Ať je vlastenci útěchou, že většina mých cest probíhá s mými českými filmy na pozvání a náklady zahraničních hostitelů.

Tak kde jsem vlastně ještě byl? Nepodráždím moc, že na Maledivách? Ovšem pracovně, a navíc převážně s muži. Což tento ráj pro milence na dovolené činí o trochu méně atraktivním. Točili jsme reklamu a taky se u toho trochu hádali. Kameraman nemusel produkčního a podobně. Tak třeba když jsme po natáčení hráli tenis - kameraman hraje výborně a produkční ho napodoboval, jako aby vypadal, že hraje taky výborně. Ale skoro nikdy se netrefil, nanejvýš do sítě a jen se tak suverénně tvářil. To ovšem dělá kdekdo.

Tak a teď historka.

Vyjeli jsme jednou natáčet na nejbližší neobydlený ostrov. Pár kilometrů po otevřeném oceánu. Šest dospělých členů štábu a asi dvanáctiletý místní kluk u kormidla. Jak jsme se vzdalovali od našeho ostrova, vlny byly čím dál větší. Za chvíli už loď doslova létala vzduchem a prudce padala na hladinu. Přívaly vody nás promáčeli na kost. Kymáceli jsme se bezmocně nahoru a dolů snad tři, čtyři metry. Drželi jsme se ze všech sil zábradlí a proklínali přírodu i bárku samotnou. Myslel jsem, že se pozvracím strachy. Že bychom takhle bídně zahynuli? Proč nám, sakra, dali na cestu jen takové dítě?#reklama

A pak jsem ho skrze vodní tříšť uviděl - kluk seděl u kormidla, zlehka řídil palcem u nohy a zdálo se mi, že znuděně přežvykuje. Situace pro něj byla docela všední. Měl loď zcela pod kontrolou. Okamžitě jsme přestali panikařit. A všechno samozřejmě dobře dopadlo.

Jen mít vždycky jistotu, že to ten u kormidla jen nepředstírá. Jako ten produkční.