, s čím vstoupí do následujících voleb krajských, ve kterých by se mu hodil úspěch, jímž by dal voličům najevo, že do sněmovních voleb pak ANO napochoduje jako jasný opoziční lídr. Že právě tímto směrem bude Babiš postupovat, konec konců naznačil už na své zmatečné tiskové konferenci, během níž zaútočil na konkurenty z SPD a ČSSD. Nejspíše proto, že tuší, jak obtížné bude udržet všech 2,4 milionu hlasů z prezidentské volby, takže se jich snaží patronovat co nejvíce.
ANO není měřítko
Zní absurdně, když Babiš vyzývá, abychom "zapomněli na Babiše" a soustředili se na něco jiného. Už jen proto, že zůstává předsedou nejpopulárnější strany současné české politiky.
V jednom však má nepochybně pravdu. Pro obsesi jeho osobou bychom neměli zapomínat na ostatní politické síly. ANO, jehož logo patří soukromníkovi, nemůže být měřítkem toho, jak má či nemá vypadat standardní politická strana. To je jen laťka spadlá na zem.
Vládním uskupením by se tak nemělo ve stínu boje proti populismu dařit odbývat vlastní problémy. A těch není málo. Starostové a nezávislí poté, co se provalilo, že jsou hnutím lokální korupce, slíbili, že už nebudou přijímat firemní dary. V reálu to však opět potichu dělají. Občanští demokraté zase vymysleli tak zvláštní speciální bankovní daň, až se zastavila přesně před branami těch, kdo je úvěrují… A výzva předsedkyně TOP 09, aby se pražský politik Jiří Pospíšil kvůli korupční kauze vzdal před komunálními volbami kandidatury, skončila tím, že se teď dotyčný stane náměstkem primátora české metropole.
Budiž v této souvislosti připomenuto, že zatímco Babiš se k moci vrátí nejdříve v roce 2025, ti ostatní teď vládnou.
