reklama
 
 

Hoteliér ze Stodolní byl v právu. Podnikání nejsou jen čísla, ale i boj za lepší svět

30. 4. 2019 21:00
Ústavní soud přiznal ostravskému podnikateli právo na jeho vlastní "protiruské sankce". Rozhodl dobře.

I podnikatel má právo bojovat za lepší svět - podle svých možností. Ústavní soud se v úterý zastal hoteliéra z ostravské Stodolní ulice, který odmítal ubytovat Rusy, pokud neodsoudí okupaci Krymu.

Je to možná důležitější rozhodnutí, než se na první pohled zdá: rozšiřuje totiž pole svobody pro všechny a dává také větší šanci podílet se na věcech veřejných, na možnostech ovlivňovat politiku. Nutí stát respektovat odlišnosti jednotlivců. A mimoděk také ukazuje, že jednotlivec může něco dělat i proti bezpráví, které se děje tisíc kilometrů od něj.

Jádro sporu se ovšem týkalo jediného hoteliéra, který vyvěsil před pěti lety oznámení, že občany Ruska ubytuje pouze pod podmínkou, že odsoudí okupaci Krymu. Byl to tohoto druhu ojedinělý protest, který ovšem onomu hoteliérovi vynesl pokutu 50 tisíc korun od České obchodní inspekce. Muž se poté soudil, dosáhl snížení trestu, ale právo tímhle způsobem bojovat za Ukrajinu a její svrchovanost mu žádná instance až do nynějška nepotvrdila. Vytýkali mu, že hosty z Ruska diskriminuje.

Nic na tom neměnilo, že pokutu za svůj přístup k nim dostal od orgánů stejného státu, který se sám připojil k sankcím proti Rusku ze stejného důvodu (okupace Krymu, která odporuje základním principům mezinárodního práva).

Cožpak hoteliérův vlastní postup nebyl také podobnou sankcí, směřující ke stejnému cíli? 

Nejde o to, že by se někdo stavěl na tu či onu stranu vojenských operací, ale o jasný postoj k bezpráví a anexi části nedaleké země. Navíc okupant mluví stejným jazykem, jako ten, s kterým měla zkušenost i země naše, tedy i hoteliérova.

Řeknete, že stát či státní orgán není rozhodně totéž co jeden ostravský hoteliér; a nemůže dělat totéž. Kdyby si každý dělal, co chtěl a uděloval své vlastní sankce, vznikl by chaos. Na druhé straně, nezapomínejme, že platí i opačný pohled: kdyby nikdo nedělal nic, svět by dávno ovládali diktátoři (jako v Rusku).

Politika do podnikání nepatří, budou namítat mnozí a podobně také argumentovaly předchozí soudy, které sankce pro hoteliéra potvrdily: "Host jako host. Třebas Turek." Soudci citovali hostinského Palivce z Haškova Švejka.

Je velmi dobře, že Ústavní soud dospěl k názoru, že zrovna tento citát na místě není. Ostatně po dlouhá desetiletí Češi bojují s nelichotivým obrazem daným Švejkem a ten je pronásleduje znovu a znovu, jako v tomto případě: Protože podnikání není jen vydělávání peněz, jak by se zdálo z Palivcova pragmatického přístupu.

Ústavní soud totiž nabízí jiný obraz podnikatele, než je ten Haškův: takový, kterého podnikání baví a má ambice podílet se na obecném dobru a ovlivňování věcí veřejných. To je klíčový přístup, který klade důraz nikoli na množství vydělaných peněz, ale na odpovědnost. Někdy i za tu cenu, že se zachová jinak než ostatní. Což je důležitou součástí (i podmínkou) svobody: "Vykroč z řady, dělat co ostatní je snadné. Chovat se nebo mluvit jinak než většina ti může připadat zvláštní. Ale bez tohoto nepohodlí není svobody," píše Timothy Snyder v knize Tyranie.

Podobně argumentoval i Ústavní soud, který "vychází z toho, že celý lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování." A tudíž státní regulace by měla být v této oblasti minimální.

Není dnes už sporu o tom, že ostravský hoteliér svým postojem a později i pětiletým úsilím o jeho prosazení rozšířil pole svobody pro ostatní. Navíc pomohl ukázat, že dění ve vzdálené zemi se netýká jen té dané země, protože - jak známe z minulosti - okupant je jednou daleko, ale jindy blízko. A někdy dokonce může být i na vašem dvorku. Stabilní Ukrajina, respekt k mezinárodnímu právu jsou zárukou klidného života v Evropě, v tuzemsku a nakonec také podmínkou hoteliérova podnikání. Protože takový je propojený současný svět.

I podnikatel má tedy právo bojovat svým vlastním způsobem za ideály, za lepší budoucnost.

Ekonom Tomáš Sedláček si pokládal otázku, zda se dobro vyplácí. Pokud pod pojem dobro zahrneme i takovýto přístup, takovouto podporu okupovaným, můžeme vztáhnout tuto otázku i na našeho hoteliéra: čistě matematicky by mu měli od té doby ubýt hosté z Ruska, takže by se mu jeho krok neměl ekonomicky vyplatit. Jak sám podnikatel uvedl, hosté z Ruska skutečně ubyli, ale přišli jiní. A zaplatit pokutu mu nabízely stovky lidí z domova i ze zahraničí. Jeho úsilí se vyplatilo i ekonomicky. A svým způsobem i nám všem, celé společnosti.

autor: Luděk Navara | 30. 4. 2019 21:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama