„Jde o mediální tah vlastní figurou pro ty, kteří mají krátkou paměť," píše o avizovaném odchodu Mirka Topolánka z Občanské demokratické strany v komentáři pro Aktuálně.cz publicista a spisovatel Karel Hvížďala.
Bývalý druhý předseda ODS z let 2002 až 2010 a bývalý premiér z let 2006 až 2009 Mirek Topolánek v minulých dnech prohlásil, že zřejmě vystoupí z ODS. Zdůvodnil to tím, že občanští demokraté nejsou schopní vrátit straně důvěryhodnost a že se Občanská demokratická strana stává malou stranou. Ve svých projevech či rozhovorech z minulých dnů jen letmo zmínil i svou odpovědnost, ač právě Mirek Topolánek a jeho dvojče Marek Dalík za ztrátu důvěryhodnosti Občanské demokratické strany v očích veřejnosti nesou značný díl odpovědnosti.
Nelze sice říci, že to byli právě pánové Topolánek a Dalík, kdo s korupčními praktikami v České republice začali. Už před nimi měl každý z vlivných politiků někoho podobného: Václav Klaus Jiřího Weigla (který ho doprovází dodnes a přejde s ním i do Institutu Václava Klause po jeho odchodu z prezidentské funkce), který byl členem mnoha statutárních bankovních rad a prodlužoval stav tzv. bankovního socialismu, což daňové poplatníky stálo odhadem 300 miliard korun, Stanislav Gross pomocí věrného bývalého člena SNB Pavla Přibyla dokázal zamezit šetření korupce mocných a pak zázračně zbohatnul prodejem akcií společnosti Moravia Energo za 110 milionů korun.
A Jiří Paroubek měl pány Jaroslava Tvrdíka a Zdeňka Doležela, který za „pět na stole v českých" byl údajně schopný zlomit privatizaci Unipetrolu ve prospěch lidí z okruhu později zavražděného Františka Mrázka, kterému se přezdívalo šéf podsvětí. Připomínat spojení Miloše Zemana s Miroslavem Šloufem je evidentně nadbytečné, to si všichni pamatují.
Marek Dalík, původně majitel PR agentury New Deal Communications, však tyto praktiky zkušených loutkovodičů významných politiků rychle odkoukal a rozvinul do větší šířky, jak ukazují již jeho majetky: mimo jiné vila v Toskánksu a vila na Hradčanech za více než 40 milionů korun, sbírky obrazů, nedávno prodal údajně část sbírky surrealisty Mikuláše Medka za 80 milionů korun, zakoupil 30 bytů v Brně, obchoduje s loděmi atd. Kolik mohla stát vila v Toskánsku v Monte Argentariu, se neví, ale po počátečních pochybnostech se zdá, že je jeho. Marek Dalík v této vile taky trávil většinu času posledních tří let před posledním zatčením v letošním roce.
Zároveň způsob, jak pan Dalík přicházel k penězům, je díky policii v Rakousku a v Česku a případu nákupu předražených pandurů za 14 miliard korun, zdá se, nejdále rozpracován. Podle svědectví manažera Steyru Stephana Szücse a amerického zástupce dodavatele pandurů Victora Jackoviche z firmy General Dynamics si Marek Dalík v roce 2007 v restauraci U Malířů řekl o úplatek půl miliardy korun.
Oba svědci jsou velmi důvěryhodnými muži a otázka pouze je, proč žádost o úplatek neohlásili sami policii, která na tyto svědky přišla až v roce 2009. Pan Szücs žádost o úplatek jen hned v roce 2007 oznámil americkým zaměstnavatelům. Marek Dalík je ale zatím na svobodě (z vazby byl propuštěn poté, co slíbil, že neopustí republiku) stíhán jen za spáchání podvodu, protože manažery uvedl v omyl, když jim nabízel ovlivnění kontraktu jako soukromá osoba. Že tak činil s pověřením premiéra Topolánka či jiných osob, se nepodařilo policii dokázat.
Novináři však mohou oprávněně spekulovat o tom, že napojení na premiéra Topolánka bylo velmi silné. Známá je už aféra z roku 2004, kdy se snažil Marek Dalík podplatit deseti miliony nového poslance Unie svobody Zdeňka Kořistku, protože jeho hlas mohl tehdy položit koaliční vládu sociálních demokratů a pomoci tak otevřít cestu k vládě předsedovi ODS Mirku Topolánkovi: tehdy byl Marek Dalík poprvé na pár dní zatčen. Z té doby pochází rovněž nahrávka, která unikla na veřejnost, v níž Mirek Topolánek Dalíkovi říká: „Marku, s tebou stojím a padám."
Podle Vlastimila Tlustého stál Mirek Topolánek a Marek Dalík i blízko vyjednávání nákupu mýtných bran od firmy Kapsch za 17 miliard a podle svých slov byl po koncertě kapely Led Zeppelin v únoru 2008 na žádost náměstka ministryně obrany Martina Bartáka i u jednání o nákupu minimálně o půl miliardy předražených letadel CASA.
To jsou hlavní důvody, proč si snad můžeme dovolit říci, že za svá a Dalíkova selhání se snaží Mirek Topolánek potrestat stranu, kterou pomáhal ničit a která o něj stejně už nestojí. Jde o mediální tah vlastní figurou pro ty, kteří mají krátkou paměť. Psycholog pak v takovém případě hovoří o vědomém rozporu mezi chováním osoby a jejím prezentovaným přesvědčením, kterému se říká pokrytectví či licoměrnost. A to je ta další choroba, která zapříčiňuje kromě korupce nedůvěryhodnost české politiky. To ale politikům vyhovuje: ze stran se stávají uzavřené klanové kluby a z voleb neškodná fasáda demokracie, která nemůže na současné politické praxi skoro nic podstatného změnit.
To ovšem není ode mne bezmocný nářek, jen připomenutí staré moudrosti, že Bůh tahá jen za švy, které do nás sám vetkal, a ty měnit jde velmi pomalu.
