Prezident německé tajné služby (Bundesamt für Verfassungsschutz, BfV) Hans-Georg Maassen tvrdí, že Rusko zkusí zasahovat do německých parlamentních voleb na podzim 2017. "Viděli jsme loni v Německu, jaký vliv měla ruská strana na formování veřejného mínění," řekl agentuře Reuters. "Totéž by mohlo probíhat příští rok, proto jsme znepokojeni," odpověděl na otázku, zda vliv ruských tajných služeb vnímá jako nebezpečí pro volební kampaň.
Transatlantický koordinátor německé federální vlády Jürgen Hardt (CDU) řekl agentuře Reuters toto: "Vliv veřejného mínění v západním světě je součástí zahraniční politiky ruského prezidenta Vladimira Putina." Podobně jako BfV mluví i další tajné služby. Tak třeba agentury v USA a ve Francie obvinily Rusko, že zasahovalo do místních volebních kampaní. Kancléřka Angela Merkelová předpokládá, že se to bude dít i ve volební kampani 2017.
Za ideální prostředí, kde tajné služby blbnou veřejnost a uplatňují svůj vliv, je považován internet. Nejen Němci si uvědomují, jaké riziko představují třeba Facebook a Google. Po Facebooku se lavinovitě šíří nejen neověřené, ale také zcela lživé informace. Umí "svoje zprávy" zacílit na vybranou skupinu vlastních uživatelů.
Facebook funguje jako jakýsi "utvrzovač názoru", jako beton, do kterého své uživatele zalije. Snadno rozezná, jaké jsou vaše preference, po čem jdete, co chcete slyšet, a tím vás pak zásobuje. Zdaleka ne každý se té masáži umí bránit. Podobné je to s Googlem, jehož vyhledávač používá algoritmus, který v určitém pořadí řadí, jak se vám zobrazí zprávy a vyhledávané informace.
Známe to z domova. Po internetu se u nás šíří záplavy neověřených nebo lživých zpráv. Týkají se třeba Romů a "milionů", které jednotlivé romské rodiny "vydělají" na dávkách, zatímco Neromové nemají nic a živoří. Týkají se uprchlíků a různých fám či lží o nich. Týkají se Donbasu a Krymu a ruské role v těchto oblastech. Zkreslují roli Evropské unie nebo NATO; USA vykreslují jako zhoubnou mocnost, jež chce vyvolat třetí světovou válku.
Tajné služby varují také před debatami pod články a maily, které mohou krmit lidé najatí tajnými službami, u nás údajně především ruskou vojenskou rozvědkou. Když kupříkladu autor článku o ruské hybridní válce na Ukrajině porovná debaty pod textem (pokud je otevřena) a maily, které dostává jako reakce na text, vidí nápadnou podobnost, argumenty typu "Krym vždy patřil Rusku", "ukrajinská vláda je fašistická" atd.
Dobře placené šíření lží
Klíčovou roli pro Google i Facebook hrají peníze, výnosy z reklam. Vůbec nejde o realitu, natožpak o pravdu, ale prostě o to, aby věc co nejvíc lidí sdílelo a dala se na ni úspěšně navěsit reklama.
Týdeník Dotyk.cz popsal, jaký vliv mělo město Veles v Makedonii na americké prezidentské volby. Podle serveru BuzzFeed je tam "registrováno více než 140 webů s názvy jako USconservativeToday.com, TrumpVison365.com, WorldPoliticus.com, USADailyPolitics.com, DonaldTrumpNews.com atd. Tyto weby v průběhu americké volební kampaně publikovaly vymyšlené články, které skandalizovaly Hillary Clintonovou a podporovaly Donalda Trumpa."
BuzzFeed upozornil, že nešlo o stranění Trumpovi, ale o prachy. Tvůrcům zpráv došlo, že trumpovci skočí po "informacích", které poškodí Clintonovou, tak je šířili. Dosáhli vysoké návštěvnosti, přičemž za každý zhlédnutý inzerát dostávali jako provozovatelé webu peníze.
Vazba mezi senzací (klidně lží) a návštěvností, kliknutími, zhlédnutím a následným šířením je přesně to, co zajímá tajné služby, co umějí využít. Sami uživatelé se stávají ochotnými kolportéry a potvrzovači nesmyslů.
Vtip tkví v tom, že si abonenti a šiřitelé takových zpráv neověřují jejich věrohodnost. Líbí se jim, že na někoho útočí a někoho preferují (viz Donald kontra Hillary, nebo taky Miloš kontra Slávek či tuzemec kontra uprchlík).
Hledat pravdu
To je zásadní "přínos" internetu obecně, jeho strašné riziko, že neověřuje pravost, nerozlišuje pravdu od lži, prostě to hrne, sype, tlačí lidem do hlav a je považován za jedinou "skutečně svobodnou" zónu.
Proti sobě potom stojí média, která podléhají zákonům, "oficiální" tisk, vysílání, ale i některé weby, a pak Facebook a Google a Twitter a množství různých webových stránek, kde si každý dělá, co chce. Takto vzniklé miliardy "informací" nelze kontrolovat. Kdežto informace klasických médií kontrole logicky podléhají, jsou editovány, hlídány, korigovány. To vše obvykle ve snaze, aby byly pravdivé (s rezervou u bulvárního tisku apod.).
Proti sobě tedy stojí informace, ověřované zpravodajství, jež je spoluřízeno jistou novinářskou etikou, a zprávy či zvěsti, které vytváří, vymýšlí kdovíkdo kdovíkde, aniž by dbal na jejich ověření či reálnost. Nebo šíří úmyslně lži a polopravdy. Logicky budou pro ty naštvané a nespokojené víc sexy druhé zprávy; třeba ta, že nezaměstnaný Rom s x dětmi bere měsíčně víc jak bankéř nebo ajťák (lež).
Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg vnímá malér, který v sobě jím založená sociální síť nese. Prý se bude snažit Facebook očistit od falešného zpravodajství, hoaxů a spamových programů. Obsah by měly posuzovat nezávislé týmy expertů a novinářů. Už dnes mohou uživatelé nahlásit lži či pochybný šířený obsah, ale to absolutně nestačí. Lži se šíří lavinovitě.
Zuckerberg napsal: "Nechceme být arbitry pravdy, proto se budeme spoléhat na osvědčené subjekty třetích stran i naši komunitu, které nám pomohou upozorňovat na neověřený obsah."
V onom "nechceme být arbitrem pravdy" je zakopaný pes: být majitelem Facebooku ano, nést odpovědnost ne. Zuckerberg se chová podobně jako kolportéři lží. Nechává je šířit a profituje z toho, místo aby sám přijal odpovědnost a našel silné nástroje, jak lež brzdit.
Internet nejen u nás používá jak mladá, tak starší i stará generace. Ti nejstarší jsou nejzranitelnější. Internet je pro ně leckdy záhada, stejně jako počítač, něco nad jejich chápání, nad jejich technické možnosti. Zřejmě jsou náchylnější internetu (třeba Facebooku) věřit; byli přece zvyklí, že co je psáno, to je dáno.
Setkal jsem se s dámou, vysokoškolačkou, která mě přesvědčovala, že "kauza Brady" byla připravována proti Miloši Zemanovi několik měsíců předem a že on jen "spadl do pasti". Vzdělaná pětasedmdesátnice. Na otázku, odkud to má, odvětila: "No, z internetu – a říká to tam víc lidí."
Jak se bránit? Je to lehké i těžké zároveň. Ověřovat si zdroj. Zapojit kritické myšlení, znovu začít přemýšlet. Spoléhat se na ověřená, kontrolovaná, editovaná média (i ta chybují, ale většinou ne záměrně). Nenechat se blbnout a nestát jen o ty zprávy, které vyhovují mně, mým obavám, mým preferencím, mému libidu. Myslet. Hledat pravdu.
