Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
13. 8. 2018 9:40

Vláda pevné ruky může být blíž, než se zdá. I Češi chtějí, aby vlaky jezdily včas

Jsme národem se slabostmi jako jiní. Kdo by chtěl žít v nepořádku, když je tu někdo, kdo nabízí pořádek?
Pak se člověk najednou přestane dívat na hodinky a rozhlédne se kolem. A třeba se nebude stačit divit…
Pak se člověk najednou přestane dívat na hodinky a rozhlédne se kolem. A třeba se nebude stačit divit… | Foto: Francisco Cavilha Neto / Shutterstock.com

Proč se zdá, že tolika lidem v Česku nevadí vláda pevné ruky?

Dobře, dnešní doba přeje utahování šroubů. Ale co když Čech si tu vládu pevné (či pevnější) ruky musí někdy protrpět stejně jako předtím řada jiných národů? A jestli tomu tak je, nenastala ta doba právě nyní?

Vidíme samé regulace, omezení, zpřísňování, bariéry a současně i nebývalou koncentraci moci. Ten, kdo jí utrhl největší kus, si stojí v dějinách nezávislého Česka opravdu dobře: pevnou rukou sevřel nejen to, co mu nabídly výsledky voleb, ale i to, co volič přímo neovlivnil: třeba kontrolu části tisku. Přičemž naopak to ovlivňování evidentně funguje: na voliče tisk nepochybně vliv měl, můžeme se bavit jen o míře ovlivnění. Ale to všechno volič věděl, a přesto volil; a nejspíš by i dnes volil podobně. Takže podle průzkumů je současný premiér nejpopulárnějším politikem a jeho hnutí stále (s přehledem) nejsilnější. Je to mocné kouzlo moci, ale také z něj plyne, že si ty utažené šrouby nemalá část Čechů evidentně přeje.

Podobně je tomu i u prezidenta, který byl znovu zvolen, přestože si respekt vynucuje často jen vydíráním a silou. Což se obojí může zdát překvapivé a v našich moderních dějinách nové: na rozdíl od jiných svébytných národů Češi vlastně vždy čelili těm, kteří si zakládali jen na moci a prosazovali ji na úkor jiných. Nyní si ovšem takové svobodně zvolili a stále jim (mnozí) vyjadřují podporu.

Řeknete, že i Češi měli vládce a politiky, kteří si respekt vynucovali, kteří vládli jen strachem; měli svého Klementa Gottwalda nebo Gustáva Husáka. Ale nebylo to tak úplně z jejich svobodné vůle, země byla ovládána z Moskvy; regule byly pokřivené a pravidla nerovná už od války, tedy před únorem 1948, počátkem komunistické diktatury. Neboť to, k čemu se zraky Čechů vždy upínaly, to je první republika se svými chybami, ale s relativní svobodou a důvěrou. Ale také s T. G. Masarykem, který předznamenal typ osobnosti, o kterých si svět myslel, že je Češi milují, protože jsou (ti Češi), na rozdíl od jiných národů, demokraté srdcem. Namátkou: T. G. Masaryk, Jan Masaryk, Alexander Dubček a Václav Havel. Všichni čtyři demokraty byli, Češi je opravdu milovali, nejspíš proto, že intuitivně cítili, že "to myslí dobře", i když ne všichni byli úspěšní. (I v tajemníkovi KSČ Dubčekovi veřejnost viděla idealistu a slušného muže, možná naivně.) Ale jedno mají dnes společné: zdá se, že na všechny čtyři Češi více či méně zapomněli.

Až dosud se opravdu mohlo zdát, že Čech si cení svobody: nerad se podřizuje cizí autoritě, bouří se a platí to už od časů husitů, legionářů a vůbec všech odbojářů, kteří vytvořili pilíř podpírající celé české minulé století. Že Čech bývá demokratem jaksi od přírody. Že v Praze neplatí, co napsal Pražan Franz Kafka: "…mezi lidmi je svoboda až příliš častým klamem."

Obdobím vlády pevné ruky z vlastního rozhodnutí si přitom prošly i mnohé civilizované země a některé docela nedávno: příkladem budiž sousední Slovensko, jehož velká část obyvatel svého času podlehla kouzlu Vladimíra Mečiara; dobře, řeknete, je to jiný příběh, ale o soustřeďování moci do jedněch rukou se v něm píše hned v první kapitole.

Kouzlo moci je uhrančivé: stejně jako kouzlo slibů tam, kde mnoho věcí nefunguje. Když se budoucí italský diktátor Benito Mussolini chystal na cestu do Říma, vypadalo to, že vlak bude mít zpoždění. "Požaduji, aby vlak odjel naprosto přesně. Od nynějška musí všechno fungovat dokonale," řekl tehdy a ta věta se později objevila i v historických příručkách: protože v tom je to kouzlo, kdo by nechtěl, aby vlaky jezdily včas? Kdo by chtěl žít v nepořádku, když je tu někdo, kdo nabízí pořádek? V chaosu a v nepřehlednosti se rodí touha po pořádku a přehlednosti.

Z toho nutně plyne, že v nedávných letech zřejmě nebylo Česko spravováno nejlépe a z toho se zrodila ona touha, které mnozí z Čechů stále nerozumí a která mnohé stále překvapuje. Nebo je to jen tak, že každý si musí projít vším; dobrým i špatným; a Češi zatím tenhle příběh o vládě pevné ruky z vlastního rozhodnutí shodou okolností či krátkého běhu vlastních dějin vynechávali?

Ostatně zatím ještě pořád jde jen o tendence a směrování; protože okolnosti (!) - členství v EU, ekonomika a mezinárodní situace - nám přejí a (doufejme) přát budou. Což ovšem nejsou slova na uklidněnou, naopak: připomínkou, že Češi jsou národem se slabostmi jako jiní, a kdyby nebylo těch okolností (!), tak si klidně zvolí toho, kdo jim zajistí přesně jedoucí vlaky, aniž by přemýšleli nad tím, co se stane potom, až všechny vlaky začnou přesně jezdit. Pak se člověk najednou přestane dívat na hodinky a rozhlédne se kolem. A třeba se nebude stačit divit…

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 6 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy