Útok Hamásu na Izrael, masakry, vraždění, vraždy dětí, řezání hlav, to všecko se na nás valí a budí prudké emoce, které časem opadnou, zavaleny dalšími událostmi. Podobně opadl vztek a zoufalství citlivých lidí nad zvěrstvy napáchanými Rusy v ukrajinské Buče a na dalších místech. Zvykáme si na zlo, na jeho dennodenní přítomnost v našich životech. Něco ale zůstává, něco se v nás ukládá, nějaké zjednodušení, generalizace.
Třeba toto: zlo je islám. Zlo jsou Rusové. Jeden čtenář se mnou nedávno vedl debatu o tom, že nestačí vyhnat Rusy z Ukrajiny, musí být poraženo celé Putinovo Rusko, jako bylo poraženo Hitlerovo Německo. Podobně to vidí s Pásmem Gazy. "… jestliže strana Zla nedodržuje žádné konvence, nejsem proti této straně povinen žádné konvence dodržovat ani já. Protože pak jsem poražen pro svoji hloupost (idealismus, či jak to chcete nazvat). Je jedno, jestli je to Putin, nebo Hamás… prostě tady ideologie zla: post/komunismus a islám," napsal mi. Nedodržovat konvence, couvnout někam dozadu, chovat se "jako oni". Pak ale budeme jako oni.
Logický hněv vyvolaly propalestinské demonstrace v Berlíně, Rotterdamu, Londýně, Manchesteru a dalších městech, třeba i v Kanadě, kde demonstranti děkovali Hamásu za jeho pekelnou akci. Okamžitě se objevily rady, co s tím dělat: jsou mezi nim žadatelé o azyl? Vrátit do země původu. A co s lidmi, kteří už mají občanství? Nejspíš taky vrátit, nebo zavřít, vždyť oslavují terorismus, tohle si přece nemůžeme nechat líbit, demokracie nesmí být tak zoufale slabá. (Dodejme, že naopak kupříkladu Íránci v Paříži demonstrovali na podporu Izraele.)
Jak už řečeno výš, z toho všeho se v myslích občanů ukládá nějaká zjednodušená představa, že zlo je "každý muslim", "každý Arab", že "je to jiná kultura" či rovnou "antikultura", a samozřejmě slyšíme "přestat posílat peníze Palestincům", ač má podle expertů palestinská autonomie z Hamásu stejný strach jako Izrael.
Mnohem méně slyšíme hlasy, které protiizraelské demonstrace vysvětlují. Analytik a odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity v Praze Břetislav Tureček řekl Voxpotu, že teď nazíráme izraelsko-palestinský konflikt pod dojmem šokujícího vraždění Hamásu. "Zdaleka jsme ale nevěnovali takovou pozornost třeba únorovému pogromu, který provedli židovští osadníci proti Palestincům ve městě Huwára. V každodenním zpravodajství nevěnujeme prostor informacím o zastřeleném Palestinci nebo palestinském dítěti."
Tureček připomíná případ izraelského vojáka, který nebyl potrestán za to, že zabil palestinského civilistu. "My je možná nevnímáme, ale tyto zprávy na Blízkém východě dlouhodobě vytváří protiizraelské nálady." Dodává, že Židovský stát je v této oblasti dlouhodobě vnímán jako okupant.
Jsme samozřejmě velmi citliví na zprávy a obrázky masakrů, je pro nás nepochopitelné a nepřijatelné, že teroristi Hamásu vraždili děti a uřezávali jim hlavy. Ale zároveň jsme závislí na informacích, které k nám doputují. Jsme součástí nějakého jednotlivce přesahujícího, setrvačného postoje. Česká republika roky podporuje Izrael, dokonce se na tom shodují místní političtí soupeři. Logicky máme víc informací o bezpráví páchaném na Izraelcích než zpráv o tom, co mají na svědomí izraelské bezpečnostní složky.
Jaká reakce je přiměřená, když se teroristé mísí s civilisty?
