Rozhoduje se o Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Jak bude dál vypadat, kdo ho povede, zda zůstane v dnešní podobě, nebo bude překopán. Oč jde? O pohled na minulost, na dějiny. O odkrývání minulosti. O tom, jak půjde rychle a jestli bude politicky ovlivňováno.
Vývoj v ÚSTR je překotný. Donedávna byli doleva orientováni tito radní ze sedmičlenné Rady ústavu: předsedkyně Petruška Šustrová (novinářka, bývalá náměstkyně federálního ministra vnitra Langoše), Lukáš Jelínek (politolog, poradce Lubomíra Zaorálka), Michal Uhl (sociolog a antropolog) a Emilie Benešová (Národní archiv). K nim Senát 20. března dovolil dalšího radního stejné orientace, historika ČSSD blízké Masarykovy demokratické akademie Jana Bureše. Takže levice má nyní pět svých lidí v radě. Senát naopak nezvolil kandidáta ODS, bývalého senátora a jednoho z lidí, kteří prosadili vznik ÚSTR, Jiřího Lišku. Převaha levice je nepopiratelná. Politizace ústavu a snaha o jeho změnu je také nepopiratelná.
Pravdou je, že levice (ČSSD a komunisté) o založení ÚSTR vůbec nestála, ústav nechtěla. Jeho začátky byly projektem pravicových politiků. A to se teď velmi ostře mění. Změna vyvolává napětí přímo v ústavu.
Paralyzovat ústav paměti
Den po zvolení Bureše vydal prohlášení Petr Nečas (ODS). Nezvolení Lišky a zvolení Bureše do rady považuje za „nehoráznou demonstraci síly senátorského klubu ČSSD". Pokračuje: „Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům." Premiér říká, že „dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM. Stále otevřenější příprava na odvolání dosavadního ředitele Daniela Hermana, stejně jako reorganizační plány na převedení digitalizace z ústavu na archiv a jejího následného utlumení, což je mimochodem v rozporu se zákonem, jsou toho zřetelnými signály."
Proč je ústav tak důležitý? Sociální demokraté mají dnes velkou sílu, těší se na výhru ve volbách. Řeší, s kým budou vládnout, za jaké podpory. Podle dnešních průzkumů (za rok vše může být jinak) se ČSSD nejvíc nabízejí komunisté. Volební sjezd ČSSD v Ostravě ovšem zdrcující většinou odmítl zrušit Bohumínské usnesení, které sociální demokracii zakazuje spolupráci s KSČM na vládní úrovni. Proč Bohumínské usnesení nepadlo? Dvojka strany Michal Hašek řekl, že v krajích není snadné lidem vykládat, proč ten či onen člověk byl za minulého režimu politruk pohraniční stráže a teď s ním socialisté spolupracují. Obrací to proti ČSSD mladé lidi. A to je riziko.
Komunisté si nechají zaplatit
Bohumínské usnesení zrušeno nebylo, ale ČSSD zároveň počítá, že by ji KSČM mohla podporovat ze sněmovny. Přesně takový postup socialistům na sjezdu doporučil Miloš Zeman. Jenže podpora rudých nebude zadarmo. KSČM si za důvěru nechá zaplatit. Bude muset dostat místa ve státní správě, v ČNB, v NKÚ, ve státních a polostátních podnicích, prostě všude. Sice to není totéž jako dejme tomu komunistický ministr školství (v krajích mají právě o školství komunisté zájem), ale i na různé náměstky a členy správních či dozorčích rad nebo ředitele odborů může prasknout, že práskali StB, že dělali politruky, že byli v nomenklatuře KSČ atd. Proto ÚSTR vadí. Proto vadí digitalizace milionů stránek starých dokumentů StB; v elektronické podobě je badatelům vše mnohem lépe, rychleji dostupné.
Proto už rada jednala o převedení digitalizace pod Archiv bezpečnostních složek, kde by se postupovalo podle archivního zákona a digitalizace by se tisícinásobně zpomalila. Riziko zveřejnění nežádoucích údajů by se zmenšilo.
Položil jsem několik otázek k budoucnosti ÚSTR radnímu Michalu Uhlovi. Je cílem rady odvolat současného ředitele Daniela Hermana? Odpověděl: „Ne, cílem to není, protože personální změny by nikdy neměly být cílem, ale výhradně prostředkem k dosažení obsahových cílů." Z toho poněkud složitě vyplývá, že Hermana odvolat chce, ale není to cílem. Podobně záhadně odpověděla předsedkyně rady Šustrová: „Náplň práce rady určuje zákon a skutečně mezi ně patří jmenování, případně odvolání ředitele. Cílem rady je řádné fungování instituce."
Více odbornosti (třeba z VUML)
Petruška Šustrová před dvěma roky podporovala v čele úřadu Jiřího Pernese, plagiátora, studenta VUML (Večerní univerzity marxismu-leninismu). Heslo bylo „více odbornosti". Odbornost a VUML? Absurdní. Pernes musel pryč.
Po něm byl zvolen Daniel Herman. Dříve katolický kněz, muž s výtečnou pověstí, erudovaný, vzdělaný, slušný. Na čas ústav uklidnil, ale ukázalo se, že levici nevyhovuje. Už tři členové rady ho žádali, aby odešel. Radní Michal Uhl mi o Danielu Hermanovi napsal: „... ředitel se veřejně hlásí ke konceptu bývalé rady a odmítá nový koncept, který více dbá na profesionalitu a vědecké standardy. Noví radní chtějí menší předpojatost k předmětu bádání a větší pluralitu názorů. Není například možné, aby ředitel vědeckého pracoviště odmítal diskusi o tom, jak popisovat to, co se v Československu dělo před rokem 89, a aby odmítal diskusi nad pojmy jako je totalita, socialistická diktatura nebo autoritářský režim."
V Uhlově odpovědi jsou dvě klíčová místa: „vědeckost" a „pluralita názorů". V zápisu Vědecké rady ÚSTR z 15. března se píše, co řekl host, radní Michal Uhl. Je podle něj „důležité, aby výsledky badatelské činnosti interpretace minulosti nerozdělovaly společnost" (viz zápis). O vědeckosti již řeč byla, dříve ji představoval Pernes, nyní je to podle více zaměstnanců ÚSTR brzdění digitalizace.
Pluralita názorů a Grebeníček
Pluralita názorů je jiná káva. Podle neoficiálních zpráv někteří radní připravují změnu zákona. Z názvu ústavu by mělo vypadnout slovo „totalitní". Pluralita názorů (tak to vnímá třeba komunista Miroslav Grebeníček) tkví v tom, že komunistický režim nebyl totalitní. Totalitu takoví lidé popisují jako absolutní, naprostou nesvobodu. U nás prý žádná totalita nebyla... Taková interpretace minulosti by zřejmě nerozdělovala společnost. A taková interpretace by vedla k tomu, že se na minulost začne koukat jinak, že na odpornou podstatu komunistického režimu ZAPOMENEME, že už to nebude NESVOBODA a TOTALITA, ale prostě jen trochu odlišný režim.
K takové roli ústavu se ale Daniel Herman nehodí. V jednom rozhovoru se ho novináři ptali na vztahy ke KSČM. Odpověděl: „Teď řeknu něco kacířského. Nemám problém mluvit ani s komunisty jako s lidmi. Nicméně léta odmítám komunikovat s KSČM, protože nechci podporovat jejich ideologii. Když se mě ještě jako mluvčího České biskupské konference ptaly například Haló noviny, vždy jsem řekl, že neodpovím, ale ne proto, že bych odmítal komunikovat s redaktorkou, ale proto, že nechci podporovat zločinnou ideologii, které tyto noviny slouží. Pokud se s novinářem setkám privátně, nemám problém. Nejde o odmítání člověka. Jde o odmítání zvrácené ideologie. Její zločiny nejsou excesy, ale logické důsledky té ideologie."
Chápete? Tak zásadový člověk, který, podobně jako české právo, vnímá minulý režim jako zločinný, se do plánů levicových radních opravdu nehodí. A oni ho musejí odvolat. Překáží oné nové interpretaci dějin.
Zločinný je prý dnešní režim
Politický atak, kterému ÚSTR čelí, se promítá i do společnosti. V debatách pod texty o této instituci „paměti národa" často narazíte na následující názor: Zločinný je dnešní režim, krade se divoce, nikdo to nevyšetřuje, lidem jsou brány sociální dávky, o to jde, tím se máme zabývat.
Pojďme se na to podívat. Pokud by byl takový názor pravdivý, nemá smysl se minulostí vlastně zabývat, dnešní den má dost svých starostí. Za bolševika neexistovala svoboda slova, projevu, názoru. Za veřejně vyslovený odlišný názor člověk mohl ztratit místo, být vyhozen ze školy, přeřazen na horší obor, děti odpůrců buď nemohly studovat vůbec, nebo jen na málo vyhledávaných vysokých školách. Tajná policie zjišťovala, kdo má jaké názory, kdo co říká, nechávala lidi vyšetřovat a zavírat za jejich postoje. Lidé se báli pravdu vyslovit. Neexistovala svoboda pohybu, svoboda podnikání atd.
Ale pozor, ani aktuální výtka, že dnes máme v Česku kmotry a mafie a ty okrádají stát a vyžírají eurodotace, není bez silné vazby na minulost. Nutno upozornit, že mezi kmotry a šedými eminencemi, které z přítmí ovládají státní zakázky a často i polostátní a státní firmy, najdeme mimo jiné dva druhy lidí: bývalé vexláky (černé kšeftaře s bony a valutami), které minulý režim a jeho StB tolerovala, a také bývalé komunisty a svazáky z nomenklatury. O minulost jde i v přítomnosti, v dějích, které lid zhusta a právem kritizuje.
Nenechat si to líbit
Co bude s úřadem? Petruška Šustrová píše: „Cílem Rady v žádném případě není ÚSTR zrušit a ani být nemůže, Rada přece nemůže nic rušit." Michal Uhl na otázku, je-li cílem rušení ústavu, odpovídá: „Ne, není. To kategoricky odmítám, nikdy tato otázka nebyla diskutována, a to ani neformálně. Naopak, cílem rady je roli ústavu v laické i odborné společnosti posílit. Chceme, aby byl respektovanou vědeckou institucí, která bude o minulosti nejen bádat, ale také ji u veřejnosti popularizovat. Vnímám jako důležitou nejen vědeckou, ale i vzdělávací část." - Rušení není na pořadu dne, i když se pro likvidaci vyslovil kupříkladu Miloš Zeman ve své kampani.
Zlikvidován má být ředitel Daniel Herman, muž s nekomunistickou minulostí a s jasným pohledem na totalitu. Radní používají výtku „odbornostní", ačkoliv Šustrová i Uhl mluví o tom, že rada sama je politická. Paradox. Odbornost se ovšem hodí. Může sloužit jako nástroj k zabrzdění masivní digitalizace, může vést ke zpochybnění Hermana a k jeho odvolání. Pak se najde nějaký nový historik Pernes, který bude vstřícnější ke KSČM a méně ostrý v pohledu na minulost. - Lenin by měl radost.
