Tam, kde excelovaly přinejmenším dvě její slavné generace Masopustova s Pluskalem, Novákem či Kučerou a Vízkova s Viktorem, Nehodou, Gajdůškem. Fotbaloví příznivci měli dříve k armádnímu klubu ambivalentní vztah: záporný, protože šlo o násilně vytvořený tým po vzoru "milovaného" Sovětského svazu, a kladný, pramenící čistě z kvalit například výše uvedených hráčů. Se vzpomínkami na čtyřicet let existence klubu s názvy ATK, ÚDA a Dukla je to jako se vzpomínáním starých mazáků na vojnu to špatné je nějak zapomenuto.
Dukla představovala kvalitu: desetkrát vyhrála ligu a devětkrát Československý pohár. Hrála semifinále Poháru mistrů evropských zemí (1967) a semifinále Poháru vítězů pohárů (1986). Ve své době byla klubem evropské či světové pověsti. V Mexiku porazila Pelého FC Santos a vyhrávala turnaje v New Yorku.
Ale dosti vzpomínek. Pojďme k dnešku, přímo k tomuto pátku, kdy měla být podepsána smlouva mezi majitelem Jakubčovic Josefem Hájkem a prezidentem Dukly Markem Lukášem. K ní byly pozvány i slavné postavy z minulosti, z nichž Ladislav Vízek s nefalšovanou radostí prohlašoval v médiích, jak se těší na stvrzující přípitek šampaňským. Chyba lávky, schůzka obou subjektů a podpis smlouvy jsou odloženy. Tak rozhodl prezident Dukly Lukáš, dost možná i pod vlivem euforické Vízkovy poznámky o šampaňském. Nejdříve je totiž nutné jednat na několika frontách, a to především s armádními složkami.
Motivací inženýra Lukáše (50), někdejšího veslaře Slavoje Vyšehrad, podnikatele ve stavebnictví, je obnovit klub se stále uznávanou značkou, jež má marketingovou hodnotu, a také dělat fotbal jinak. Lépe než je poslední dobou veřejností vnímán. To jsou v kostce jeho vlastní slova, k nimž ale dodal, že je možná idealista. Jestliže i tak to chce zkusit, patří mu sympatie. Má představy o ekonomice klubu, ovšem uvažovaný roční rozpočet do deseti miliónů korun je hodně minimalistický. Dnešní fotbalová Dukla, občanské sdružení třinácti mládežnických týmů a jednoho mužstva amatérů v přeboru Prahy, žije na Julisce za přijatelných ekonomických podmínek. Bude-li tady však bydlet coby druholigový klub s profesionální licencí, předpisy o pronájmu hovoří jiným čísly. Navíc by jeho přítomnost neměla narušit přípravu armádních sportovců, státních reprezentantů.
Dobrý úmysl, ale poněkud velké oči, a proto je k fanfárám ještě daleko, tak lze zatím nazvat pokus inženýra Lukáše o obnovení slávy klubu, vždy populárnějšího více v zahraničí než doma. Nicméně o tom, že by zmodernizované Julisce opět fotbal slušel, není pochyb. Ostatně kvůli fotbalu byla vlastně postavena.