Nic z toho nezmenšuje bestialitu, s níž Hamás v Izraeli vraždil a unášel živé i mrtvé. Nic z toho teroristy v nejmenším neomlouvá. Jen bychom si měli uvědomit, že jim šlo o prohloubení konfliktu, o válku, o masakr, nikoli o nějaké dobré, dlouhodobé řešení. Měli bychom si uvědomit, že lidé slavící Hamás, což je odporné a nepřijatelné, mají zřejmě úplně jiné informace, než jaké se dostávají k nám. Možná nás nechápou stejně hluboce, jako nechápeme my je.
Místo výkřiků "vystěhujte je", "ať táhnou, odkud přišli", by mělo smysl víc se o tyto komunity starat, víc je zapojovat do našeho světa, do našeho myšlení. Ale to samozřejmě nepůjde, když nebudeme ochotni odsuzovat zbytečné násilí páchané na jejich příbuzných.
Hamásu se podařilo situaci prudce zhoršit, oddálit jakékoli smysluplné řešení. Podařilo se mu probudit hlubokou nenávist, která jen tak nezmizí, prohloubit kolektivní odsudek celé jedné části světa. Přitom pro každého věřícího muslima musí být masakr Hamásu nepřijatelný, zavrženíhodný. Typický příklad: Izrael vyzval k obří evakuaci částí Pásma Gazy a Hamás se podle sobotních zpráv z izraelské strany snaží civilistům v odjezdu na jih zabránit tím, že na silnici dává zátarasy, což vede k dopravním zácpám. Čím hůř tím líp.
Izrael se musí bránit, bojuje znovu o přežití. Šéf NATO Jens Stoltenberg ve středu řekl, že Izrael má "právo se bránit", ale dodal, že jakákoli reakce by měla být "přiměřená" (proportionate). Jaká je ta přiměřená reakce? Jak vést operaci v hustě osídleném Pásmu Gazy, kde se teroristé mísí s civilisty? Podle mezinárodního práva nesmíte zasahovat civilní cíle a Hamás tohoto surově využívá.
Izraelci posílají varování, že budou bombardovat, ale zatímco dřív "dostali varování a výzvu k evakuaci obyvatelé jednoho konkrétního domu, teď to jsou oblasti o rozloze klidně celého čtverečního kilometru, takže se najednou musí evakuovat celé čtvrti, tisíce lidí. A pak přiletí bomby", říká politolog Muchejmar Abú Sáda z univerzity Al-Azhar.
K tomu připomenu jeden výrok Goldy Meirové (1898-1978), jež byla v letech 1956 až 1966 izraelskou ministryní zahraničí a v letech 1969 - 1974 izraelskou premiérkou: "Můžeme Arabům odpustit zabíjení našich dětí. Nemůžeme jim ale odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti. Budeme mít mír s Araby jen tehdy, až bude láska k jejich dětem větší než nenávist k nám." V Pásmu Gazy je Stoltenbergova "přiměřená" obrana prakticky nemožná a Hamás tam nemá větší lásku ke svým dětem než nenávist k Izraelcům.
Dostávali jsme teď kruté zprávy a obrazy masakrů v Izraeli, postupně se to však začne obracet, budou se k nám dostávat zprávy o obětech protihamásovského tažení v Pásmu Gazy, o mrtvých dětech, mrtvých civilistech. Na sítích a v médiích začne probíhat válka o čísla. Hamás potřebuje, aby počet mrtvých palestinských dětí převýšil počet mrtvých izraelských dětí. To pak v Evropě posílí protiizraelské nálady. A o to Hamásu teď jde, prohlubovat konflikt, nenávist vyšponovat na maximum.
Co můžeme dělat? Nekřičet, ať se zastaví pomoc Palestině, nesoudit lidi podle jejich víry. Nevolat, ať jsou propalestinští imigranti posíláni domů do zemí odkud přišli, spíš se starat o to, aby měli víc informací a zřejmě i víc šancí. Nepropadat nenávisti a nepěstovat kolektivní vinu. Ani vůči Pásmu Gazy, ale ani vůči Rusům.
