Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
14. 4. 2022 10:00

Jsou tu Velikonoce - svátky života, který vítězí nad smrtí. A na Ukrajině teče krev

Křesťanství mnoho lidí odmítá kvůli ukřižování. Jak by mohli věřit Bohu, který prohrál?
Jistě si řada věřících na Ukrajině opakuje podle Bible: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Jistě si řada věřících na Ukrajině opakuje podle Bible: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? | Foto: ČTK

Žijeme v chaosu, v nejistotě, nevíme, co bude, jestli se válka z Ukrajiny, ze země, jež na svých bedrech "nese náš kříž", nerozšíří dál do Evropy. Jestli ji  tam nerozšíří Putin. V tomto nevýhledu, v obavách, co nás čeká za týden, za rok, přicházejí Velikonoce. Církevní rok vnáší do chaosu řád a pravidelnost, nabízí něco jako nosnou kostru.

Obranou proti strachu a ztrátě orientace se nejen pro křesťany stává opakování, návrat ke známému, k zažitému, ale taky ke kontemplaci, rozjímání. Pro věřící, kteří jsou událostmi na Ukrajině, úprkem z Ukrajiny, běsněním ruských vojáků a žoldáků vyděšeni, pak návratem či obratem k víře. Návrat ke světu, který v posledku neovládají lidé, natožpak lidé jako Putin, i když mají obrovskou moc, ale kterému vládne ten, kdo svět stvořil.

Zní to pěkně - nad Putinem, nad běsem války se vznáší vznešený stvořitel všeho, co známe. Kosmu, života i nás samých. Ale jak je pak možné, že tenhle omnipotentní vládce nechává Rusko mordovat Ukrajinu? Vrací se po staletí opakovaná otázka "jak to Bůh může dopustit"? Obvykle se neklade v jiné formě, tedy "jak to Ježíš může dopustit". Proč? Nejspíš kvůli Velikonocům. Protože Ježíše každý z nás už stokrát, tisíckrát potkal, jak visí na kříži. Ježíš je nám bližší, vnímáme ho víc jako oběť než jako Boha či Syna božího. Představu Boha máme strašně zatíženou, zatemněnou, naivní, pantheonální.

Návrat k ukřižovanému, pokořenému, obětovanému a obětujícímu se Ježíši představuje až nesnesitelný paradox. Proč takového, z našeho pohledu tak slabého Boha vyznávat? Jak se o toto sdělení, zvěstování opírat? Kvůli Ježíši mnoho lidí nevěří. Jak by mohli věřit tomu, kdo prohrál?

Když s přicházejícím Velkým pátkem, s přicházejícím ukřižováním Ježíše, sledujeme hrůzu na Ukrajině, nemohou se nám nevybavit slova, která podle části evangelií vyřkl Kristus, než umřel. Slova z biblického, novozákonního Markova evangelia: O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Dále se píše, že Ježíš vydal mocný hlas a skonal.

Jistě si řada věřících na Ukrajině podobně opakuje: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Lidé ve sklepích v Mariupolu, lidé, které ruští vojáci mučili. Ženy, které ti ze řetězu urvaní násilníci znásilňovali, oplodňovali, zabíjeli. Ukrajinci na útěku. Staří lidé, kteří už nenalézají sílu utéct a čekají, až na ně spadne bomba, staří, kteří se báli nebo nemohli vyjít z domu a umírali hlady a žízní, si možná zoufale opakovali: Bože můj, Ježíši můj, proč jsi mě opustil? A křesťané třeba u nás nebo v Polsku i jinde se asi zklamaně v duchu tážou: Bože můj, Bože můj, proč jsi je opustil?

V čem se pak ten "opouštějící" Bůh liší od západního světa, který přece do značné míry taky Ukrajinu opustil? Má k tomu ovšem řadu výmluv, a dokonce i řadu pádných důvodů, aby vojensky na Ukrajině nezasáhl. Chce zabránit použití atomových zbraní, bojí se, že by je Putin zahnaný do rohu vystřelil, že by pak nebylo cesty zpět. Mnohem méně opravdu pádných důvodů už má západní svět pro to, aby dál platil Putinův teror. V čem se tedy ten hodný, křesťanský Bůh liší od hodné post-křesťanské Evropy a Ameriky?

Jak může Bůh dopustit Putina?

A jak může nechat vraha Putina chodit do pravoslavných kostelů? Jak může patriarchu Kirilla, civilním jménem Vladimira Michajloviče Gunďajeva, nechat biskupem Ruské pravoslavné církve, patriarchou moskevským a veškeré Rusi? Vždyť je to stejné, jako když měli nacističtí vojáci na páscích "Gott mit uns", Bůh s námi. Proč si Bůh neudělá pořádek aspoň ve vlastních církvích? Ha? - Pochopit, že máme svobodu organizovat si svět není snadné.

Za zvuku těchto otázek křesťanů i nekřesťanů projdeme půstem až do Velkého pátku, kdy vzpomínáme na smrt Ježíše - Boha. Na to, jak jsme ho my, lidé, přibili na kříž, zabili. Možná se pak pohled na Boha mění, musíme ustoupit z naší vlastní představy všemohoucího a všemohoucnosti a přijmout, nebo aspoň přemýšlet o úplně jiné představě. O Bohu, který se obětuje, který nezneužije síly, aby prosadil svou, aby nás násilně změnil nebo "denacifikoval". O Bohu, který ukazuje jinou cestu a zve k jiné cestě. Mě i Putina i Kirilla i Okamuru i Babiše i Zemana i Ovčáčka i Mynáře… Popravdě, v čem by se Bůh od nás lišil, k čemu by nám byl, kdyby použil síly? Jak by ho asi vnímali ti poražení?

Pro věřící křesťany, ale i pro nevěřící občany pak Velký pátek vyústí v neděli, ve vzkříšení, ve sdělení, kterému lidé buď věří, nebo nevěří: že Bůh má moc nad smrtí. Je důležité, že se symbolem víry křesťanů stal Ježíš na kříži, a ne Ježíš vycházející z hrobu. Protože Ježíš na kříži je naše věc, naše práce, naše Ukrajina, kdežto Ježíš vycházející z hrobu už s naší realitou, naší činností nesouvisí.

Díky Ježíši na kříži chápeme slovo oběť. Křesťané učí, že se Bůh obětoval za nás, za naše viny. Neobětoval se jako masochista, ani aby nás zahanbil, ale protože lidi miluje. Velikonoce jsou křižovatkou, každý rok znovu, dokonce každý den znovu, dávají možnost si vybrat, v jaké říši chci žít, jestli v říši lásky a oběti, nebo v říši moci a síly.

Kam vede ta první říše, to vidíme na péči o ukrajinské uprchlíky. Málokdo pochybuje, že pomáhat jim má hluboký smysl. Psychologové popisují, jak člověku, jeho mysli, duši, prospívá pomáhat. Zřejmě proto, že se vrací ke svému smyslu, k tomu, proč byl stvořen. V pomoci uprchlíkům najdeme obojí, lásku i oběť. Kdo po roce 2015 vyjel do Německa, viděl tam, v jejich péči o syrské a další běžence, jak vypadá ta první říše, ježíšovská, velikonoční.

A každý z nás dnes může na ukrajinské apokalypse made in Russia, made in Putin, vidět, pokud nemá zrak zastřený nenávistí a dezinformacemi, kam vede ta druhá říše. Do nesmyslného zmaru, do nelásky a nenávisti. Pro ty první a pro zabíjené Ukrajince se nabízí Ježíš na kříži, Ježíš, který jako oni prošel peklem, podsvětím, smrtí. Nabízí se jim ale i prázdný Ježíšův hrob. Mohou věřit a doufat ve spásu. Bůh, který trpí, jim stojí nablízku.

Pro ty z druhé říše je ukřižovaný Bůh nesmysl, cenu má jen ten omnipotentní, když není, tak ho oni zastoupí, oni si na něj hrají a vždycky nakonec prohrají.

Co vlastně znamená křesťanský symbol kříže? Promluva Tomáše Halíka na Velký pátek (video z 10. dubna 2020)

Tomáš Halík - Velký pátek | Video: Akademická farnost Praha – Salvátor
 

Právě se děje

Další zprávy