Karel Hvížďala Karel Hvížďala | Komentáře
20. 2. 2018 15:55

Jak zabránit střetům v Českém rozhlase? Poučení ze sporu kolem Janka Kroupy a ředitele Zavorala

Bohužel, naši politici dodnes nepochopili, že řádně fungující demokracie bazíruje na samoregulaci soudců a žurnalistů.
Reportér Janek Kroupa.
Reportér Janek Kroupa. | Foto: DVTV

Jak zabránit střetům v Českém rozhlase? Na tuto otázku, kterou často dostávám, není snadná odpověď, ale je zřejmé, že spor mezi generálním ředitelem a investigativci ublížil oběma stranám: snížil jejich prestiž na veřejnosti. (Viz také "To podstatné z analýzy vypracované pro Český rozhlas", Aktuálně.cz, 13. února 2018.) Poradit neumím, to si musí vyřešit sami zaměstnanci. Jediné, co mohu učinit, je upozornit, jak se podobné spory řeší ve staré Evropě, a naznačit, co by bylo možné z jejich struktury převzít, aby došlo k větší emancipaci novinářské obce. Jako příklad jsem si pro tento text vybral ORF (i když zrušení poplatků bych rozhodně nedoporučil), tedy Rakousko, které je přibližně stejně velké jako my a tradičně mělo celou dobu a nyní kvůli vstupu do vlády FPÖ opět má podobné problémy s nezávislostí veřejnoprávních médií: donedávna si třeba vedení hlavních stanic dělily mezi sebou dvě politické strany, lidovci a sociální demokraté.

Situace je tam ale o něco snazší, protože veřejnoprávní instituce v celé staré Evropě mají většinou kromě ředitelské struktury - která se stará o zásadní směřování instituce, finance, marketing atd. - a fungujících odborů - které zase dohlížejí na platy, honoráře a pracovní podmínky zaměstnanců i spolupracovníků - ještě navíc partnerskou redaktorskou a dramaturgickou strukturu. Ta má tzv. redaktorský statut, jehož autoři jsou sami redaktoři.

Aby takový systém mohl fungovat u nás, bylo by nejprve nutné revitalizovat funkci odborů a přesně oddělit ředitelskou strukturu od šéfredaktorské. Tedy rozdělit jejich kompetence, protože zatím tu funguje ředitel zpravodajství jako vrchní šéfredaktor; tedy je to právě on, kdo má hlavní odpovědnost za obsah vysílání, i když jako ředitel by se měl starat o úplně jiné věci. Naštěstí takové změny nevyžadují zásah do zákona o Českém rozhlase a jsou jen vnitřní věcí instituce.

Vztah výše zmíněných tří center moci se řídí v ORF etickým kodexem, na kterém se shodlo ředitelství, odbory a tzv. redakční výbor. Připomínám jen, že ORF má tento kodex platný již od 1. 6. 1973 a jen se průběžně aktualizuje, jak se hlavně díky internetu mění veřejný prostor. U nás by mohlo jít jen o vnitřní dohodu, která by se odrazila v pracovních smlouvách popisem agendy.

Již zmíněný redaktorský statut upřesňuje, kdo je redaktor, jeho pracovní náplň, nezávislost, kdy může odmítnout příkaz nadřízeného, a hlavně stanovuje redaktorskou spoluúčast na personálních a věcných rozhodnutích. Jinými slovy upřesňuje pravomoci, a tím snižuje možnost vzniku konfliktů.

Nejvyšším redakčním orgánem je v ORF tzv. redakční shromáždění buď jednotlivých redakcí, či krajských studií, které si ze svého středu volí jednoho mluvčího, který vždy zastupuje nejvíce deset redaktorů. Má-li redakce více členů, je i více mluvčích. Všichni redakční mluvčí pak dohromady tvoří redakční výbor, který si zase ze svého středu volí tříčlennou redakční radu (jež má tři zástupce, aby vždy mohla zasedat v plném počtu). Redaktorská rada je závazným partnerem v personálních i programových otázkách (spolupodílí se na vytváření obsahu, vysílacího schématu, struktury a rozsahu jednotlivých pořadů) pro ředitelství i samého generálního ředitele a zveřejňuje svá stanoviska k pokusům o ovlivnění některé redakce či některého konkrétního redaktora.

