„Oběť se stává obětí podruhé a dochází k porušení rovnosti občanů před zákonem. Proto by také mohl Ústavní soud zrušit druhý článek prezidentské amnestie jako protiústavní," píše Karel Hvížďala v analýze argumentů, na nichž stojí návrh advokátky Marvanové a skupiny senátorů na zrušení části amnestie, podaný k Ústavnímu soudu. A také dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana k Nejvyššímu soudu.
Okrádání okradených - i tak lze nazvat kvůli některým případům hlavní námitky proti článku II amnestie prezidenta Václava Klause z 1. ledna 2013. A to je i důvod, proč podala návrh na Ústavní soud advokátka Hana Marvanová se skupinou senátorů, v němž žádá řízení o zrušení ustavení jiného právního předpisu, tedy amnestie, podle článku 87 odstavce 1 písmena b) Ústavy České republiky.
Současně nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal dovolání Nejvyššímu soudu České republiky v neprospěch tří obviněných v kauze H-Systemu, kteří byli amnestií omilostněni.
Důvody, proč se k tomu advokátka Marvanová, senátoři a nejvyšší státní zástupce takhle postavili, jsou evidentní a pokusím se je s přiměřenou mírou zjednodušení, aby byla veřejnosti srozumitelná, popsat:
Cílem prvního návrhu není zpochybnit právo prezidenta, jak v úvodu stojí, ale i prezidenta donutit, aby se v právním státě pohyboval v mezích daných ústavním pořádkem. Dle vyjádření nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana se článek II rozhodnutí o amnestii bude vztahovat či už vztahuje na 100 až 150 trestních věcí, z toho 18 velkých kauz se škodou v rozmezí 300 milionů korun až 4,5 miliardy korun.
Počty dotčených v jednotlivých případech se pohybují od jednotlivce po tisíce osob. Poškození touto závažnou hospodářskou trestnou činností byli v důsledku amnestie připraveni o reálnou možnost dosáhnout odškodnění, tedy navrácení svého majetku nebo alespoň jeho části, zatímco omilostněným by veškerý majetek zůstal a ještě by se na ně pohlíželo jako na netrestané.
Návrh zároveň poukazuje na důležité kauzy, kterých se týká: To je trestní věc ústeckého soudce Jiřího Berky a spol. - v této věci bylo poškozeno deset obchodních společností a falešné konkurzy jim způsobily škodu ve výši 264 milionů korun. A také kauza H-Systemu, kterou Vrchní soud v Praze označil za největší podvod od roku 1990 vedle kauzy CS fondů. Manažeři spáchali podvod se škodou více jak jedné miliardy korun. Poškozeno bylo více než tisíc občanů, kteří si chtěli pořídit většinou za celoživotní úspory či díky hypotékám bydlení, v průměru o milion korun. Přesně šlo - jak vyplývá z dovolání nejvyššího státního zástupce - o 1095 občanů, s kterými byly uzavřeny smlouvy do doby, než šla společnost v roce 2001 do konkurzu. Uspokojeno bylo jen 34 klientů.
Z dovolání zřetelně vyplývá, že firma, která byla založena v roce 1993, již od roku 1994 věděla, že smluvní podmínky nemůže nikdy dodržet a tuto i další informace svým klientům zatajila. A naopak stále odčerpávala peníze do dalších firem, založených stejnými manažery. Tyto společnosti však nadělaly záhy velké dluhy, jež ale byly převedeny na původní firmu H-System, která kvůli tomu musela zastavit i stavební pozemky svých klientů ve prospěch věřitele.
Stavebníkům pak manažeři nabízeli jako záruku fiktivní blanko směnky, a tím jen uměle drželi firmu nad vodou. Na další firmy manažerů bylo z H-Systému převedeno něco víc než 675 milionů korun. Proto Pavel Zeman navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu o zastavení řízení kvůli amnestii a celá věc byla řádně projednána.
To je případ těžké právní asymetrie a postižení postižených, tvrdí filozof práva Jiří Přibáň z univerzity v Cardiffu. Oběť se stává obětí podruhé a dochází k porušení rovnosti občanů před zákonem. Proto by také mohl Ústavní soud zrušit druhý článek prezidentské amnestie jako protiústavní.
Navíc by docházelo k účelovému zvýhodnění určitých skupin obyvatelstva amnestií, což je nepřípustné. K tomu totiž existují v zahraničí precedenty. Například je známé argentinské zrušení amnestie z první půlky osmdesátých let minulého století, kdy byli amnestovaní generálové junty za zločiny a násilí, kterých se dopustili během vlády. Posléze amnestii soud zrušil, protože byla v rozporu s mezinárodním právem.
Jiří Přibáň dodává: „Proto Klausova amnestie z roku 2013 vejde do právních dějin jako jeden z nejpochybnějších ústavněprávních aktů, který rámuje dobu od konce devadesátých let až do současnosti, a to politicky i kriminálně."
