Téměř vzápětí se mu dostalo podpory od předsedy vlády Jiřího Paroubka.
Pomiňme pro tuto chvíli fakt, že imigrační kontroly a vízová politika bývají v kompetenci ministerstva vnitra. A že obvykle to bývají ministři vnitra, kteří - diplomatům navzdory - prosazují s menší či větší razancí nejrůznější imigrační restrikce, zpravidla s odkazem na ochranu bezpečnostních zájmů.
Pozoruhodný byl ministrův argument, že přísnější postup české pasové kontroly vůči Američanům, Kanaďanům a Australanům má být jakousi odplatou za to, že při návštěvě všech tří zemí potřebují Češi víza. A pokude jde zejména o Spojené státy, má jít také o odplatu za způsob, jakým jednají s českými turisty američtí imigrační úředníci.
Americké trauma z útoků proti cílům v New Yorku a ve Washingtonu má mnoho podob a zvýšená ostražitost na hranicích je jednou z nich. Pro ty majitele českého pasu, kteří absolvovali na některém z amerických letišť křížový výslech, nebude zřejmě žádnou útěchou, že velice podobnou zkušenost mají také milióny Britů, kteří Ameriku každý rok - bez víz - navštíví.
Občas některého z nich posadí Američané hned na letišti na zpáteční let a pošlou domů. Šéf politického křídla IRA Gerry Adams, který patřil za Clintonovy administrativy k hostům na recepcích v Bílém domě, čekal tento týden na jednom z amerických letišť na povolení ke vstupu několik dlouhých hodin.
Majitelé českých pasů sice nepředstavují pro Američany nějakou eminentní bezpečnostní hrozbu, nicméně není žádným tajemstvím, že někteří z nich přijíždějí do Států ilegálně za prací.
Četl jsem a slyšel jsem o Češích, kteří pracují za minimální mzdu a bez zdravotního a sociálního pojištění jako pomocné síly v amerických supermarketech, v hospodách a v restauracích. Zatím jsem neslyšel o nikom z New Yorku, Detroitu nebo ze Seattlu, kdo by - i přes šestiprocentní hospodářský růst v českých zemích - spěchal za prací do Lidlu nebo Hypernovy. Jazyková bariéra přitom asi nebude tím hlavním důvodem.#reklama
Výzva českých politiků k jistému "harašení" Američanů, Kanaďanů či Australanů může znít části české veřejnosti libozvučně. Od ministra zahraničí by však bylo poněkud odpovědnější, kdyby diplomatickou cestou, s vytrvalostí a bez verbálního harašení usiloval při jednáních s americkými, kanadskými či australskými partnery o rozšíření možnosti krátkodobých pracovních a studijních pobytů. Podobné, jakou před časem nabídl Čechům Nový Zéland.
