Evropští výzkumníci vymírají, stěžovali si účastníci konference v Bonnu, na níž tento týden vyhlásila Evropská unie svůj nový program podpory vědy. Je to samozřejmě tvrzení nadsazené.

Nicméně německá ministryně pro školství a vědu Annette Schavanová připomněla, že zatímco začátkem devadesátých let ve světě pracoval každý desátý vědec v Německu, dnes tam bádá jen každý dvacátý.

Schodek: 700 000 lidí

Také propočty Evropské komise docházejí k závěru, že pokud by Unie chtěla dohonit výzkum ve Spojených státech nebo Japonsku, a tím také dosáhnout stejných příjmů z výroby špičkového zboží, potřebovala by mít asi o 700 000 víc badatelů, než v Evropě pracuje dnes.

A k tomu se přidává zoufalý pocit, že když už v Evropě nějaký talentovaný vědec vyroste, opustí Starý kontinent a vyrazí do Ameriky.

To je samo o sobě dobře, protože čím víc zkušeností člověk získá, tím líp. Jenže ono se mu pak už často nechce vracet zpět do Evropy, což zabolí. Ovšem vyčítat mu to by nemělo smysl. Je nakonec docela logické, že vědci zůstanou pracovat tam, kde mají nejlepší podmínky: někde v zastrčeném kamrlíku se toho už moc vybádat nedá.

Když vy nám, tak my někomu jinému

Evropská unie se nyní snaží vrátit úder. Protože Spojené státy v rámci boje proti terorismu zpřísnily a zkomplikovaly pravidla pro přijímání cizinců ze třetího světa, otevřela se Evropě šance. A tak na chytré hlavy z Afriky a Asie líčí evropské ústavy, které by jinak stěží získaly zájem vědců z rozvojových zemí.

K tomu se dají připočítat výzkumníci, které unijní státy lákají ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Nebavme se teď o tom, jestli je férové stěžovat si na odchod mozků do Ameriky a současně vysávat talenty jiným zemím. Zůstaňme u konstatování, že tak se to prostě dělá.

Výsledky pod tlakem

Klíčové však v této chvíli je přesvědčit nadané domácí studenty, že jim evropská věda má co nabídnout.

Faktem ovšem je, že na začátku to je spíše drsné zacházení. Dalo by se říci, že čím lepší univerzita nebo výzkumný ústav, tím méně laskavý přístup k mladým vědcům má. Ať už v Evropě, nebo v Americe.

Špičková pracoviště obvykle mladým vědcům nabízejí jen krátkodobé smlouvy. Ti lidé často nevědí, jestli se jim podaří smlouvu obnovit, nebo budou muset najít nějaké jiné stipendium či grant jinde a zase se stěhovat. Pragmaticky řečeno, takové podmínky nutí mladé badatele, aby ze sebe vydali to nejlepší. Nebo šli někam, kde najdou klid, ale kde nikdy odborně nezazáří.

Obtížné to bývá zvláště pro ženy, které pro své děti chtějí nějaké stabilnější zázemí.

Pevné místo se zajištěným příjmem dostanou, když jim je až třeba kolem pětatřiceti let. Příjem pak už může být docela slušný (v USA obvykle větší než v západní Evropě, v západní Evropě větší než v Česku, v Česku větší než na Ukrajině...). Jenže tak dlouho se každému nechce čekat, a těžko se tomu divit.

Začátek nového pokusu

Evropská unie proto vytváří pro mladé vědce různá speciální stipendia, která ovšem nepřevyšují obdobné nabídky americké. Nyní ovšem Unie překvapila. Těm nejnadějnějším výzkumníkům, kteří mají slibný nápad, chce dát balík peněz (až jeden a půl miliónu eur, čili asi 45 miliónů korun) a nechat je velmi samostatně bádat. (Podrobněji čtěte ZDE.)

Samozřejmě, některé nápady nemusí vyjít. Ovšem evropští úředníci překonali sami sebe a uznali to jako oprávněné riziko podnikání. Šli dokonce tak daleko, že o přidělení těchto grantů budou rozhodovat pouze experti a nebudou omezeny žádnými kvótami (třeba spolupráce ústavů z několika evropských zemí, která jinak bývá pro unijní vědecké granty povinná, není v tomto případě nutná; mladý vědec může spolupracovat, s kým chce, třeba s nikým, jenom musí zůstat kdekoli v Evropě).

Tyto peníze by mohly rychle přenést několik set chytrých mladých hlav na úplnou špičku. Nevyřeší ale oněch chybějících plus minus 700 000 vědců, kteří Evropu dělí od amerických a japonských high-tech výrobků. Ty bude nutné přilákat do evropské, anebo přímo české vědy ještě nějak jinak.