reklama
 
 

Karel Hvíždala: Karikatury a civilizace

13. 2. 2006 0:01
Nebojujeme s islámem, ale bojujeme o naši civilizaci. Pokud ustoupíme ve svobodě projevu, příští nepokoje mohou být vyvolány proto, že pracujeme v pátek a slavíme neděli.

Zní to absurdně, ale je to tak.

Svoboda projevu či tisková svoboda, která v sobě zahrnuje i svobodu výtvarného projevu, patří mezi základní práva naší civilizace. Nejde tedy o právo milostivé, které je někomu udělováno a na které lze brát měřítka umělecká či ideologická. Toto právo platí v našem civilizačním okruhu pro všechny a samozřejmě obsahuje i rizika, že se tisknou či vysílají hlouposti či dokonce nehoráznosti. To si přece můžeme každý den ověřit, když si pustíme jakoukoliv naši či cizí televizi.

Proto mají muslimové právo proti našim verbálním i kresebným projevům protestovat, ale pokud překročí na našem území naše zákony, musí být s nimi zacházeno jako s každým druhým. Musí být postaveni před soud a řádně odsouzeni. Nechtějí-li se našim zákonům muslimové na veřejnosti podřídit, mají od nás odejít. Šaría, stejně tak jako třeba židovská halacha v Evropě i ve Spojených státech, nemůže nikdy platit pro všechny.

Politici musí mluvit diplomatičtěji, patří to k jejich řemeslu. Média ale v tomto ohledu mohou a musí své postoje vyjadřovat jasněji a nekompromisněji už proto, že se jich tyto útoky bezprostředně dotýkají. Novináři mají k dispozici mnohem bohatší a expresivnější jazyk. Plní ve společnosti jinou roli než politici a diplomaté.

Kdybychom ustoupili islámu, bylo by to brzy zneužito k omezení svobody projevu i vůči jiným subjektům, jako je třeba katolická církev a její představitelé, bohatí či politici. O tom svědčí i nedávný takzvaný Carolin rozsudek, který zakazuje zveřejňovat privátní snímky monacké princezny a jí podobných prominentů.#reklama

Íránci vědí, že kdyby se jim podařilo nabourat tuto základní svobodu, nabourají jeden z principů naší civilizace.

Už na nás vymysleli po masových protestech, které stály nejméně jedenáct lidských životů, další test. Jejich deník Hamšáhrí na protesty kolem zveřejnění karikatury Muhammada v severodánském listě Jyllands-Posten (tedy okresních novinách, kvůli kterým došlo k protestům) reagoval tím, že vypsal soutěž o nejlepší humornou kresbu o holocaustu. Šéfredaktor dánského listu sdělil, že o zveřejnění mohou uvažovat, až vítězné kresby uvidí.

Jak je důležité svobodu tisku obhajovat, se ukázalo ve stejnou dobu v Polsku, kde vyvolal velký rozruch mezi katolíky hudební časopis Machina. Na obálce zveřejnil upravený obraz známé Černé madony z Čenstochové. Tvář matky Boží autoři koláže nahradili tváří americké popové zpěvačky Madony a tvář Ježíše tváří Madonina syna Rocca. Mniši z řádu pavlánů, jemuž klášter s obrazem patří, se hned začali odvolávat na protesty v islámském světě, ač civilní ani trestní právo v Polsku nic takového nezakazuje.

Je třeba trvat na tom, že v naší civilizaci zákon platí víc než jakákoliv svatá kniha. Něco jiného je, že každý jednotlivec má svobodné právo si o kresbách Muhammada či koláži Černé madony myslet, že jsou nevkusné a veřejně o tom mluvit.

Jako bychom my měli mluvit o tom, že jsou nevkusné karikatury izraelských politiků ozdobené hákovými kříži, které skoro denně vycházejí v egyptských novinách, jak můžeme vidět na internetu.

autor: Karel Hvížďala | 13. 2. 2006 0:01

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama