reklama
 
 

Jistota desetinásobku propagandy. Seznam ani stát nás dezinformací nezbaví

10. 8. 2017
Společenská odpovědnost firem je hezký a záslužný koncept, ale sám o sobě nestačí. Musíme se snažit sami.

Společnost Seznam.cz v sobotu oznámila, že nebude zprostředkovávat reklamu na serverech, které publikují dezinformace a propagandu. Ve středu bylo najednou všechno jinak - firma otočila o sto osmdesát stupňů a pravidla pro reklamu nemění.

Od Seznamu je milé, že chce udělat radost všem. Po hezkém víkendu odpůrců konspirací se radovali ti, kdo si nedokážou představit kávu a cigaretku bez článků o konci západní civilizace a nadějích, které pro její záchranu před muslimy, židy, Sorosem a chemickým práškováním z letadel představuje svatá dvojice Vladimir Donald Vladimirovič Trump-Putin.

Oba tábory ale mají - nechť mi to zástupci jedněch i druhých prominou - jedno společné. Jejich radost je krátkozraká.

Pomiňme teď nedůvěryhodné vysvětlení Seznamu, že "nechce určovat objektivnost a pravdivost zpravodajských webů." Jak potom přistupuje k vlastním zprávám? Také neurčuje, zda jsou objektivní a pravdivé? Navíc je firma zjevně ochotná vyhodnocovat mnohem subjektivnější faktory, než je rozdíl mezi zpravodajstvím a propagandou. Tak například nepouští reklamu na servery, které jsou "v rozporu s dobrými mravy", nabízejí "společensky nepřijatelný obsah" nebo jsou "obsahově slabší". Tohle všechno určovat může?

Ale to je vedlejší. Názorový veletoč Seznamu jen znovu ukázal, že něco tak zásadního, jako je svoboda slova a obrana před morem dezinformací a propagandy nelze přenechat byznysu. Ať už bychom pokládali server zarucenenekorektnizpravykteresevcesketelevizinedozvite.cz za snůšku hnoje nebo světélko pravdy - o jeho bytí a nebytí nesmí rozhodovat to, jak se zrovna vyspal majitel společnosti, která ho zásobuje životadárnou reklamou.

Společenská odpovědnost firem je hezký a záslužný koncept, ale sám o sobě nestačí. Čekat s řešením problému dezinformací na internetové společnosti by bylo stejně naivní jako čekat, až automobilky začnou samy od sebe montovat do aut katalyzátory nebo mobilní operátoři sami od sebe zajistí volnou přenositelnost čísla nebo zruší poplatky za roaming.

Mnozí namítnou, že třeba takový Facebook a jeho majitel Mark Zuckerberg bere společenskou odpovědnost v tomto směru docela vážně a proti nenávisti na své síti skutečně zasahuje. Ale to nás nemůže uklidnit. Lidé mění názory a firmy mění majitele. Dobrá vůle jednoho člověka je příliš slabá záruka.

Navíc - vyřazování stránek z provozu může mít i opačný efekt, než si jeho iniciátoři slibovali. Vyprávět by mohl bývalý brněnský primátor Roman Onderka. V roce 2014 nechal zablokovat facebookový profil skupiny, která si říkala Žít Brno a z radnice si tehdy jen dělala legraci. Výsledek ho nejspíš nepotěšil. Na obratem založeném novém profilu byl během pár dnů několikanásobek původního počtu fanoušků, o Žít Brno se dozvěděl i ten, kdo o něm do té doby neslyšel, recesisté se transformovali na politické hnutí, dostali v komunálních volbách dvanáct procent hlasů, a Onderku si dnes nejspíš musíte googlovat, abyste tušili, o kom je řeč.

Před dezinformacemi nás ale nespasí ani stát. Jeho aktivity v tomto směru je pro manipulátory a šiřitele propagandy příliš snadné vydávat za zvůli vládnoucí elity a snahu diskriminovat nepohodlnou opozici. Stačí si všimnout, s jakým gustem srovnává prezidentův mluvčí Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám s komunistickým cenzorským Úřadem pro tisk a informace. Jistěže je to nesmysl, ale dokážete si představit nesmysl, který by Jiří Ovčáček nedokázal vyslovit s výrazem a dikcí Jana Husa před kostnickým koncilem?

Jak už to bývá, cesta k řešení reálného a akutního problému, který představují dezinformace maskované jako informace, je delší, složitější a namáhavější než zkratky, které vyvolají nadšení na jedné straně a výkřiky o cenzuře na straně druhé.

Svou roli musejí sehrát soukromé společnosti i stát - klíčovým hráčem ale nemůže být nikdo jiný než občan. Pokud dostatečná většina Čechů nebude požadovat informace a fakta, budou dostávat propagandu a hoaxy.

K informacím dnes přistupujeme podobně jako v 90. letech k finančním produktům. Tehdy byli mnozí z nás ochotní svěřit úspory prakticky komukoliv, kdo nám nabídl to, co jsme "chtěli slyšet". Tedy, že rychle zbohatneme. Řada střadatelů na to doplatila.

To je naštěstí dávno pryč - kolik z nás by dnes uložilo peníze v ústavu, o kterém netuší, kde sídlí, komu patří, kdo ho vede, jak hospodaří, jakou má právní formu a jak se dá případně zažalovat? Asi jen málokdo. Svou důvěru, pokud jde o informace o světě, ale podobným podvodníkům věnují mnozí, a s nadšením připomínajícím někdejší "podnikatele" prodávající v systému letadlo kosmetiku nebo prášky na hubnutí. Ze stejného důvodu, proč jsme kdysi "investovali". I mediální podvodníci nabízejí to, co "chceme slyšet".

Po finanční gramotnosti musejí Češi zvládnout i gramotnost mediální. Stát musí pomoct jasnou a funkční regulací, stejně jako v případě financí. Bankovní licence a bankovní dohled nejsou žádná omezení svobodného podnikání. Právě tak mediální zákony nejsou žádná cenzura. Nelze "zakazovat média". Ale je možné například požadovat, aby všechna měla jasného a dohledatelného vydavatele. Zkuste se dnes soudit s Aeronetem.

Byznys musí svou roli sehrát také, ale ne podle okamžitých hnutí mysli majitele, ale na základě jasného veřejného mínění. Zajímavý příklad, jak to může fungovat, nabízí třeba iniciativa Sleeping Giants na sociálních sítích. Princip je jednoduchý. Každý může navštívit extremistickou webovou stránku a poslat firmě, jejíž inzerát se mu na ní ukáže, informaci o tom, že svou reklamou - obvykle nevědomky - podporuje něco, co možná podporovat nechce. Je pak na této společnosti, aby se rozhodla, zda svou inzerci na stránce zablokuje. Hlavní účet Sleeping Giants na Twitteru je pak centrálním zdrojem informací, které firmy jak zareagovaly. Má přes 95 tisíc followerů a další tisíce uživatelů sledují jeho odnože v mnoha zemích. Mezi tisíci firmami, které po upozornění svou reklamu z nenávistných serverů stáhly, jsou i globální těžké váhy: automobilky, aerolinky, banky apod. Klíčem k úspěchu je ale jasně projevený občanský postoj.

Informace a fakta - a přeneseně i svobodu a demokracii - budeme mít jen tehdy, pokud je budeme chtít a budeme to dávat najevo. Proti naší vůli nám je ani Seznam ani státní moc vnutit nedokážou.

Přihlaste se k našim newsletterům
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Vice informací o ochraně osobních údajů

autor: Jan Moláček | 10. 8. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama