Protože o tom, jak se u nás před rokem 1989 dopovalo-nedopovalo, četli prý za šestnáct polistopadových let již několikrát.

Nesouhlasím s nimi, protože autor přílohy, dlouholetý sportovní novinář Václav Pacina, předkládá ve spolupráci s Antidopingovým výborem ČR veřejnosti řadu dosud neotištěných dokumentů, ale chápu, že ve chvatu dnešního života a záplavě informací mohou mít kolegové takový dojem. Kromě toho připouštím, že dopování za socialismu dnešní třicátníky a mladší ročníky nezajímá, přičemž i starší generace mají na doping v oné době svůj názor, jejž nepotřebují měnit.

Dopoval Západ i Východ

Základní informace jsou jasné: dopoval Východ i Západ, vzájemně to před sebou tajily, což se Západu díky technologickým možnostem dařilo lépe. Sportovci většinou dopovat chtěli, protože věděli, či spíše tušili, že bez dopingu nemají v mnohých sportech šanci na úspěch. Morálně s dopingem problém neměli. Něco jiného byl strach o zdraví. Proto někteří odmítli podepsat "úpis ďáblovi". Konkrétní historka v podání dnes známého sportovního manažera, který chce zůstat v anonymitě: "Mé dvě děti odmítly dopingový program plavecké reprezentace, a proto byly přeřazeny ze skupiny A do skupiny B. Měly ihned horší podmínky, méně závodů a cest do ciziny. Šest plavců neodmítlo, zůstali v áčku, zobali anabolika, pronikavě zlepšili výkony, ale jmenovat je nechci. Systém byl zrůdný, oni to riskli, nemá smysl házet na ně nyní špínu."

Ano, tak tomu bylo. Reportér Pacina navštívil v nedávné době hvězdy bývalé reprezentace ČSSR, a tak mimo jiné přivedl do rozpaků diskaře Imricha Bugára či koulařku Helenu Fibingerovou, hovořil s trenérem Jarmily Kratochvílové Miroslavem Kováčem. Kladl otázky a oni logicky nechtěli mluvit. Proč? Snadná odpověď: Nechtěli pošpinit své jméno a rekordy. Ale to bylo předem jasné. Bylo mi líto těch lidí zahnaných svým způsobem do kouta. Ano, podváděli ve jménu své výjimečného sportovního talentu a touhy vyhrávat. Leč stejně jako jejich soupeři ze zahraničí na olympiádách a světových šampionátech. Ale vedle toho nesmírně dřeli. Nelze si totiž vzít pár pilulek, ležet na gauči a pak hodit či zaběhnout světový rekord. Zaslouží si, abychom na ně dneska plivali?

Odsoudit socialistické funkcionáře

Tohle nepochybně Václav Pacina nezamýšlel, stejně jako Antidopingový výbor, byť se to může zdát. Vysvětlím: vytažení dopingového kostlivce na stránkách Mf Dnes po šestnácti letech má mít totiž pokračování. Do hry hodlá vstoupit Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) se záměrem určit a veřejně morálně odsoudit nikoliv důvěřivé a většinou snadno manipulovatelné sportovce, ale někdejší funkcionáře ÚV ČSTV, lékaře a trenéry. Má se tak stát na základě dokumentů, které Antidopingový výbor ČR předá ÚDV. Tak zní údajně jejich dohoda. Tomu rozumím, tohle má smysl.

Poté bychom měli udělat tlustou čáru a celou kauzu dopingu "made in ČSSR" nechat historii. Dnešní sport a s ním žel stále více spojovaný "kvalitnější", tedy zastřenější doping kráčí dál. A třebaže mnohé ta myšlenka může znepokojovat či přímo děsit (s ohledem na sportující mládež), lze si představit, že doping bude jednou legální. Hlasů, jež po tom volají, přibývá.