Je to samozřejmě nadsázka, ovšem s racionálním jádrem. V tomto případě připomíná, že poslanci parlamentu a vůbec politici jsou občas schopni prapodivných rozhodnutí hraničících s destrukcí vlastní země a jejích obyvatel.
Právě Česko bohužel právě nabízí téměř doslovný důkaz platnosti tohoto Murphyho zákona. A politici přitom ani nemuseli čekat až na jednání parlamentu, svoji destruktivní roli zvládli mimo něj.
Zákon? Ale jděte...
Týká se to nových dopravních předpisů. Netřeba příliš připomínat: v červenci začal platit zákon, který zavedl bodový systém a s ním poměrně přísné postihy pro řidiče.
Pravda, novináři hned přistihli policejního prezidenta a pak i ministra vnitra, kteří se proháněli nepovolenou rychlostí. To však samo o sobě ještě nemuselo mít na morálku běžných řidičů výraznější vliv, protože lidé v této zemi jsou celkem zvyklí, že papaláši nedodržují pravidla, která vymáhají po jiných.
Jenže v tomto případě šli politici dál. Dali najevo, že dodržování dopravních pravidel není až zas tak nutné ani pro ostatní.
Ať už to byl tehdy ještě vládnoucí premiér Jiří Paroubek, nebo tehdy ještě stínový ministr vnitra Ivan Langer, anebo pak členové Topolánkovy vlády. Shodně hovořili o tom, že zákon je příliš drastický, uspěchaný, že by se měl zmírnit.
Dnes už se ani nepozná, že tu nějaká přísnější pravidla platí. Rychlost "co to dá" a předjíždění na nepřehledných místech jsou zase běžnou normou.
Komentátoři to přičítají jednak tomu, že si řidiči zvykli a "otrnulo jim". Dále pak tomu, že policisté nejsou příliš vidět, jak se snaží dodržování nových pravidel kontrolovat. A v neposlední řadě i tomu, že politici nový bodový systém podrážejí.
Třetí důvod je však možná nejpodstatnější. Jestliže totiž politici dávají najevo, že se bodový systém chystají změnit, nejsou policisté příliš motivováni, aby se jeho dodržování výrazně snažili hlídat. A proč by se pak pravidel, která jsou možná jen dočasná, měli obávat řidiči?
Čísla vypovídají
Situace tedy jako by přímo vypadla z Murphyho zákonů. A dá se to i dokázat.
Samozřejmě, nehoda závisí na spoustě náhod. Abychom tedy náhodný prvek poněkud snížili, porovnejme letošní nehody nikoli jen s loňským rokem, jako to dělala většina médií, ale s průměrem za posledních pět let.
Úmrtí při dopravních nehodách letos v červenci: 73 osob. Průměrný počet červencových obětí za minulých pět let: 127 lidí. Srpen: letos 78 mrtvých, v průměru to bývá 124.
V obou případech se tedy počet obětí snížil zhruba o 40 procent.
V září, když už řidičům otrnulo (a taky se zdálo, že s novou vládou bodový systém skončí), zahynulo 95 osob. Oproti pětiletému průměru (114 mrtvých) je to méně už jen o šestinu.
496 ohrožených na životě
Stejné srovnání bohužel není možné udělat s počty zraněných ani se součtem všech nehod. Nejsou k dispozici statistiky dlouhodobě porovnávající jednotlivé měsíce.
Dá se ovšem srovnávat s loňskem. Při tom se ukáže, že v červenci se počet těžce zraněných snížil o 106 lidí (24 procent), v srpnu o 154 lidí (33 procent) a v září už jen o 25 lidí (6 procent). Je to podobný trend jako u předchozích statistik, ale závěry nedělejme.
Počet nehod taky poklesl výrazně, ale tady už nemá vůbec smysl nic vyvozovat. Podmínky se výrazně změnily tím, že se teď musí policii hlásit až nehody, při nichž vznikla škoda vyšší než 50 000 korun.
Takže platnější závěry se dají zatím udělat jen z údajů o počtu zemřelých na silnicích.
Bodový systém, jak jsme viděli, ukázal potenciál zachránit až 40 procent obětí dopravních nehod. Pohled do jiné statistiky pak říká, že zrovna 40 procent je číslo, o které u nás na silnicích umírá víc lidí, než činí srovnatelný průměr v celé Evropské unii. Pozoruhodná shoda. Můžeme ji chápat jako kontrolu výpočtu.
A kolik že je to lidí? Za posledních pět let zahynulo při dopravních nehodách v Česku v průměru každoročně 1239 osob. Čtyřicet procent z tohoto počtu je 496...
To by tak mohl zhruba být roční počet lidí, kteří si, přesně podle Murphyho zákona, nejsou jisti životem kvůli neuváženým výrokům politiků.
Slušné číslo.
