Pokud náhodou někdo nerozuměl ministru zdravotnictví Janu Blatnému, když v polovině února mluvil o "prioritizaci pacientů" a "fungování nemocnic v systému nedostatku vzácných zdrojů", teď může mít jasno. Pardubický kraj vyhlásil stav hromadného postižení osob, což volně přeloženo znamená, že dochází už i přistýlky a nemocnice kolabují. S čím se nyní potýká Karlovarský či Pardubický kraj, čeká bohužel za několik dnů i zbytek republiky. Pak by se - doufejme - mohla začít projevovat aktuální přísná uzávěra. Budou to ty nejdelší dny polistopadového Česka.
Měla by vláda za spektakulární nezvládnutí pandemie, které korunovala nezvládnutým rozjezdem uzávěry, odstoupit? Nepochybně ano.
Je dobré o to tedy usilovat? Nepochybně ne.
V obou výrocích nemusí být rozpor, pokud víte, že další kabinet by byl ještě mnohem horší. Což by ministerská sestava Miloše Zemana nepochybně byla. Je vysoce pravděpodobné, že boj s covidem by nevedla o nic efektivněji, jen bychom v ostrém kvapíku vše možné propachtovali s Ruskem.
Zkrocený Babiš
Je škoda, že komunisté neopustili Andreje Babiše dříve než při hlasování o prodloužení nouzového stavu v půlce února. Premiér neschopný dialogu a opozice neschopná s ním vyjednávat si už dávno mohli okopat kotníky a v krizi teď táhnout za jeden provaz. I přes zbytečné karamboly ale vidíme, že to nakonec půjde.
Dobrým příkladem je navýšení nemocenské, která u nás dosahuje jen tří pětin platu. Ve fázi přísné uzávěry jde o zcela nezbytný předpoklad, aby se trasování viru začalo dařit. Pokus o prosazení speciálního příplatku pro lidi v karanténě minulý týden sice ve sněmovně ještě zkrachoval, leč vláda obratem ohlásila nový pokus - a předchozí plán najednou i s podporou opozice hladce prošel. Konečně tak odpadne faktor, který nutil hůře vydělávající, aby i s pozitivním testem dál chodili do práce.
Z místa se navíc konečně pohnulo i povinné testování v podnicích. Opozice i experti po něm volali už měsíce. Vláda však nepochopitelně vyhlásila jen uzávěru s extrémním omezením svobod pro občany, aniž by upravila podmínky pro chod velkých firem. Stačilo však pár dnů, vláda je na kolenou a potřebné nařízení vstupuje - sice pozdě, ale přece jen - v platnost.
Určitě to není nejefektivnější způsob vládnutí, podstatné teď ale je, že republika nakonec ve výsledku dostává, co nutně potřebuje. To může ovšem rychle utnout pokus o vyslovení nedůvěry kabinetu, který se chystá vyvolat předseda SPD Tomio Okamura. Není přitom vyloučené, že v rozvrácené sněmovně nakonec najde pro svůj záměr dost poslanců, kteří budou mít pocit, že rostoucímu počtu hrobů zabrání jen vykopání jednoho dalšího - toho pro vládu. Každý, kdo si myslí, že by Babišův pád byl důvodem k oslavám, nechť si nejdříve spočítá, co by následovalo a kdo by stávajícího předsedu vlády nahradil.
Užiteční pomocníci prezidenta
Prezident Miloš Zeman už rozehrál hru, kterou má tak dobře nacvičenou: pěkně drbat premiéra za uchem a v nestřežené chvíli mu uštědřit ránu do vazu. V roce 2013 takto protiústavně jmenoval předsedou vlády svého přítele Jiřího Rusnoka a je iluzí si myslet, že by po rozvalu současného kabinetu nechal iniciativu rozhádané sněmovně.
V nedělní Partii prezidentovi uklouzlo, že již nějaký čas mastí svému letitému spojenci schody - prý premiérovi již nabízel, že je "ochoten moderovat jeho diskusi s předsedy opozičních stran". Z této pasti ještě Babiš vyklouzl tím, že si k nouzovému stavu pomohl s přispěním hejtmanů. A nyní je situace natolik krizová, že nakonec zvládá najít alespoň základní shodu s opozicí na pandemickém zákonu i dalších opatřeních.
Ale prezident se nevzdává. Pověřil Okamuru, aby to pro změnu zkusil přes sněmovnu. Ten neváhal, navrhl hlasování o nedůvěře a pléduje za "rychlý vznik vlády nadstranických odborníků po dohodě s prezidentem republiky".
Je stále pravděpodobné, že Babiš atak přežije. Nikoliv ale proto, že by měl většinu ve sněmovně. Část poslanců dobře ví, že řídit zemi je momentálně za trest. A část zase ví, že po Babišovi by přišla Zemanova velká chvíle. Nicméně není vyloučeno, že ve sněmovně sedí pár naivů, kteří se v touze po premiérově hlavě stanou užitečnými pomocníky komplotu chystaného Hradem, SPD a komunisty.
Nejlépe tento přístup živený nula procenty rozumu a sto procenty emocí vyjádřil Miroslav Kalousek svým výkřikem: "Pane prezidente Zemane! Vaše vláda selhává ve všech klíčových momentech! Použijte svoji autoritu, svolejte společné jednání vlády, opozice a hejtmanů! Dohodněte vládu 'záchrany lidských životů a budoucnosti země'."
Jen ne vládu národní katastrofy
Jak by taková vláda vypadala? Premiérem by se stal nejspíše někdejší ministr zdravotnictví a nejslavnější slávistický fanoušek Roman Prymula. Pravděpodobně bychom v odběrech ruské vakcíny Sputnik brzo trhli Maďary i se Slováky dohromady. Z šéfa ČEZ Daniela Beneše by se stal ministr průmyslu, čímž bychom dostavbu jaderné elektrárny Dukovany měli hotovou. Ministři Marie Benešová či Miroslav Toman by mohli pokračovat dál, konec konců už nyní reprezentují ve vládě Hrad.
Je přitom zcela nepodstatné, že by tato vláda téměř jistě ve sněmovně nezískala důvěru. Odkaz dnes už legendárního Rusnokova kabinetu ukazuje, že se tu dá vládnout dlouhé měsíce i bez poslaneckého posvěcení. Ne, tohle opravdu není cesta, po níž se lze vydrápat z hluboké krize.
A vzhledem k tomu, že navíc zásahem Ústavního soudu nyní nemáme k dispozici ani funkční volební zákon, nemusí nás trápit dilema, zda by třeba nebyly nejlepším řešením předčasné volby. Rozpuštění sněmovny nepřipadá v úvahu, když není jak přepočítat získané hlasy na poslanecké mandáty.
Alespoň trochu zodpovědným politikům tak zbývá jediná možnost: zatnout zuby, a i když nemohou Babišovi přijít na jméno, pomáhat mu tlakem ke správným rozhodnutím. V opačném případě tady také brzo můžeme mít kabinet ještě více nejedlý.
