ČSSD v roce 2004 prohrála evropské volby a tehdejší premiér Vladimír Špidla následně těsně přestál sněmovní hlasování o nedůvěře. Vedení jeho vlastní strany, ČSSD, se ale postavilo proti pokračování stávající koalice a Špidla podal demisi.
"Nepodařilo se mi (ve vedení ČSSD) obhájit svou koncepci koalice 101 hlasů, založenou na půdorysu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Z toho plynou v normálních státech a republikách odpovídající důsledky," zdůvodnil tehdy svoji rezignaci Špidla. Odstoupil jak z čela vlády, tak i ČSSD - a zamířil na post evropského komisaře za Česko do Bruselu.
Současné hlavní vládní straně, ODS, se predikuje, že dopadne hůř než při předchozích eurovolbách v roce 2019. Koalice Spolu může celkově získat okolo šesti europoslaneckých mandátů a srovnat tak síly s hnutím ANO. Z vládního pohledu by to tedy nebyl neúspěch (o to víc, pokud by se přičetl zisk zbytku pětikoalice, tedy Pirátů a STAN).
Kroužkování známých tváří a disciplína lidoveckých řad by ale mohla vést k tomu, že ze šesti mandátů Spolu připadnou jen dva zástupcům ODS. Konkrétně lídrovi Alexandru Vondrovi a dvojce kandidátky Veronice Vrecionové (oba jsou už teď členy europarlamentu).
Teď má ODS čtyři europoslance. Její zisk by tak byl poloviční. To lze naopak směle označit za neúspěch. Pokud se mimo záznam bavíte se zástupci strany, obavy jsou přesně tyto. Uvnitř ODS by to pak zřejmě rozhýbalo úvahy a proudy, které jsou nyní upozaděny a jež by chtěly změnit buď vládní koalici, nebo svého lídra. Případně obojí.
Celoevropská realita oproti tomu může být úplně jiná. Frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), k níž ODS v europarlamentu patří, by měla výrazně posílit. Teď má 68 členů, po červnu by mohla mít mezi 80 a 90. Dodat nové mandáty by měla strana italské premiérky Giorgie Meloniové, která se doma ale i mezi ostatními lídry těší velké popularitě.
V europarlamentu, kde je rozhodující, kdo drží většinu, dlouhá léta vládla koalice lidovců a socialistů. Před pěti lety tohle dvouvládí skončilo a lidovci se socialisty museli přibrat třetího do party.
Vzali evropské liberály. Právě liberálové ale mají v těchto volbách ztratit a to do té míry, že je na strategické pozici třetí nejsilnější frakce může vystřídat buď ECR, nebo krajně pravicová skupina Identita a demokracie (ID, k ní patří i Okamurova SPD). S ID ale ostatní frakce odmítají spolupracovat a její koaliční potenciál se tak blíží nule.
Pokud by se ECR vyšvihla na pozici frakce, která zajistí novou většinu, takřka jistě by ji připadl i jeden z unijních "top jobů", protože také ty se budou nově obsazovat. Zástupce této frakce by jinak řečeno usedl do čela jedné z klíčových unijních institucí. Tedy Evropské komise, Evropské rady (summitů EU), parlamentu EU nebo vedl společnou zahraniční politiku.
Je to tak už nyní. Šéfka Evropské komise je lidovkyně, předseda Evropské rady liberál, lídr Evropského parlamentu byl socialista (po úmrtí Davida Sassoliho převzala post pravice) a tak dále.
Představme si tedy, že ECR uspěje a bude potřeba ji odměnit podobně jako liberály před pěti lety. Vedení nejsilnější instituce, Evropské komise, nedostane. Parlament také ne, protože ECR nechce posilovat jeho roli ve vztahu k ostatním institucím.
Je tu ale premiérská Evropská rada. Jde o sbor šéfů států a vlád EU, kteří se schází jen několikrát do roka, přijímají ale hlavní politická rozhodnutí. V čele Evropské rady může být pouze bývalý premiér či premiérka, resp. prezident/prezidentka (teď je to belgický expremiér Charles Michel).
Na výběr mezi zástupci frakce ECR bude Giorgie Meloniová, která ale kraluje Itálii a rozhodně nebude kvůli Evropě skládat funkci. Pak bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki z PiS, proti němuž se okamžitě postaví vláda Donalda Tuska. A pak Petr Fiala. Konsenzuální, klidný, se spojenci ve staré i nové Evropě a nejistou situací doma. Komu zavoláte, aby složil funkci a šel řídit Evropu?
Pokud by tedy ECR skutečně uspěla a premiér Fiala usoudil - ať už sám nebo na žádost ODS, případně po telefonátu z Evropy -, že je čas dát v čele české vlády prostor někomu jinému, pro něj samého by nic nekončilo.
Naopak. Fiala by dostal jeden z evropských "top jobů" a pro Česko by začala éra převzetí odpovědnosti za EU po dvaceti letech členství a v momentě, kdy se zemi mezinárodně daří.
