Komu by se, panečku, nelíbilo mít čtvrtinovou slevu na nové auto! Čeští váleční veteráni tuhle výhodu od nynějška mají - pravda, zatím jen u značky Ford. Americká firma dává podobným gestem u sebe doma už léta najevo, jak si váží „svých“ vojáků.
Co je ovšem ve Spojených státech běžný a respektovaný benefit, v Česku se rovná téměř výbuchu bomby. Tím spíš, že ministerstvo obrany nabízí veteránům i další - na naše poměry záviděníhodné - výhody. Veteránům v nouzi trvalá místa na vojenských ubytovnách, bezplatnou preventivní zdravotní péči a také širokou paletu rekvalifikace poté, co odejdou z armády. A k Fordu se už s výhodami pro veterány připojuje další dvacítka v Česku působících firem.
Benefity pro veterány vzbudí v mnohých lidech závist. Závidět ale není co. To si už třeba v zámoří při pohledu na obtíže, se kterými se vysloužilci potýkají, dávno uvědomili. Jistě, veteráni nejsou beránci. Někteří z nich museli po návratu z riskantní zahraniční mise armádu opustit - ať kvůli zdravotním potížím anebo prostě proto, že propadli alkoholu. Což ale s jejich postiženým zdravím často souvisí. V civilizovaných zemích bývá ovšem zvykem, že stát se o občany, které posílá do války, stará. I tento zvyk si u příležitosti Dne válečných veteránů připomeňme. Historik Eduard Stehlík dokonce říká, že válečné veterány bychom si měli hýčkat. Například i proto, že patří k nevelké skupině lidí, kteří jsou ochotni pomoci slabším, když je agresor ohrožuje,... anebo jsou schopni pro stát obětovat víc než ostatní. Velikost této skupinky je přitom podle sociologů vskutku nevelká - v každé společnosti jde v průměru o pouhá dvě procenta odvážných.
A dalo by se dokonce říci, že národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebudou k mání, až je bude stát v nouzi potřebovat. Jinak důležité medaile a řády (tyto, s prominutím, plíšky na stužkách) nejsou vše.
Statut válečného veterána má dnes v Česku ještě z druhé světové války 817 odvážných, kterých s každým dnem ubývá. Těch z Balkánu, Iráku či Afghánistánu je oficiálně 12 908. Jen této hrstky se tudíž týkají výše uvedené benefity.
Záslužný, ve středu představený projekt ministerstva obrany se paradoxně netýká mnohých generálů z velení armády. Na statut válečného veterána mají totiž podle zákona nárok jen vojáci, kteří strávili alespoň 90 dnů v ozbrojeném konfliktu, anebo rok v zahraniční misi. Tihle si ale své šarže vyseděli v kancelářích. Jakou autoritu mají asi u těch, kdo prošli Bosnou, Irákem či Afghánistánem?