Pokud se v nějaké otázce nemůže generální ředitel s redaktorskou radou domluvit, je svolán rozhodčí soud, který se skládá ze zástupce ředitele, zástupce redakčního výboru, zástupce odborů a jednoho nezávislého právníka (většinou emeritního mediálního soudce či mediálního ombudsmana), na němž se všechny strany dohodnou. V případě sporu musí být složení smírčího orgánu oznámeno do týdne. Pokud se smírčí soud, který se rovněž musí rozhodnout v závazném termínu, na němž se strany domluvily, rozhodne jednomyslně, je jeho závěr závazný pro všechny strany, to znamená pro generálního ředitele, odbory i redaktory. Pokud ne, postupuje se celá věc civilnímu soudu.

Z uvedeného vyplývá, že redaktorskou strukturu si může každé veřejnoprávní médium vybudovat samo, nepotřebuje k tomu žádné "povolení" a stejně tak si může sepsat i svůj redaktorský statut, který by i značně ulehčil pozici řediteli. Ten totiž z principu nemůže být zodpovědný za každou zprávu a za každý odvysílaný pořad: za obsahy odpovídají pouze šéfredaktoři a na ty by odkázal i členy Rady ČRo. Ti by pak případnou stížnost museli řešit s příslušným šéfredaktorem, který má přímou zodpovědnost za vše, co pustí do vysílání.

V případě ORF, která se kvůli větší nezávislosti v roce 2002 proměnila na nadaci, je to ještě jinak: tam existuje stejně jako třeba v BBC kontrolní oddělení, na které jsou směrovány všechny výtky, které přicházejí zvnějšku, a toto oddělení je řeší přímo s šéfredaktory. Na ředitele či intendanta Nadační rada ORF může směrovat jen takové stížnosti, které se přímo vztahují k jeho pravomocem: k celkovému zaměření stanice (například stížnost na to, proč ještě nebylo zařazeno do schématu vysílání v arabštině, když je v zemi tolik běženců, s kterými je třeba komunikovat), financování, marketingu atd.

V Českém rozhlase se za investigativce v petici postavilo asi 240 redaktorů, tedy zodpovědných a kvalifikovaných novinářů, kteří si uvědomili rizika možných konfliktů. Syndikát novinářů se jich nezastal. To je možné považovat za selhání stavovské organizace, nepočítáme-li komentář Adama Černého v Hospodářských novinách z 2. února 2018, pod který se ale nepodepsal jako předseda syndikátu. Za takové situace by asi stálo za to, aby ti, co v posledních třiceti letech prokázali morální a profesní integritu a mají jisté organizační schopnosti a doposud se takové instituci vyhýbali (a těch je valná většina), začali uvažovat o založení vlastní organizace, která by v napojení na Mezinárodní federaci novinářů byla schopna důsledně hájit jejich zájmy.

Začít by taková nová organizace mohla tím, že by prosazovala zrušení schvalování etického kodexu veřejnoprávních médií Poslaneckou sněmovnou, protože to je v rozporu s usnesením 4. evropské konference o politice hromadných sdělovacích prostředků, konané v Praze v roce 1994, která v bodě 11c uznala, že novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy například ve formě etického kodexu, a my jsme toto usnesení podpořili. Zároveň by se měla snažit prosadit Tiskovou radu jako vrcholnou instituci, která zastupuje novináře a dozírá na dodržování všeobecného etického kodexu ve všech médiích. Tento orgán působí skoro ve všech zemích Evropské unie včetně Slovenska. Bohužel naši politici dodnes nepochopili, že řádně fungující demokracie bazíruje na samoregulaci soudců a žurnalistů, kteří kontrolují výkony ostatních mocí ve státě.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Závěť britského prince Philipa bude tajná dalších 90 let, rozhodl soud

Závěť zesnulého prince Philipa, manžela britské panovnice Alžběty II., bude zapečetěná a tajná ještě nejméně 90 let, rozhodl dnes nejvyšší soud. Důvodem je ochrana "důstojnosti a postavení" královny, píše BBC News. Již více než století je v Británii zvykem, že po smrti vysoce postaveného člena královské rodiny jsou soudy požádány, aby zapečetily jejich závěti.

Philip, známý též jako vévoda z Edinburghu, byl s královnou ženatý více než 70 let. Brali se ještě předtím, než usedla na trůn. Vévoda zemřel ve věku 99 let letos v dubnu.

"Míra publicity, kterou by zveřejnění pravděpodobně přilákalo, by byla velmi rozsáhlá a zcela v rozporu s cílem zachovat důstojnost panovníka," uvedl v dnes zveřejněném verdiktu soudce Andrew McFarlane.

Stejným způsobem zapečetěných posledních vůlí členů britské monarchie existuje zhruba 30. Ve správě je má nejdéle sloužící soudce nejvyššího soudu se specializací na rodinné právo, jímž je právě teď Andrew McFarlane, vysvětluje BBC. Nejstarší ze závětí pochází od prince Františka z Tecku, mladšího bratra královny Mary, rozené Marie z Tecku. Nejnovější je závěť královny matky z roku 2002.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Futsalisté na MS podlehli Brazílii 0:4, s favoritem drželi krok jen poločas

Čeští futsaloví reprezentanti ve druhém utkání na mistrovství světa v Litvě podlehli favorizované Brazílii 0:4. Rekordní pětinásobní šampioni vstřelili všechny branky ve druhém poločase.

Svěřenci trenéra Tomáše Neumanna nenavázali na úvodní vítězství 5:1 nad Panamou, třetí utkání ve skupině D sehrají v neděli proti Vietnamu, který má na kontě také tři body. "Kanárci" jsou po dvou kolech stoprocentní a mají jistý postup.

Čeští hráči v Klajpedě první půli drželi s Brazilci krok, i když gólmana Gerčáka dvakrát zachránila branková konstrukce. Šance si ale vytvořil i Neumannův tým, ty největší zahodili Seidler se Slováčkem.

Jihoameričané už po přestávce potvrdili roli jasného favorita. Mezi 23. a 24. minutou se dvakrát trefil Ferrao, nejlepší futsalista světa za poslední dva roky. Gerčáka poté překonali ještě kapitán Rodrigo a těsně před koncem Marlon. Češi tak s Brazílií prohráli i poosmé v historii.

Do osmifinále turnaje projdou dvě nejlepší mužstva z šesti skupin a čtyři nejlepší celky na třetích místech. Čeští futsalisté na světovém šampionátu startují počtvrté, nejlepším výsledkem Neumannova výběru je osmé místo z roku 2004.

Mistrovství světa ve futsalu v Litvě:

Skupina D:

Brazílie - Česko 4:0 (0:0)

Branky: 23. a 34. Ferrao, 26. Rodrigo, 20. Marlon.

Sestava Česka: Gerčák (Němec) - Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd - Homola, Vokoun, P. Drozd, Křivánek, Rešetár, Seidler, Holý, Vnuk. Trenér: Neumann.

Panama - Vietnam 2:3 (2:2)

1. Brazílie 2 2 0 0 13:1 6
2. Česko 2 1 0 1 5:5 3
3. Vietnam 2 1 0 1 4:11 3
4. Panama 2 0 0 2 3:8 0

Skupina C:

Šalamounovy ostrovy - Portugalsko 0:7 (0:3), Thajsko - Maroko 1:1 (0:1).

1. Portugalsko 2 2 0 0 11:1 6
2. Maroko 2 1 1 0 7:1 4
3. Thajsko 2 0 1 1 2:5 1
4. Šalamounovy ostrovy 2 0 0 2 0:13 0

 

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Ozonová díra je letos větší než Antarktida, výrazně se zvětšila v posledním týdnu

Ozonová díra nad jižní polokoulí je letos větší než obvykle a rozměry už přesahuje velikost Antarktidy. Uvedla to dnes evropská agentura pro sledování atmosféry Copernicus, podle níž se díra v ochranné vrstvě atmosféry výrazně zvětšila v posledním týdnu.

"Sledujeme poměrně velkou a potenciálně i hlubokou ozonovou díru," sdělil ředitel agentury Vincent-Henri Peuch. Zvětšování ozonové díry podle něj letos začalo běžně, podobně jako loni, kdy se však změnila v jednu z nejdéle trvajících za dobu měření.

Ozonová vrstva chrání Zemi před rakovinotvorným ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se vytváří každoročně. Vědci nicméně doufají, že by mohla díky omezení škodlivých látek v nadcházejících desetiletích zcela zmizet. Situace se zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí.

Odborníci tvrdí, že se ozonová vrstva začíná obnovovat, ale zároveň dodávají, že bude zřejmě trvat do 60. let tohoto století, než z atmosféry zmizí škodlivé látky, podotkla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy