Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
13. 6. 2018 13:10

Kde se v Česku žije nejlíp? Chybí "index černoch" nebo "index víry a naděje"

Faktor, který v měření schází: míra rozdělení místní komunity. Češi jsou tvrdě rozděleni, vedou vnitřní válku, která kvalitu života silně ovlivňuje.
Český Krumlov v kvalitě života skončil na pěkném 34. místě, ale v centru se prý kvůli turistům žít nedá.
Český Krumlov v kvalitě života skončil na pěkném 34. místě, ale v centru se prý kvůli turistům žít nedá. | Foto: Shutterstock

Kde se lidem v Česku nejlíp daří? Aktuálně.cz zveřejnilo grafiku, která podle 29 ukazatelů porovnává život ve 206 českých městech. Vychází z projektu Obce v datech, jehož smyslem je "poskytnout komplexní datové řešení směřující k podpoře strategického řízení a rozhodování obcí".

Výsledky podle nastavených ukazatelů? V Praze je blaze, i když skončila "až" druhá, českým rájem se totiž staly Říčany ve Středočeském kraji, ty vyhrály. Dobře se žije ve městech v jižních Čechách, středně dobře v Chrudimi a nejhůř dopadly Most, Karviná a Orlová v Moravskoslezském kraji, ta skončila úplně poslední.

Pokud byste zavedli řeč na kvalitu života s běžným Pražákem, buďte si jisti, že by nadával na kdeco, na drahé bydlení, drahé potraviny a služby, drahou (leč hojnou) zábavu a kulturu, možná i na odcizení či "atomizaci" pražské společnosti, dokonce by si určitě vzpomněl i na smog a nesnesitelnost pobývání ve městě v době veder, kterých přibývá, případně na davy cizinců v centru. Pražák si prostě obvykle nemyslí, že je v Praze blaze.

Velmi slušně dopadl Český Krumlov (34. místo z 206), mám v tom krásném městě příbuzné a ti potvrzují všeobecně rozšířené mínění, že žít v centru tohoto starobylého města nelze. Davy turistů otravují místním lidem život. Mezi 29 zvolenými ukazateli ale "index hustoty turistů" chybí. Není divu, po návštěvnících baží každé město, každá země, přinášejí peníze.

Jako 40., tedy velmi slušně, skončily Hořice v Královéhradeckém kraji. Jezdím občas do nedalekých Lázní Bělohrad a vždycky zajedu či zajdu i do nedalekých Hořic. Znám je ještě dlouho z doby před rokem 1989, a když tím městem procházím, mám pocit, že se v něm zastavil čas, že chátrá, že se do něj neinvestuje, nádraží jak ve starém westernu… A přece Hořice bodují, možná i proto, že chybí nějaký "index rozvoje či nechátrání města", "index modernizace", něco na ten způsob.

Leccos se do měření kvality života nevejde. Třeba nějaký ten "index otevřenosti" vůči cizincům. Nebo, opačně, "index uzavřenosti". Po zveřejnění grafiky o kvalitě života přišel do redakce mail tohoto znění: "Kdo dal fotku k tématu 'kde se žije nejlépe', bílou slečnu s černochem?? jsme snad v čechách to si deláte snad p..el už!!!" Tento rozhořčený pseudovlastenec naráží na úvodní ilustrační fotografii, na níž u rybníka, zády k objektivu, sedí dvě ženy a muž. Možná by se dal zařadit "index černoch", který by ukázal zase jinou kvalitu života u nás.

Nebo jinak, bylo by cenné a o kvalitě života u nás hodně vypovídající tázat se i cizinců, jak se jim žije v tom či onom českém městě, zda tam panuje přátelská, vstřícná atmosféra.

Kolik km do supermarketu?

Měření, jež je i tak vysoce zajímavé a poučné, zahrnuje především materiální, spotřební a sociální ukazatele.

Namátkou index lékařů, dojezdu do nemocnice, lékáren, průměrné délky života, znečištění ovzduší (přesto Praha skončila druhá), chráněných území (nehrají v Česku velkou roli), nezaměstnanosti, nabídky pracovních míst, finanční dostupnosti bydlení, hmotné nouze, exekucí, kapacity škol, supermarketů (dnes klíčový ukazatel, dřív by to bylo, jak daleko mám do kostela), index restaurací, kin (nikoli dostupnosti internetu), silniční sítě, železniční dopravy, sounáležitosti (nejzajímavější index), zájmu o volby, hazardu, stěhování mladých atd.

Index sounáležitosti má jistý přesah od hmoty k duchu; co měří? "Počet spolků a zájmových sdružení se sídlem na území obce vztažený na počet obyvatel," sdělují Obce v datech. Když jsem se kontaktní osoby projektu tázal, zda sem patří i církve, odpověď zněla, že nikoliv, což poněkud překvapuje, protože farnosti a sbory církví nepochybně přispívají k pocitu sounáležitosti, vytvářejí to nejcennější, tedy společenství.

Žijeme však v době postkřesťanské, nebo spíš postnáboženské, v zemi, kde se k víře hlásí jen asi desetina obyvatel, zřejmě proto církve zůstaly mimo tázání. Přesto by bylo zajímavé zavést cosi jako "index víry a naděje" (možná by si Morava polepšila). Pokud by byl zaveden "index štěstí", zřejmě by kopíroval zveřejněné výsledky. Štěstí dnes souvisí s konzumem a obsluhou jedince.

Když se díváte na českou mapu kvality života, hůř se podle ní žije u hranic a lépe dál od "cizích" zemí (možná to souvisí s uzavřeností místních obyvatel, ale jistě taky s poválečným odsunem a následným umělým stěhováním občanů v Československu). Špatné to je na západoseveru a na východě, obecně lepší na jihu Čech.

Najdeme ještě jeden faktor, který indexy Obcí v datech nepostihují: míru rozdělení místních obyvatel, místní komunity. Čeští obyvatelé jsou tvrdě rozděleni a rozdělováni, vedou vnitřní válku, která naši budoucnost a kvalitu života ovlivňuje méně viditelně než dostupnost kina či bankomatu, ale o to víc.

 

Právě se děje

Další zprávy