Pokusím se dokázat, že současná krize je naprosto zbytečná. Argumenty pro tento názor nabízí sama historie.
Írán v roce 1968 podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, známou pod zkratkou NPT. Z ní pro něj pramení několik závazků, ale také práv. Mezi povinnosti patří zejména spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE). Smlouva nicméně opravňuje Írán k vlastnění jaderné energie pro civilní použití.
Když bylo v roce 1967 založeno první Íránské výzkumné centrum pro jadernou energii, bylo vybaveno výzkumným jaderným reaktorem dodaným Spojenými státy. Jak je to možné? Jednoduše. V tehdejší době byl Írán vojenskou diktaturou, které vládl Spojenými státy nastolený monarcha. Z toho také vyplývá, že USA s Íránem dokonale vycházely a íránského jaderného programu se kupodivu nikdo neobával, i když v jeho tehdejším státním zřízení nebyla po demokracii ani stopa.
V roce 1983 (tedy již po Velké islámské revoluci, která v Íránu nastolila vládu islámu) MAAE provedla inspekci všech jaderných zařízení a neobjevila jediné pochybení. Přislíbila proto Íránu pomoc s obohacováním uranu na jaderné palivo. Později však byla tato pomoc na nátlak USA zastavena. Jsem přesvědčen, že kdyby se tak nestalo, nemuseli bychom možná dnes stát na prahu konfliktu. Navíc to bylo zcela evidentní porušení íránských práv zakotvených v NPT.
Infobox
Vážení čtenáři,
problémům spojeným s íránským atomovým programem věnoval deník Aktuálně.cz samostatnou přílohu, kterou najdete zde:
Nyní pro vás studenti zapojeni do Pražského modelu OSN připravili argumentační duel, ve kterém sami íránský jaderný program obhajují i kritizují.
Kritiky zastupuje tým studentů, kteří v modelu OSN hájí zájmy Velké Británie. Jejich stanovisko si můžete přečíst zde:
Postoj íránského obhájce Petra Bulky si právě čtete v tomto článku.
Vaše postřehy posílejte prosím na adresu [email protected]. Rádi z nich sestavíme pokračování tohoto debatního střetu.
Mnoho kritiků Íránu vyčítá, že NPT sám porušil. Šlo však především o administrativní chyby, jako například neohlášení dovozu některých látek. Tuto smlouvu prokazatelně porušují i USA, a to mnohem závažnějším způsobem. Írán od ní nicméně nikdy neodstoupil a jeho právo vlastnit jadernou energii je tedy nepopiratelné.
Proč vlastně nyní svět s vyřešením íránské otázky tak spěchá? Důvodem je, že v prosinci Írán obnovil provoz v Natanzu, výzkumném centru schopném obohacování uranu.
Ve skutečnosti se nejedná o nic strašidelného. Natanz je jen výzkumné centrum, jehož kapacita je minimální a pro průmyslovou výrobu je nepoužitelné. Jak se vyjádřil Muhammad El Baradei, tamní zařízení by musela pracovat na plný výkon mnoho let, aby vyrobila dostatečné množství materiálu potřebné pro výrobu jaderné bomby.
Navíc je zařízení v současnosti ve zcela zoufalém technickém stavu, protože v době jednání s evropskou trojkou (Velká Británie, Německo, Francie) bylo centrum ze strany Íránu dobrovolně zapečetěno. Byla to snaha Íránu vzbudit při jednáních důvěru, nicméně nebyla nic platná. Když ho pak v prosinci minulého roku znovu otevíral, dobrovolně přizval inspektory MAAE a nabídl jim nad centrem naprostou kontrolu. Protože se však i přesto agentura rozhodla Íránu nedůvěřovat a předat ho Radě bezpečnosti, ztratila pro Írán veškerá další jednání s MAAE význam a ukončil s ní spolupráci.
Írán jadernou energii potřebuje, protože zásoby ropy i zemního plynu vydrží již jen několik desetiletí. Proto musí Írán získat dostatečné množství energie z jiných zdrojů co nejrychleji. Jestliže se mu to nepodaří nyní, kdy má dostatek financí, pak později už určitě ne.
Často bývá Írán obviňován z agresivních výroků objevujících se v médiích. Je však třeba zdůraznit, že prohlášení vycházející z Íránu jsou dvojího druhu.
Zaprvé ta, která pronáší íránští vyjednavači, vyslanci při OSN a ministr zahraničí při oficiálních projevech, na cestách v zahraničí. V těch je patrná íránská snaha o dohodu a rychlé řešení problému.
Zadruhé ta, která pronáší prezident na různých veřejných shromážděních ke svým příznivcům, čímž si, jako každý jiný politik, získává jejich podporu a důvěru. Tato jeho prohlášení jsou ovšem taková, jaký je vztah běžných Íránců k USA a Izraeli - tedy negativní. Nevypovídají však nic o mezinárodní politice Íránu.
Není pravda, že se Írán brání vyjednávání a nechce se domluvit.#reklama
Írán sám by velmi přivítal, kdyby konečně k nějaké dohodě došlo. Je to pro něj nejrychlejší způsob, jak rozjet jaderný program v měřítku větším než výzkumném. Snad k tomu projednání problému v Radě bezpečnosti přispěje.
Autor studuje OPEN GATE Boarding School a zastupuje na Pražském modelu OSN Írán.
