Václav Klaus má být na Hradě ještě dlouhých 750 dní. Přesto je dobře, že se příští prezidentská volba řeší už teď. Minule se hlasovalo v únoru 2008, a ani ve volbách 2006, půldruhého roku předtím, politici nepřiznali prezidentskou barvu. Tvářili se, že je to daleko a všechno je "předčasné".
Pak už bylo naopak na všechno pozdě, na zavedení přímé volby prezidenta především. Strany se do sebe zaklesly v parlamentním poměru 100:100 a vystačily si bohatě samy se sebou.
Teď je mnohem příznivější předprezidentská konstelace. Na změnu Ústavy a dobrý výběr kandidátů je ještě čas; příští volby - krajské a senátní - jsou až na podzim 2012.
Jenže ve světle toho, jak těžce se politici - už jen ve vládní koalici - dokážou na něčem dohodnout a jak moc je pohlcují aféry a všední agenda, vypadá zavedení přímých prezidentských voleb jako státnický úkol nedosažitelných rozměrů. Navíc, když nepálí jako rozpočet nebo důchody a musí se na něm domluvit vláda s opozicí.
Tatíček a spol.
Přímá volba není, jak soudí někteří komentátoři, šidítkem pro voliče. Bylo by správné, aby o prezidentovi skutečně hlasovali občané, ne parlament. Prezidenta, který není z titulu své funkce nikomu odpovědný, nemá volit politická reprezentace. Notabene podle dohody ze záchodků, tak jako naposledy.
Prezidentské pravomoci by se kvůli přímé volbě nemusely měnit. Není potřeba je posilovat (a rušit Senát, protože to by se skutečně přepisovala Ústava a zaváděl poloprezidentský systém). Prezident nemá pravomocí vůbec málo, ty "jmenovací" (centrální banka, soudy) jsou velmi významné. Některé kompetence navíc prakticky nevyužívá, jako třeba "právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti." (Článek 64 Ústavy.)
Přímá volba by upevnila neformální autoritu prezidenta, což je už dnes hlavní prezidentská konkurenční výhoda. Ne v každé zemi prezident "vládne z Hradu nad městem", jako před ním králové. A zkuste si představit, jaký ohlas by měly myšlenky Václava Klause, od názoru na oteplování po názor na kuřecí řízek, kdyby nešlo o myšlenky hlavy státu. O myšlenkách jejích spolupracovníků nemluvě.
Pojetí prezidentského úřadu, jaké se u nás vžilo, tedy roli „moudrý vladař - kazatel morálky", by mnohem víc svědčila přímá volba. Že by posílila hradní auru, by vůbec nevadilo.
Prezidentským posláním je vliv, na politiku i na společnost. Jak se k němu prezident dobere a jak s ním bude zacházet, to se v Ústavě předepsat nedá. Přímá volba, které by musela předcházet skutečná volební kampaň, by ale leccos vyjasnila.
Atmosféra prezidentské volby 8. února 2008:
Kdo s koho, čili předstírané vzrušení
Změnit Ústavu a zavést přímou volbu by bylo odvážné rozhodnutí. Zákonodárci by museli udělat něco, co není ani bolestně nutné, ani si za to nikdo nemůže přisvojit zásluhu. (Jiný typ politické motivace, bohužel, prakticky vymizel.)
Přesto, přímá volba zatím malou naději má. Praktické argumenty v její prospěch v očích politiků budou: 1. Lidi to chtějí (viz průzkumy). 2. Náš kandidát by mohl vyhrát. 3. Jestli se bude opakovat volba podle vzoru 2008, tak nás vynesou v zubech.
Politici si ale zároveň uvědomují vlastní slabost. Vědí, že přímo volený prezident by jim - i jen díky posílené autoritě, ne kompetencím - mohl přerůst přes hlavu. Mají podvědomé nebo i vědomé obavy z nového, neznámého faktoru. Prezident by měl větší "oprávnění od voličů", než oni. Což by obzvlášť vyniklo, kdyby se první prezidentská volba konala zároveň s volbami do krajů a Senátu, které by zcela zastínila.
Tohle bude, obávám se, hlavní - i když nevyslovený - důvod, proč se přímá volba ani tentokrát nezavede. Status quo zůstane zachován. Tisk se bude dál hemžit žebříčky, anketami a průzkumy prezidentských preferencí, od Švejnara přes Bobošíkovou po Tomia Okamuru. Voliči znovu zakusí pocit absurdity: povede se sice "prezidentská kampaň" a bude se náruživě "hlasovat" a "soutěžit, kdo je lepší", včetně televizních debat kandidátů.
To celé bude ale úplně plané, protože hlavu státům občanům vybere kádr 281 poslanců a senátorů. Jako by to bylo nějaké konkláve. Jenže první papeže, dokud to bylo technicky proveditelné, taky nevolili kardinálové, ale všichni křesťané.
