V metru jsem zahlédla plakát, který zval na casting prestižní modelingové soutěže. Chtěla jsem ho bryskně přehlédnout, protože po desetidenní viróze jsem si sama připadala spíš jako žena na prahu stáří a klimakteria, pak mě ale něco trklo do očí. Pozvánka se týkala "žen" od 13 do 21 let a "mužů" od 15 do 23. Cože? Takže moje šestiletá dcera bude už za sedm let ženou?
Chápu, že s modelingem se dnes začíná ve velmi útlém mládí, a přenechám jiným rodičům rozhodnutí, jestli jim stojí za to o dětství své děti připravit. Ale proč probůh třináctileté holky nazývají ženami? Může to působit jako hnidopišská rýpavá připomínka, ale zdá se mi, že toto předčasné posouvání dívek do pozice žen, i kdyby bylo jen verbální (ale v modelingu je samozřejmě i reálné), dělá společnosti medvědí službu. A těm mladým "ženám" ještě víc.
Modelky jedno z hlavních odbytišť nalézají v médiích - ať už jako jejich tváře, nebo zprostředkovaně v reklamách. Mimo jiné ve všech těch lesklých módních časopisech, které se v éře rychle klesajících nákladů tištěných médií snaží zoufale udržet prst na tepu doby, a na každé straně mají cool slogany zero waste, vegan, sustainable, natural, eco friendly atd. Ale přitom na poli svého hlavního oboru, módy, zůstávají na úrovni zkostnatělého (a kostnatého) ideálu minulosti. V módních editorialech tu dál pózují androgynní vychrtlé dívky na prahu dospělosti či spíš výrazně před ní. Šéfredaktoři se vymlouvají, že takový je kánon krásy, že jejich modelky už nejsou anorektičky jako kdysi. A že na hubených mladých tělech móda vypadá líp.
Je to asi věc názoru. Já když listuju časopisem nebo prohlížím na internetu fotogalerie z různých společenských akcí, tak mě mnohem víc zaujmou normální ženy, kterým bývá přece jen o něco víc než třináct, nevypadají jako chodící Munchův Výkřik a hlavně se netváří všechny stejně unyle. I oblečení se mi líbí víc na ženách řekněme plných tvarů než na chodících ramínkách na šaty. Neznám asi muže, který by dával přednost rachitickým prepubertálním tělům před těmi skutečně ženskými (pokud to není pedofil). Tak proč tenhle trend v ženském lifestylu a ve světě módy a modelingu pořád dominuje?
(Nemluvím ani o tom, jaká katastrofa je vidět v podobných časopisech nějakého modela. I tady scénu ovládají hošíci, v kterých lze (heterosexuální) muže hledat jen stěží. Chce-li dnes muž vidět fotografie hezkých žen a žena fotografie hezkých mužů, tak tady rozhodně nepochodí. Zato si tu prohlédne absurdní množství reklam, což rozhodně zero waste a eco friendly není ani vzdáleně.)
Ale zpátky k prepubertálním modelkám. Je to trochu jako se změnami klimatu - zlomek lidí říká, že je s tím třeba něco dělat, ale většina dál pokračuje v krasojízdě a plundrování planety. Sem tam vyjde na stránkách o něco méně lesklých časopisů nějaký ten editorial s obyčejnými ženami, ale je to vždycky spíš jen taková malá výjimečka z pravidla. Velké magazíny dál chrlí fotky podvyživených mladistvých chuďátek a články o dietách a o tom, jak být forever young.
Minulý pátek začal Prague Fashion Week. Okázalá, snobská a opulentní oslava české módy. I tady brázdí mola další mladinké modelky, ty o něco starší se alespoň usilovně snaží mladince vypadat, i za cenu bláznivých diet a nekonečného cvičení. To fakt nikdo v módním průmyslu nevidí ten absurdní rozpor mezi realitou a tím, co se tu předvádí? Asi ne - zatímco na molech korzují unylí kostlivci, v sále je pozorují s podobně unylými výrazy botoxem upravené padesátnice, které si pak modely koupí.
Ostatně, konzumenti těchto událostí mají také poněkud posunutý práh toho, co lze považovat za krásné a elegantní, tak možná je mladistvý věk modelek to poslední, co řeší - patřičně absurdní outfity jsou v tomto vyšinutém světě přece jen přednější než to, co obalují…
Ideál krásy je neúprosný. I pro všechny nebohé vrstevnice těch mladinkých modelek, které touží po jejich slávě, bohatství a samozřejmě i kráse. Hodně už bylo napsáno o vlivu modelingu na anorexii mezi mladými dívkami, méně už o tom, nakolik tento ideál krásy formuje společenskou atmosféru. Na internetu je k nalezení spousta fotek dokonce ještě menších modelek, holčiček, které jejich matky směřují ke kariéře v modelingu už od plínek. Jsou i tyto dívky ženami? Copak opravdu fotky náctiletých a mladších vyšpulených dívek připadají sexy někomu jinému než zmíněným pedofilům? Kult mládí, vytvářený tím prakticky všudypřítomným proudem vizuálních vjemů, je v ostrém kontrastu k tomu, jak společnost stárne a kolik žen zajímají úplně jiné věci než diety a trendy v kosmetice.
Co s tím? Pochybuju, že se před sídlo modelingové agentury Elite posadí nějaká Greta Thunbergová a začne tu stávkovat za pravdivější zobrazování žen v reklamách, na přehlídkách a v módních časopisech. Vydavatelé, zadavatelé reklam i ředitelé fashion weeků zjevně považují současný stav za normální. Jen v některých z nás, čtenářkách a konzumentkách těchto "svátků módy" a "módních biblí", sílí odpor. Kdysi jsem módní časopisy ráda kupovala na cesty letadlem či pro občasné odreagování. Teď už ne. Vím, že reálný život je úplně někde jinde. A moc bych si přála, aby to co nejdřív zjistily i ty třináctileté dívky, které zatím k propadlým tvářím ze stránek magazínů vzhlíží jako k vysněnému ideálu.
