Nesouhlasím. Kissinger byl politik demokratické supervelmoci v nelehké době rozděleného světa a jeho bilance je smíšená. Jeho kariéra je typickou ukázkou některých dobrých a některých špatných rozhodnutí a toho, že málokterý politik - natož s takovým vlivem na svět - dělá jen chyby, nebo naopak jen všechno dobře.
Kissinger dostal Nobelovu cenu míru za vyjednání mírové dohody ve Vietnamu. Ve výboru, který cenu uděluje, kvůli tomu byly spory. Dohoda skončila nakonec americkou porážkou a pádem Američany podporovaného režimu v Jižním Vietnamu, ale jak plynul čas, ukázalo se, že Kissingerovo řešení bylo přesto správné. Utápět se v dalších bojích nemělo smysl a dnes je Vietnam velkým hospodářským partnerem Spojených států, vztahy mezi Washingtonem a Hanojí jsou skvělé, američtí prezidenti běžně jezdí do Vietnamu a pro Vietnamce jsou USA dokonce jakýmsi tichým spojencem proti obávané Číně, kterou nemají rádi.
Kissinger se zasloužil významně o mírovou dohodu mezi Egyptem a Izraelem. Klíčová událost, která sice nevedla k usmíření mezi Izraelci a Palestinci, ale minimalizovala hrozbu velké války na Blízkém východě. Kissinger pomohl přesvědčit Izraelce, aby se vzdali Sinaje výměnou za mír, to byl velký diplomatický výkon. Samotnou dohodu sice Egypťané a Izraelci podepsali už za prezidenta Jimmyho Cartera, ale Kissinger se na jejích základech podílel za předchozího prezidenta Geralda Forda. Kromě toho se intenzivní kyvadlovou diplomacií postaral o odpoutání Izraelců a Syřanů na Golanských výšinách po jomkipurské válce v roce 1973.
Kissingerova politika mocenské rovnováhy mezi Západem a Východem - rozuměj komunistickým světem - se stala později předmětem kritiky. Pro to, že vlastně uznávala Sovětský svaz a komunistický blok jako legitimního partnera. Jenže v sedmdesátých letech, kdy Kissinger ve funkcích působil, nebyly velké šance na rychlé zhroucení východního bloku. Ty se objevily až v osmdesátých letech. Tehdy Kissinger poznal, jak je svět politiky nevděčný. Prezident Ronald Reagan jeho služby odmítal právě proto, že mu připadal smířlivý vůči Sovětskému svazu.
Mnoho se také mluví o údajné Kissingerově podpoře surových vojenských režimů v Latinské Americe. Ta byla součástí tehdejší snahy USA o zadržování sovětského vlivu, proto je třeba činy této doby soudit v kontextu.
Jeho kroky vedoucí k ukončení diplomatického uznávání Tchaj-wanu a k navázání vztahů s komunistickou Čínou v roce 1971 vyvolaly velké spory, i tady Kissingera někteří lidé obviňovali ze smířlivosti vůči komunistům. Ale USA dodržely slib, že nenechají Tchaj-wan padnout.
Jestli udělal někdy Kissinger chybu, pak až v následujících letech, na sklonku života. Podceňoval, či spíše neviděl ruský imperialismus a zůstal zajatcem studené války v tom smyslu, že Rusku je třeba dělat ústupky jako kdysi Sovětskému svazu. To vedlo k jeho politováníhodné tezi, že Ukrajina by dobrovolně měla Rusku postoupit část svého území.
