Ten vrátil sněmovně s úpravami zákon o vyvlastňování. Nezbývá než už poněkolikáté konstatovat, že horní komora parlamentu se nám vysoce vyplácí, byť má u veřejnosti tak špatnou pověst.
Lze si jen stěží představit horší chvíli, než když k vám domů přijde úředník a s chladem vám oznámí, že přijdete o dům a pole, protože se tam rozhodl vést dráty nebo cestu. Jako náhradu sice dostanete nějakou částku, ale ta nemusí stačit na nalezení relevantní náhrady. Především vám však nikdo nemůže vynahradit vykořenění, ztrátu místa, kde jste vyrůstali.
Dokazují to i zprávy z různých katastrof, kdy se lidé kromě životů překvapivě snaží jako první zachránit fotografie. Záběry vašich rostoucích dětí nemůže zachránit žádná pojistka.
Pro politiky a úředníky je ale vyvlastňování cizích věcí velmi jednoduché. Stačí si říct, že přeci ta cesta je mnohem důležitější než jeden člověk. Už je nezajímá, že by se silnička mohla vést jinudy. Oni přeci vědí, co je veřejný zájem.
Poslanci například prosadili zákon, že jezy na Labi jsou veřejný zájem, takže se smí řeka zničit a nikdo do toho nemá co mluvit. Naštěstí Ústavní soud loni rozhodl, že politici nemají právo určovat zákonem, co je veřejný zájem. Byl to klíčový nález soudu, ale stále ve vzduchu visí otázka, kdy tedy nastává právo vyvlastňovat? Kdo určí, jestli má větší význam průmyslová zóna, která se bude používat pár let, ale která navždy zničí krajinu či soukromá pole?
Alespoň nějaká obrana
Senátoři dostali na stůl zákon, který opět umožňoval vyvlastňovat s nebývalou lehkostí. Dokonce svěřoval právo sáhnout někomu na majetek obcím, což ztrácí úplně logiku. Zastupitelé vždy budou hájit své zájmy proti jednomu či několika sousedům.#reklama
Senátoři ale zavedli institut, který se jmenuje vyvlastňovací řízení. Bude tedy zapotřebí zahájit klasické vysvětlování záměru obce či státu, u kterého se bude moci postižený bránit. Díky senátorům se vše bude řídit podle správního řádu, takže úřady se budou muset námitkami lidí zabývat. V neposlední řadě je dobré i to, že když už vás vyvlastní, budou vám muset úředníci zaplatit náklady na stěhování.
Mnozí, kteří nevlastní žádné pozemky či domy, si určitě řeknou, že jich se to netýká.
Ale tak to není. Když se jednou začne lidem s lehkostí sahat na majetek, který si pracně vydřeli, je to jen první krok ke znárodňování a nové totalitě. Navíc důkazy, že politici mají mnohdy pochybné představy o veřejném zájmu, můžeme vidět každý den kolem sebe. Třeba jak málo je dětských hřišť či parků, které jsou vytlačovány obchodními či zábavními centry.
Změny jsou od senátorů nepochybně sympatické, ale opatrnost platí nadále. Vždyť ani není jasné, jestli sněmovna úpravy Senátu přijme.
Důležitá ale nakonec bude samotná praxe vyvlastňování. Pokud ve volbách výrazně uspěje levicová ČSSD a extrémistická KSČM, lze se obávat, že pokusů o zabírání soukromých pozemků přibude. Už nyní ve sněmovně tyto dvě strany prosadily několik návrhů na rušení privátního vlastnictví.
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt
