Senátoři debatují, zda by odsouhlasili, či neodsouhlasili profesora Aleše Gerlocha, prorektora Univerzity Karlovy, do Ústavního soudu (ÚS). Část z nich už oznámila, že by jeho jmenování nepodpořila. (Prezident Zeman ještě nepotvrdil, že ho navrhne, Gerloch však sdělil, že mu to hlava státu nabídla.) Protigerlochovští senátoři míní, že některé profesorovy výroky nahrávaly kontroverzním krokům prezidenta a přitom šly proti většinovému názoru v odborných kruzích. Jinými slovy míní, že Gerloch je "Zemanův".
Tento pocit by možná nehrál až tak velkou roli, kdyby soudce Josef Baxa i další lidé nepopsali, jak se prezident a jeho kancléř Mynář snažili ovlivnit rozhodování soudů včetně ústavního. Senátoři se stávají právem velmi ostražitými, pokud by měl Zeman přímo v ÚS svého muže, už by ani nepotřeboval "vysílat své ovlivňovací vojsko". A nezávislost ÚS je v době obav o demokracii klíčová.
Gerlochovi u části senátorů škodí jeho stanovisko k vydání hackera Nikulina do USA a dále podpora Zemana, když odmítl jmenovat Miroslava Pocheho (ČSSD) ministrem zahraničí (Poche nepodpořil jeho prezidentskou volbu, to se neodpouští).
Ve věci vydání Jevgenije Nikulina do USA ještě nebylo rozhodnuto o hackerově kasační stížnosti, tehdejší ministr spravedlnosti Pelikán (ANO) ale měl za to, že kasační stížnost nemá odkladný účinek, a Nikulina do USA vydal. Gerloch měl jiný názor a těžko pochybovat, že ústavě a právu rozumí.
Představme si to opačně, že by Pelikán před vyřízením kasační stížnosti vydal někoho do Ruska místo do USA, to by zřejmě stanovisko Gerlocha najednou bylo bráno přesně opačně.
S podporou nejmenování Pocheho je to podobné, jistě, Gerloch měl jiný názor než další ústavní právníci, ale zároveň víme: není jasně dáno, že prezident musí jmenovat a kdy. Takže jde o spor o "ducha ústavy" a opačný názor ještě nemusí svědčit o tom, že Gerloch dělá pro Zemana, byť to tak vypadá.
Nebo jinak, jak kauza Nikulin, tak kauza Poche by vyžadovaly spíš odbornou debatu, ne politickou. Těžko přece někdo zpochybní, že je profesor Gerloch dobrým znalcem práva.
V 18 do KSČ
Pomineme-li odbornou debatu, kterou mají vést experti, ne laici, co dál by měl ústavní soudce splňovat? Nepochybně bychom čekali, že má mít jistý morální kredit. (A mít ho neznamená, že musím "výt" vždy s většinou.)
Tento týden se Gerloch pokusil svá "prozemanovská" stanoviska vyvážit tím, že se objevil na tiskovce Univerzity Karlovy, kde právně zdůvodnil, proč škola podává žaloby kvůli nejmenování docenta Fajta a Ošťádala profesory. Žaloby proti Zemanovi.
Gerloch neúspěšně kandidoval do Senátu, to není problém. Podivné však bylo, že do své volby zapojil studenty. Aby mohl kandidovat do horní komory, aniž by získal podporu některé z politických stran či hnutí, potřeboval nasbírat podpisy tisíce občanů. Kritiku schytal za to, že vyzval studenty, aby mu pomohli sehnat ony podpisy. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se pak hájil tím, že chtěl prohloubit jejich praxi při studiu ústavně-právních oborů… To vskutku nezní pěkně.
Podivně zněl i Gerlochův návrh, aby byl český národ zakotven jako státotvorný v ústavě a aby bylo jasně stanoveno, že státním jazykem je čeština. Důvod? "Česká národní identita může být ohrožena," tvrdil. Popisoval, že "v Listině základních práv a svobod je obsažena ochrana národnostních a etnických menšin, ale v samotné ústavě není zakotvený státotvorný národ". Ochrana menšin je v Listině právě proto, že žijí v národu, který by je mohl utlačovat…
K dispozici máme i profesorovu minulost. V roce 1973, v době tuhé normalizace, ve svých 18 letech, se stal členem Komunistické strany Československa. Od roku 1983 ho StB vedla coby "prověřovanou osobu", chtěla z něj časem udělat tajného spolupracovníka, píše server Česká justice. Spolupracovníkem se však dle záznamů nestal, byť se podle České justice s estébáky stýkal a podával jim informace.
Rozhodně nepracoval v opozici vůči minulému režimu jako kupříkladu předseda ÚS Pavel Rychetský, který byl sice také nějaký čas komunistou, ale pak podepsal Chartu 77.
Když to shrneme, Aleš Gerloch se nejeví jako zrovna ideál kandidáta na ústavního soudce. Na druhou stranu však platí, že tato nejvyšší a nejprestižnější soudcovská instituce svoje členy nejednou změnila k lepšímu. Vezměme příklad třeba právě Rychetského. Býval známým politikem ČSSD, když byl zvolen do čela ÚS, vyvolávalo to značné pochybnosti, a přece je dnes tenhle muž ctěn a vnímán jako "ústavní val" proti zemanovsko-babišovským tendencím.
Podobnou proměnu by mohl prodělat i Gerloch. Pokud ho Zeman navrhne a pokud v Senátu projde. Nebo jí taky projít nemusí a může se stát, že prezident nasadí do Ústavního soudu svoji spojku a Mynář už nebude mít takovou honičku, aby tuto instituci ovlivnil. Ideální by bylo, kdyby byl Gerloch náš, demokratický, a ne Zemanův.
