Na začátku jsou někdy jen obyčejná (nenávistná) slova, na konci může být smrt milionů lidí. Taková je naše zkušenost s moderními dějinami a tuto zkušenost nejde přehlížet.
Nic na tom nemění, že se dnes taková slova objevují na sociálních sítích, které vypadají tak nekonečně, a může se tudíž zdát, že nějaké to slovo se tam bez problémů ztratí.
Neztratí.
Ústavní soud, který se kvůli rasistickému útoku na síti zastal romského zpěváka Radoslava Bangy, v úterý připomněl, že právě pod dojmem těch tíživých dějin je třeba se zabývat důkladně každým podobným komentářem i na Facebooku. A Banga čelil na svém facebookovém profilu rasistickým výpadům. Stálo v nich něco o "bílé vlasti" a o posílání příslušníků jiných etnik "do plynu jako dřív".
Jak řekl Ústavní soud: "Je třeba zkoumat, nakolik je takové sdělení na tzv. facebookovém profilu odlišné kupříkladu od pomalování výlohy obchodníka náležejícího k jiné společenské menšině."
Je dobře, že to zaznělo a že to zaznělo právě takto.
Protože víme, jak bylo snadné otočit hlavu na druhou stranu, když jdeme po chodníku kolem takového židovského obchodu, a jak bylo snadné nevidět, co se na té výloze píše nebo co se tam děje.
Protože když pod nohama začnou skřípat střepy z těch rozbitých výloh, bývá už většinou pozdě.
Ve sféře slov se však problém objevuje zpravidla dřív a zpravidla je mu snazší čelit, než když přeroste v šikanu, násilí, nebo dokonce něco horšího. Třeba vyvražďování podle etnického klíče.
Miliony mrtvých v koncentračních táborech má na svědomí třeba nevelký počet pachatelů, ale svým způsobem to umožnila většina těch, kteří odvraceli hlavu. To je důležité poselství, které je stále aktuální. Možná víc než dřív, protože poslední pamětníci těch dob, kdy se rabovaly židovské obchody, už zmizeli nebo mizí. Současně s tím se neskutečně zvyšují možnosti, jak nenávist šířit: s rozvojem sociálních sítí vznikl prostor k novým přátelstvím, ale také k nové nenávisti.
Je to ještě snadnější než dřív: nemusíte shánět barvu a chodit na ulici hledat židovský obchod. Stačí dvě minuty u počítače. V tom pohodlí komunikace tkví nebezpečí současnosti, stejně jako v zapomnění. Zpohodlněli jsme vlastně po všech stránkách a možná si nechceme ani (staro)nová nebezpečí připouštět, stejně jako se nechceme dělit o pohodlí a blahobyt. Žijeme si velmi dobře, a jak se píše v "knize knih", je v tom nebezpečí, že ztratíme schopnost cítit hrozby: "Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí…"
Ústavní soud připomněl, že obecný soud v Bangově případu chyboval, když jej nepřipustil jako svědka. Aby se právě on k věci vyjádřil a mohl se stát součástí soudního řízení. Jemu přece patřila ta nenávist, ale jako by ho nikdo ani nechtěl slyšet. A obecné soudy nemohou z podobných situací "unikat tak, že se procesními postupy budou hlasu těchto potencionálních poškozených preventivně vyhýbat", řekl také Ústavní soud. Protože za každým útokem na rasu je útok na konkrétního člověka a nakonec na všechny, protože nenávist a strach pak začnou ovládat jedny i druhé.
Shodou okolností soud pro Prahu 1 ve stejný den, kdy Ústavní soud rozhodoval o Bangovi, potrestal někdejšího tajemníka SPD Jaroslava Staníka roční podmínkou s dvouletým odkladem za rasistické výroky: zaznělo v nich něco podobného, čím se zabýval i Ústavní soud, tedy slova o Židech a plynu, netřeba to více rozvádět ani opakovat.
Ta slova jsou jako jed, ale pořád je to jen hrozba, pořád je to jen začátek, který lze zastavit.
