Když se v Evropě společně omezíme, ruskou plynovou stopku zvládneme - předpokládá pojistka, již v rámci příprav na zimu nabízí členským zemím Evropská unie. Jak konkrétně s touto možností naložíme, musíme vymyslet sami. Což tak nějak odpovídá českému gustu: moc se nám do ničeho nepleťte, ale když na to přijde, rádi si necháme pomoci.
Dobrou zprávou je, co si vláda Petra Fialy (ODS) tentokrát uvědomuje: Že bez evropské spolupráce si teď Česko poradí jen těžko. Soudě alespoň podle návštěvy německého vicekancléře Roberta Habecka v Praze. Muž, který v Berlíně šéfuje klíčovému resortu hospodářství a ochrany klimatu, přijel minulý týden do české metropole hledat způsob, jakým by si obě země mohly pomoci v energetické nouzi. Detaily a praktické kroky má doladit dohoda, kterou Habeck a český ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN) podepíšou v následujících týdnech.
Jedna věc je ale zřejmá už nyní. Jakkoliv působí odtažitě, stojí za to namáhat se s pochopením jejího významu: Češi a Němci nebudou podepisovat dokument na základě evropských pravidel o zajištění dodávek zemního plynu, nýbrž podle unií předpokládané nezbytnosti být připraven na hrozící nedostatek elektrické energie. Co působí jako úřednicky šroubovaná věta, funguje ve skutečnosti jako okno, jímž lze nahlédnout do nejbližší budoucnosti. Odkrývá totiž, co nás na podzim a v zimě čeká.
Zásobování elektřinou si řeší jednotlivé země samy, zatímco krizové hospodaření s plynem se má v Evropě napříště řídit principem "sdílené bolesti". Nemělo by se tedy stát, že třeba německé podniky při nedostatku suroviny pojedou bez limitu, zatímco ty české budou muset vypínat provoz. Jak přesně bude sedmadvacítka onu "bolest" sdílet, představuje plán, který Evropská komise zveřejnila 20. července. Určit, jakých odvětví se nedostatek dotkne v konkrétních zemích, přitom zůstane jejich výsostným právem, protože každá má pochopitelně trochu jiné priority.
Do jaké míry budou nakonec státy EU opravdu solidární, ukáže až praxe. I proto je připravovaná dohoda o spolupráci Česka s Německem tak důležitá. Náš osmdesátimilionový soused totiž potřebuje nemálo plynu k výrobě elektřiny. Nasnadě je proto "výměnný obchod": když nám v nouzi pomůžete s elektrickou energií, my vás zase nenecháme ve štychu s plynem, třebaže ho bude málo.
Sprchuji se rychle
Evropská komise každopádně počítá s tím, že zavede finanční pobídky pro podniky, aby byly motivované snížit spotřebu plynu, což s ohledem na jeho vysoké ceny už tak jako tak dělají. Státy mají také co nejrychleji přejít na obnovitelné zdroje, případně posunout odstavení jaderných elektráren (přičemž z Německa stále zní, že zrovna o tomto kroku neuvažují). Špinavé uhelné zdroje pak mají dokonce dostat dočasný generální pardon.
Jak si všímá deník Financial Times, který neveřejnou podobu návrhu prostudoval, chystá se Komise jednoznačně vyjít vstříc požadavkům evropského průmyslu. Což je pro Česko jako silně průmyslovou zemi momentálně nepochybně dobrá zpráva. Jen bude třeba v příštích letech o to důsledněji usilovat, aby se po odeznění bezprostřední energetické krize znovu staly prioritou číslo jedna ekologické cíle. Protože - jak realisté dobře vědí a jak aktuální vlna veder ukazuje -, klima nepočká.
Což si uvědomuje i ministr Habeck, byť jej na základě výroků, jež si ovšem česká média vybírají poněkud selektivně, mnozí více než za realistu považují ze zeleného snílka. "Ich dusche schnell" (sprchuji se rychle), nechal se například slyšet - a vyzval spoluobčany k podobné askezi. Jemu osobně prý stačí pět minut. Majitelé německých koupališť reagují sníženým ohřevem vody v bazénech, jinde vlastníci realit regulují výkon klimatizačních jednotek.
V situaci, kdy podle analytiků na konci roku hrozí zastavování celých průmyslových provozů, mohou takové kroky působit jako marginálie a vyvolávat shovívavý úsměv. Němci ale dobře vědí, co a proč právě dělají. Čísla mluví jasně - plyn, který nespotřebují teď, bude mít v příštích měsících cenu zlata.
Carpe diem
"Chráněné" v evropských plánech zůstávají jen domácnosti, teplárny, nemocnice a kritická infrastruktura. Pokud by jim v kterékoliv zemi hrozily potíže, mohou se spolehnout na pomoc ostatních. K čemuž má přispět i nové koordinační centrum, které nyní díky českému předsednictví sídlí v Praze. A které by mělo zabránit tomu, aby se v kritický moment jednotlivé státy dostaly do podobné křeče jako na jaře 2020, kdy z obavy před covidem narychlo zavíraly hranice. A jakou už nyní svým čerstvým zákazem vyvážet energie začínají vykazovat Maďaři.
To ovšem nijak nezmenšuje platnost pravidla, podle něhož "když se zima zeptá", odpovědět dokážou jen ti, kteří se chystali už v létě. A v Česku zatím panuje v tomto ohledu podivuhodná bezstarostnost.
Zatímco jedna evropská vláda za druhou plánují úspory a snaží se k nim motivovat obyvatele, zdejší kabinet výrazně zaostává. Spíš než o omezeních zasněně mluví o společných evropských nákupech plynu. Jenže to je komodita, s níž prakticky všude na kontinentě obchodují soukromé firmy, které ji skladují i přepravují. A které jsou nejen vázány mnohaletými kontrakty, ale také se řídí vlastními zájmy. Představa, že do takto komplikovaných a dlouho vytvářených tržních vztahů budou Evropská unie nebo i národní vlády najednou masivně zasahovat, je odtržená od reality.
Když se teď nezaměříme na to skutečně důležité, hrozí, že za dlouhých zimních mrazivých nocí, které střídají krátké chladné dny, budeme na letošní letní "carpe diem" mejdan vzpomínat jako na nepochopitelný luxus.
