Studenti jednoho pražského gymnázia protestovali proti tomu, že ředitel nechal na chodbách i ve třídách namontovat kamery, které je neustále natáčejí.

Není to sice první česká škola pod dohledem kamer, ale událost zkrátka tentokrát vzbudila větší rozruch mezi studenty i veřejností.

Po protestech a následném vyjednávání se studenty i rodiči nakonec ředitel částečně ustoupil - kamery zůstanou jen na chodbách, ale z tříd zmizí.

S naprostou jistotou se však dá předpokládat, že trend kontroly lidí na veřejných i méně veřejných místech bude pokračovat. Ať už se nám to líbí, nebo ne.

Poptávka po kontrole

Poptávka po kontrole totiž roste. V době obav z terorismu je veřejnost ochotna tolerovat hodně velké zásahy do soukromí. Bojí se Američané, bojí se Britové, a bát se zřejmě začínají i Češi, které tajná služba také varuje před možným útokem. Souhlasit se sledováním lidí na ulicích je tím nejmenším, co se dá pro (byť jen iluzorní) pocit bezpečí udělat.

Kamery ostatně získávají body pokaždé, když se díky nim dá chytit zločinec, kterého záznam přistihne při činu.

A - abychom se vrátili ke škole - nedávný případ v Polsku, kde žáci ošklivým šikanováním dohnali spolužačku k sebevraždě, se rovněž dá použít jako ospravedlnění pro kamerovou kontrolu.

Nabídka lepšího špiclování

Také nabídka technických prostředků pro špiclování se neustále zlepšuje.

Brzy nebude nutné, aby záběry musel na obrazovce vyhodnocovat člověk. Nastupují levnější a výkonnější počítače.

Počítačové programy už dávno ze záznamu kamer rozpoznají poznávací značku vozu. Toho chtějí využít například britské úřady, které plánují sledování všech automobilů na silnicích podle jejich poznávacích značek. Záznamy by se držely v databázi dva až pět let. Zpětně by se tedy dalo kdykoli vyhledat, kudy v minulosti kdo jezdil. A jako bonus je takhle možné i automaticky vyměřovat mýtné za vjezd do městských center.

Výzkumníci v mnoha zemích světa usilovně pracují i na tom, aby se daly na záběrech z ulic okamžitě automaticky identifikovat obličeje hledaných a vůbec podezřelých osob. Je to podstatně obtížnější než čtení písmen a číslic na poznávacích značkách, nicméně počítačové programy se to postupně učí.

Až to dokážou zcela běžně, hned se pro ně najde uplatnění.

Představa je třeba taková: přístroje zjistí, že se v centru města objevila tvář známého zlodějíčka. Ve vzdáleném řídícím středisku vyhlásí poplach. Dálkově ovládané kamery budou sledovat každý jeho krok na ulici i v obchodech, kam vstoupí, takže pokud něco ukradne, policisté jej snadno usvědčí.

Lepší už to nebude

I zarytí zastánci práva na soukromí uznávají, že kamerové sledování je někdy potřebné pro usvědčení zločince nebo pro zabránění kriminálnímu činu. Vadí jim však, že špiclování se dotýká soukromí úplně každého člověka. Kamery na ulicích přece snímají všechny chodce a automobily. A kdo všechno se dostane k jejich záznamům a jak je dokáže zneužít?

O tom se dnes dají točit kriminální filmy, a za čas se to dozvíme z běžného zpravodajství.

Počítejme s tím, jiné to nebude. I když z toho člověku nemusí být dvakrát příjemně.