Záběry Bělorusů, kteří mají rozsekané hlavy, jsou zahalení do oblaků slzného plynu a bezohledně nakládáni do antonů, aby zmizeli neznámo kde, bezpochyby děsí.
Zdá se tak neuvěřitelné, že ještě před šestnácti lety se to dělo i v Česku. A to bez naprostého zájmu devadesáti procent veřejnosti.
Dnes už žijeme ve stabilní a demokratické společnosti, a je tudíž, byť to zní jako klišé, vlastně i naší povinností pomáhat lidem v těch méně šťastných zemích.
Není ale třeba jen čekat na činy politiků a diplomatů. Dá se třeba napsat protestní dopis běloruským úřadům, poslat dar společnostem, jako je Člověk v tísni, která postiženým lidem v zemi diktátora Lukašenka pomáhá nebo nabídnout studentům vyhozeným ze studií v Minsku, aby dostudovali v Česku.#reklama
Zájem na demokratickém Bělorusku nevyplývá jen z idealismu, že všichni lidé mají právo na svobodný život, ale také z toho, že autoritářské režimy často pomáhají na svém území ukrývat teroristy, výrobce drog či jiné kriminálníky. Je to pro diktátory nejjistější příjem peněz, když nefunguje normální trh. Proto nedávno například Austrálie zadržela severokorejskou loď napěchovanou drogami.
Nedávno jsem zaslechl debatu dvou lidí, že si Bělorusové nezaslouží žádnou pomoc, když si sami Lukašenka zvolili.
Jen pro připomenutí: I 99 % Čechů volilo po čtyřicet let KSČ a zřejmě není mnoho lidí, kteří by se domnívali, že z čistého nadšení. Někdo to činil z nevědomosti, jiný z lenosti, prospěchu či strachu.
A pouhých devět měsíců před sametovou revolucí v roce 1989 ještě policie brutálně rozháněla demonstranty uctívající památku Jana Palacha, což doprovázely nadšené články v novinách:
"V posledním období se snaží hrstka organizátorů protisocialistických a protistátních kampaní v naší zemi, prostřednictvím západních sdělovacích prostředků, znovu rozdmýchávat vášně a narušovat úsilí poctivých lidí o řešení každodenních problémů našeho hlavního města," napsal například Večerník Praha v lednu 1989.
Doprovázely to i pochvalné zprávy z podniků, družstev či od jedinců. Takto například vypadala jedna z autentických zpráv Československé tiskové kanceláře.
Praha 21. ledna (ČTK) - Rozhodný nesouhlas s pokusy o protistátní demonstrace vyjádřily další pracovní kolektivy, orgány a organizace.
"Pracující závodu Praga Příbram vyslovují nesouhlas s protispolečenskými akcemi, které v posledních dnech organizují v hlavním městě naší socialistické vlasti protisocialistické živly. Naši pracující nestojí o takovýto způsob narušování klidného života občanů. Procesu přestavby a demokratizace naší společnosti dosáhneme jedině poctivou denní prací na všech pracovištích, což je prvořadým zájmem naprosté většiny našich dělníků a techniků.
Naši pracující mají zato, že naše společnost a zřízení má dosti sil i prostředků, aby bylo těmto nezákonným akcím zabráněno a viníci byli vedeni k odpovědnosti."
"My, pracující-odboráři závodu ČKD Kompresory se vší rozhodností odsuzujeme provokační vystoupení protisocialistických sil. Podobné akce, snažící se vyvolat zmatek a chaos v naší společnosti nikomu a k ničemu dobrému nepřispívají. Křikem a výtržnostmi ještě nikdo žádnou práci neudělal. Rozvoj socialismu v naší zemi nemůže mít nic společného s anarchií. Proces přestavby vyžaduje ne vyvolávání vášní a zasévání zmatku do hlav mladých lidí, ale prostor a podmínky pro klidnou práci. Jedině ta může vést k naplnění všech cílů, které před nás v současnosti staví naše Komunistická strana Československa. Žádáme proto, aby proti pachatelům i organizátorům podobných výtržností bylo přísně zakročeno. Chceme v klidu pracovat a žít."
"Pracující závodu ČKD Polovodiče potřebují k plnění svých úkolů a závazků klid a mír a proto rozhodně odsuzují pokusy nelegálních skupin o narušení klidu, pořádku a jednoty našich národů, ke kterým došlo v uplynulých dnech v našem hlavním městě, a žádají, aby bylo použito všech zákonných prostředků proti organizátorům těchto akcí, které mají vnášet neklid a nejistotu do současného vývoje v našem státě a zabránit procesu postupující přestavby a demokratizace."
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt
