David Klimeš David Klimeš | Komentáře
22. 6. 2020 7:30

Kdy nám začne vadit sucho? Až naprší a uschne

Nad republikou se otevřely mraky a naše starost o vysušenou krajinu je ta tam. Že to nebyl moc chytrý přístup k věci, si brzo povíme na poušti.
Studna jednou vysušená, podruhé zatopená...
Studna jednou vysušená, podruhé zatopená... | Foto: Shutterstock

Opakuje se to už několik let. S opravdu výraznými suchy na jaře se vyrojí četná varování, co by dlouhodobé sucho mohlo provést s vodní střechou Evropy, tedy Českem. Ale pak vždy něco málo sprchne, a aniž by voda protekla do vysušených hlubších vrstev či vyčistila znečistěné spodní vody, celá debata ihned skončí a na vše se zase zapomene.

Je to bohužel rok od roku horší - jak sucho, tak to zapomínání. Nyní jsme si celý květen připomínali, že tu máme za sebou v řadě už šest opravdu extrémně suchých roků, takže situace začíná být opravdu kritická. Jenže pak se přihnaly záplavy, zájem veřejnosti okamžitě opadl a přesunul se od vysušených studní k zatopeným sklepům.

Smutným odrazem byla minulý týden mimořádná schůze Poslanecké sněmovny k suchu, kam přišla asi jen polovina poslanců.

Prostě nezájem, který se nám brzo vymstí.

Názor předchází pád

Vlastně nezájem by byl v některých případech ještě dobrý. V Česku se totiž bohužel přírodu nesnažíme pochopit skrze fakta, ale silné názory. A je celkem jedno, zda jde o klimatickou změnu, či zacházení s půdou.

S fakty to přitom není složité. Věřit bychom snad mohli například poslední státní Zprávě o životním prostředí, která začíná slovy "rok 2018 byl na území ČR nejteplejší v dosavadní historii pozorování a zároveň byl i výrazně suchý". Už teď je přitom jasné, že až bude hotová ta za loňský rok, bude moci začínat velmi obdobně.

Kdo nevěří dokladům o pětisetletém suchu, mohl by dát alespoň na vlastní zkušenost s hlubokými suchy, která nás tu trápí už od roku 2013. Přesto se ve sněmovně na mimořádné schůzi Václav Klaus mladší pustil do kolegů s tím, že na rozdíl od nich on má vystudovanou přírodovědu, a proto ví, jak to je: "Už několikrát jsme měli tříletá období, kdy byly srážky malé, ale střídaly se s obdobím, kdy jsou srážky abnormální. Lidé se sucha bojí, tak na to chce každý politik zareagovat a zachránit to. Máme periody suché a mokré, tak abychom tady za dva roky zase neřešili vysoušení mokřadů, protože půda bude podmáčená a lidi budou otravovat komáři."

Pro tři suché roky se ale musel vypravit až na konec 60. let a pak už se jen kolegům smál, že chtějí poručit tlakové níži nad Biskajským zálivem.

Názory předcházející faktům ale nemají jen politici. I média cítí šanci v konejšení čtenářů. Nedávno si jistý týdeník zjednal pozornost podivnou koláží Adolfa Hitlera s afrem na hlavě, ale tím opravdu skandálním, co přinesl, byl text, který relativizoval dlouhodobé sucho s argumentem, že přece právě zrovna prší.

Na hraně šíření poplašné zprávy bylo mixování seriózních dlouhodobých předpovědí sucha, které i přes aktuální záplavy dál trvají, s vytrženým výrokem Českého hydrometerologického ústavu, že nahodilé sucho lze velmi těžko předvídat. Takže šup na závěr větu údajně oraženou autoritou: "Odborně fundovaná prognóza sucha je velmi problematická až nemožná." Máme hned hezkých 3,8 tisíce lajků.

A sucho je vyřešené, můžeme jít napouštět bazén.

Jednotlivosti bez celku

Situace je přitom opravdu kritická. Vezměme si k ruce ještě jednou zmíněnou Zprávu o životním prostředí. 13,8 procenta obyvatel je vystaveno nadlimitní celodenní koncentraci prachu. Na kanalizaci zakončenou čistírnou odpadních vod stále zůstává nepřipojeno 17,6 procenta obyvatel. Spotřebu minerálních hnojiv na hektar máme třetí největší v Evropské unii. Od roku 2013 poklesl podíl přirozené obnovy lesů z 23,5 na 16,1 procenta…

Pokračovat v tomto neradostném staccatu by se dalo ještě dlouho. Jak ale můžeme coby společnost nahlédnout celý ten neradostný obraz české přírody, když se nedokážeme shodnout ani na úbytku vody v krajině, který už zasahuje prakticky každého? Jeden se s ním setkává ve vyschlé studni, další v rozpáleném městě a jiný ve vysušeném lese za domem, kde už nerostou ani prašivky.

Přesto se místo široké shody na přípravě potřebných opatření vrací do hry jen bezobsažné rétorické tahanice. Smysluplná změna dotační politiky zemědělcům je nemožná z důvodu uzurpace vlády velkozemědělci Andrejem Babišem a Miroslavem Tomanem. Půda nám degeneruje před očima, ale dlouho avizovaná protierozní vyhláška je stále v nedohlednu. Využívání technologií na šetření vody nemá jednotný rámec. Z racionální debaty o jednotkách možných nových přehrad je hned megalomanské snění o desítkách velkostaveb, jen aby tekl beton a peníze proudem.

Jak nahodilý je český boj se suchem, koneckonců ukazuje i schvalování aktualizovaného rozpočtu se schodkem 500 miliard korun. Ten se má navyšovat primárně kvůli dopadům koronaviru, ale vláda do něj nakonec připsala i 2,6 miliardy na boj se suchem - to ještě pod vlivem květnových litanií, dnes už by je zase posílala jinam.

Usušení Češi v srdci Evropy

České pořekadlo "až naprší a uschne", které znamená, že se něco opravdu hned tak nestane, je v rámci evropských jazyků hodně divné. Napršet a uschnout přece může, a docela snadno. To třeba Angličané nic neponechávají náhodě a chtějí, aby zamrzlo peklo (when hell freezes over), Němci mají Velikonoce na Vánoce (wenn Ostern und Weihnachten zusammenfallen) a třeba francouzské slepice mají zuby (quand les poules auront des dents).

Nicméně my, Češi, neleníme, a pilně pracujeme, aby i naše pořekadlo bylo brzo srovnatelně rozporné. Sice občas stále zaprší, a čím dál častěji z toho budou dokonce i záplavy. Zároveň ale děláme všechno pro to, aby tu s námi sucho zůstalo napořád.

Extrémní srážky se trefily do povodí, bouřky se seřadily jedna za druhou, navíc narážely na návětří Jeseníků, vysvětluje hydrolog pondělní povodně. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy