Chceme lepší Česko. Říká Andrej Babiš a do voleb to uslyšíme ještě tisíckrát. Tento týden jsem psal o tom, jak politici "zlepšují Česko" jen v ohledech a takovými způsoby, které odpovídají jejich omezeným kompetencím. Čili skrze různá technologicko-byrokratická opatření a "zlepšováky". To se zdaleka netýká jen Babiše, velmi agilní je v tom poslední dobou i Bohuslav Sobotka. Zařizuje. Brzy si spolu s ním pochutnáme na lančmítu jako z německé samoobsluhy, a když použijeme mobilní data, operátoři nám za to ještě zaplatí.
Vysmívat se tomu je nefér, uznávám. Jde o praktické věci, které voliče - mě také - pálí. Politiky volíme a platíme od toho, aby se o ně zajímali. Zároveň je očividné, že takové "zlepšování Česka" má své úzké limity.
Obrazně řečeno, země, kde si lidé navzájem neodpovídají na pozdrav a veřejnou výměnu názorů reprezentují zakyslé úšklebky, nebude lepší nikdy. Stejně tak - abych nabídl praktičtější příklad - země, kde je agresivita a arogance v silničním provozu běžnou záležitostí, kde patří k věci. Krátce, jestli na sebe budeme jako psi, je sebevymakanější systém řízení státu k ničemu.
Země se dlouhodobě nedá "zlepšit" bez "zlepšení" kulturních návyků a vzorců chování. Ty nejdou napsat do volebních programů, tam se zlepšuje hardware. Ale zároveň do nich, když dojde na praxi, permanentně prosakují. Jenže zlepšovací software je tvrdou politikou neuchopitelný. Morálku si na billboardy nikdo nedá, abstraktní Slušnost voliče nezmobilizuje.
Zdá se, že politici zde mají jen málo co nabídnout. Jsou bez pravomocí to zařídit. Když se vytasí s grafy a tabulkami, jedněm podle nich daně napaří a jiným od nich uleví, nemá to s "chemií" života v zemi nic společného.
Lepší Česko je nesrovnatelně komplikovanější pojem, než aby se dal převést na výměnu hardwaru. To by znamenalo podlehnout nebezpečné iluzi, že je potřeba instalovat pořád novou a novou techniku (tedy zákony, nařízení, vyhlášky, předpisy) jako kýžený poslední krůček ke zlepšení. Už, už je na dosah… ještě tenhle šroub přitáhnout a tamhle zkrátit vodítko. A bude definitivně líp. Ne, nebude. To je budovatelský omyl. Naopak, ve jménu takového nekonečného technozlepšování se můžeme dopracovat k tomu, že život v přeorganizované, předirigované společnosti bude stále méně snesitelný.
Politici přesto k "soft" zlepšování Česka přispět mohou. Jako kdokoli z nás, ovšem s tím rozdílem, že váha jejich kulturních návyků a vzorců chování bývá větší než u ostatních občanů.
Asi nepřekvapí, když se to pokusím ukázat na příkladu spojeném s Milošem Zemanem. Koneckonců je to hlava toho zlepšovaného státu. V Poslanecké sněmovně měl projev o Šumavě a jak známo, dal k lepšímu, jak se tam před lety aktivistky poutaly ke stromům, které měly být pokáceny: Místo aby je ti dřevorubci přeřízli… Pardon, mám tím samozřejmě na mysli ty stromy.
Jako při klimatické inverzi vzniká vysoká koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě, špatně se dýchá a překračují se škodlivé limity, obdobně se při „inverzní demokracii“ zejména ženy nemohou svobodně nadechnout, protože se ve společnosti prosazují a usazují přízemní hodnoty, kultura násilí v podobě politické obscénnosti, vulgarita a sexismus.
To se jistě dá hodnotit jako trapný vtípek, pro žánr parlamentní řeči prezidenta republiky nevhodný. Je oprávněný pocit, že (ani lidový) prezident takhle mluvit nemá, protože je to neslušné vůči ženám a nenachází se mezi kumpány na zabijačce, nýbrž v přímém televizním přenosu. Kulturní návyk a vzorec chování: za pět.
A co s tím? Prezident byl demokraticky zvolen a vykonává svůj úřad. Jako nikoho z nás ani jeho nemůže nějaké technologické zlepšování státu "vychovat". Dá se vůbec něco dělat?
Ano, dá. Ještě horší než Zemanova obhroublá narážka přece bylo to, že se jí někteří poslanci smáli. Dalo se a mělo se ledově mlčet, nechat trapnost do ticha zaznít a snad zprostředkovat jejímu autorovi pocit studu. To se nestalo. Ohradilo se jen minimum zákonodárců. Prezidentský mustr platí dál.
A když Miloš Zeman přijede do Karlovarského kraje, hejtmanka Vildumetzová se na něj usmívá a je to jako obvykle, samé pane prezidente sem, pane prezidente tam. Směsice majestátu se IV. cenovou skupinou představuje Zemanovo nejpůsobivější kouzlo.
Protestovat proti jeho hláškám, nebo se u nich alespoň spíš pohoršovat než uculovat, na tom není nic přepjatého. Nejde o poznávací znamení feministek a lidí, co se berou k smrti vážně. Naopak. Je, nebo byl by to podstatný příspěvek k zlepšování Česka. Můžeme si za to všichni: ale dokud se přeříznutým aktivistkám směje dokonce i Poslanecká sněmovna, potvrzuje to, že skutečné zlepšení země je v nedohlednu.
