reklama
 
 

Dovolená začíná a končí v zácpě na dálnici. Alternativa: Nejet nikam

2. 8. 2019 13:05
Ten božský klid, pohoda, dálnice by vás nezajímaly, pokud byste někam nejeli služebně, ráno dlouho spát, večer na koncert nebo do hospůdky.

Léto, dva měsíce prázdnin, dovolené, pro řidiče a autopasažéry (ale i autobusopasažéry) už asi pět let těšení provázené oprávněnou, opodstatněnou obavou. Rozkopané dálnice, ale i další komunikace, mizerné silnice plné děr, houšť dopravního značení, na něž by šofér potřeboval ne dvě, ale sedm očí. Nějak tak. A už je to normál, už jsme si zvykli, start na dovolenou a návrat domů u těch mazanějších znamená strategické plánování: kdy vyjet? Nejlépe hluboko v noci, ale to zas chytnu zácpu u Mnichova…

Čerstvá analýza Raiffeisenbank ukázala, že strašný stav českých dálnic představuje ztráty v řádech několika miliard korun ročně v nevyrobené produkci a promarněném čase; psala o tom agentura ČTK. V investicích do silniční sítě dlouhodobě zaostáváme za průměrem Evropské unie i států V4. Kvalitu silnic máme šestou nejhorší v EU, což ovlivňuje vývoj HDP a nezaměstnanosti (nepřekvapuje).

Banka připomíná, že jsme díky své geopoloze na kvalitě dopravní sítě a na jejím napojení na okolní země závislí. Která evropská země ale není? Z analýzy plyne, že jenom kvůli rekonstrukci dálnice D1 (synonymum pro novodobou morovou ránu) řidiči čekáním promrhají přes miliardu ročně.

V Česku by bylo potřeba dostavět ještě asi 800 kilometrů hlavní sítě dálnic, což by mělo být hotovo za 11 let, do roku 2030. Do konce 2021 by mělo být zprovozněno asi 210 kilometrů. Loni byly, jak víme, postaveny kilometry čtyři, letos se čeká asi 26. Ale Babišova vláda - podle expertů - proces oprav a výstavby urychlí, údajně odstraňuje i korupci okolo silničních staveb (tvrdí to Roman Lenner, bývalý dopravní poradce premiéra, jehož skupina Valbek-EU patří ke třem největším domácím firmám v oblasti projektování dopravních staveb).

Raiffeisenbank vyčíslila miliardové škody na HDP, avšak nespočítala (ani nemohla) škody na psychice jednotlivců. Ono stát v 33 stupních Celsia v zácpě na dálnici celkem nikomu nepřidá, pokud nejste auto-sadistický masochista, který si libuje ve vynucené nehybnosti. Hádky v kabinách vozů, nervy na pochodu a šílená jízda, když kolona na chvíli zmizí, známe to.

Jak už řečeno, nejde jen o dálnice a silnice první třídy, ale i o cesty ve městech. Bydlím v Praze, v naší čtvrti zavedli jednosměrky, po několika týdnech zjistili, že je vymysleli blbě, tak systém změnili. Lidé jezdili v protisměru, zmatení, hrozili si, nadávali. Cesta domů, pokud už uděláte tu chybu a jedete (musíte jet) autem, se až dvojnásob prodloužila, po straně parkují tisíce aut a zbývající úzký pruh je plný děr, tankodrom.

Jak bylo ve Švajcu? Hele, já byl doma

Experti tvrdí: nejsme na vrcholu autoboomu, vozů bude dál přibývat. Rodiny mají mnohdy více než jedno auto, chceme "být mobilní", "auto je svoboda" (pro mladé však snad už méně). Cesty po Evropě budou ještě náročnější, vychytat čas, kdy je dálnice volná, je čím dál těžší. Možná se dobrá půlka dovolené bude soustředit na tohle vychytávání.

Ani od mobilu si neodpočinete (jak vám kdekdo radí, síťová detoxikace a tak), na cestu musíte mít zapnutou aplikaci, která vám radí objížďky a obchvaty objížděk, když i ty se ucpou. Prostě moderna.

Alternativy? Létat? Odpovědný jedinec si uvědomuje, že každý let znamená malér pro planetu, zhoršuje si jím uhlíkovou stopu. Případná jízda lodí to samé. Jet vlakem? Drahé, pořád dál je to drahé, i když údajně "nejzelenější". A jeďte vlakem, když máte dvě či tři děti. Dřív to bylo normální, dnes se normalita nasunula do auta.

Existuje i alternativa nejet nikam a sedět doma. Číst, spát, nikam se nehnat, neutrácet, "nemít zážitky". Nekoupat se v moři, jen v řece, co teče městem, případně v bazénu. Samozřejmě to dávno není "in". Ptají se vás: "Tak kdes letos byl?" V tom "tak" zní očekávání, že v Andách, na Kavkaze, na Gibraltaru, v Brazílii, nebo aspoň "ve Švajcu". A vy na to: "Nikde, zůstal jsem doma." Údiv, tázajícímu se loupe obličej barvy mahagonu (ani padesátka UV filtr nezabrala). Vypadá sice strhaně, má dluh padesát tisíc, ale lituje alternativce, který sice nikam nejel, neužil si zácpy na D1, D8, D11, nepekl se v kabině či se neklepal zimou při klimatizaci zapnuté na max, zato vypadá odpočatě a spokojeně.

Představte si, že by existovalo něco jako "milostivé léto" (sedmý rok, kdy bývaly kdysi dávno odpouštěny dluhy), že by se jeden rok nikam nejelo. Prázdniny by začaly, ale lidi zůstali doma. Ten božský klid. Dálnice by vás nezajímaly, pokud byste někam nejeli služebně (ucpávají se i mimo prázdniny). Ráno dlouho spát, večer na koncert nebo do hospůdky, jo, doma vedro, ale ne v zácpě za volantem. Vrátili byste se do práce "bez zážitků" (tedy bez toho, co prožívá stejně každý druhý, a "zážitek" to je hlavně podle cestovních agentur), vyhlazení, spokojení.

Ideál budoucnosti: sedět doma, nezhoršovat si uhlíkovou auru, nikam se nehnat, nesbírat zážitky, co nejsou zážitky, žít si v hlavě jak Diogenes v sudu, prožívat v mysli, na gauči, na kole… Já vím, totál utopie, sorry jako.

Práce byly naplánovány několik měsíců dopředu. Na místě už byla technika a připravení lidé, sháníme teď nový termín, vysvětluje Iveta Štočková. | Video: DVTV |  05:07

autor: Martin Fendrych | 2. 8. 2019 13:05

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama