Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
23. 4. 2018 10:25

Nepodceňujte komunisty. Jako Gottwalda, kterému se za první republiky v parlamentu smáli

Iluze a lež byly součástí příběhu českých komunistů od samého počátku.
Prezident republiky na sjezdu komunistů, poprvé od roku 1989.
Prezident republiky na sjezdu komunistů, poprvé od roku 1989. | Foto: ČTK

Komunisté získávají vliv. Ztratili jsme obezřetnost, nebo to oni ztratili svou nebezpečnou jiskru?

Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. A komunisté to uměli: zapálili miliony lidí, zapálili celé země, mnozí je prokoukli, mnozí byli umlčeni či zavražděni, mnozí jim uvěřili a mnozí jim ještě věří. Soudě podle výsledků posledních voleb je jejich příznivců v Česku ovšem méně než předtím. A soudě podle toho, že s nimi vyjednávají vítězové voleb o spolupráci či tiché podpoře vlády, může to vypadat, že se jich není třeba bát. A soudě podle toho, že na jejich sjezd poprvé od Listopadu přijel i prezident, tak se to zdá být i potvrzeno.

Jenže iluze, lež a podceňování byly součástí příběhu českých komunistů od samého počátku.

A vlastně nejen těch českých, protože ti byli jen částečkou rozsáhlé sítě, souostroví lži a klamu. A říkali-li komunisté někdy shodou okolností pravdu, ostatní měli tendenci jim stejně nevěřit; jen to zařadit mezi ostatní klam a lež, jak na to byli zvyklí. V prosinci 1929 pronesl Klement Gottwald v parlamentu svůj legendární projev: "Naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk." Kolik v tom bylo upřímnosti, možná ani sám řečník netušil. Ale reakce stojí za pozornost stejně jako projev sám: Například jeden z tehdejších přítomných ministrů řekl: "Chápu, že řeč, kterou jsme právě slyšeli, není možno brát vážně, že není možno nic jiného než smát se." Jenže kdo se smál po takových dvaceti letech?

"Obyčejně se nikdo soucitně neptá oklamaných, proč se dali oklamat," psal Fedinand Peroutka v jednom z prvních projevů pro Svobodnou Evropu. A také (o komunistech): "Oklamou ještě toho, koho ještě neoklamali, a budou se přitom cítit filozofy." Možná i spolupráce komunistů, těch odpůrců kapitalismu, se stranou ANO, vedenou jedním z nejbohatších podnikatelů, je nejspíš součástí té filozofie, která jim umožňuje  proplouvat dějinami a odůvodnit prakticky jakékoli své rozhodnutí. Komunisté byli svého času spojenci Hitlera i jeho zásadními nepřáteli, své zřízení nazvali lidovým státem, ale ten stát byl proti lidem. Vytvářeli spojenectví dělníků a rolníků, ale rolníky ničili. V první komunistické zemi jich miliony nechali vyhladovět. Lepší zítřky byly vykupovány tragickou současností. Rozdělili Evropu železnou oponou a zabíjeli ty, kteří ji chtěli překonat.

Řeknete, že komunisté už dávno ztratili své mocné kouzlo: že Evropa není rozdělena, že komunisté v naší zemi nevládnou, spíš živoří. Ale v podobné situaci byli i v době, kdy Gottwald tak překvapivě upřímně hovořil o kroucení krkem. Časy i slova se prostě mění, ale mění se s nimi i chutě?

Komunisté dnes připouštějí, že se staly chyby, ale celkový pohled na minulost se u nich zásadně nezměnil. Někteří z nich dokonce překrucují tragédie, které způsobili jejich předchůdci (jako byla justiční vražda Milady Horákové). Jiní jsou opatrnější. Ovšem nemohou úplně popřít, co bylo, protože jejich voliči prostě žijí z toho, co bylo, a také z toho, co všichni kolem udělali a stále dělají špatně. Žijí ze zklamání, z nespokojenosti, ze vzteku a zloby. Možná v něčem se podobají Okamurově SPD, která je také útočištěm mnoha frustrovaných. Jenže proč se komunistům daří úspěšněji "prodávat" svou politiku a proč právě s nimi se nyní jedná? Protože pravicový extremismus vnímáme jako větší nebezpečí než ten levicový? Zrovna nyní je jeden z politiků SPD vyšetřován kvůli podezření z popírání holocaustu. Za popírání komunistických zločinů není a nebyl vyšetřován nikdo. Nebo naši pravicoví extrémisté jsou ostřeji sledovaní v Bruselu a musela by se taková spolupráce hůř vysvětlovat?

Ale pokud hledáme vysvětlení na straně komunistů, jedno z těch možných spočívá v té jejich věčné schopnosti přetvářky. Ve schopnosti říct jeden den něco a druhý den udělat opak - jako když prezident Zápotocký popíral měnovou reformu, která už byla ve skutečnosti připravena. Jako když v srpnu 1968 se k nám "dočasně" nastěhovali sovětští vojáci a pak už zůstali - až do konce režimu… Jako když komunisté lidem po desetiletí tvrdili, že jejich země vzkvétá, ale oni si toho jaksi nedokázali všimnout. Jako když lidem lhali o havárii v Černobylu, o procesech, o dalších tragédiích, které sami způsobili. Mnozí ze starších, zkušenějších a vzdělanějších dávno všechny tyhle triky znají, jenže co o nich ví mladá generace a co se o nich naučí ve školách? Možná komunisté cítí šanci na nový začátek, protože: proč si to všechno pořád znovu a znovu připomínat, že?

 

Právě se děje

Další zprávy