Prezident republiky Miloš Zeman zaslal pozdravný dopis Klubu českého pohraničí. Bývalí komunističtí pohraničníci a jejich příznivci byli potěšeni. Podle adresátů Zeman poděkoval za to, že se spolek "orientuje na historickou pravdu", a za "posilování problematiky vlastenectví".
Kdo Klub českého pohraničí blíže nezná, může se s péčí o historickou pravdu seznámit na jeho internetových stránkách. Dozví se tu, že "na přelomu 40. a 50. let, tedy po ústavní změně státního zřízení v únoru 1948, bylo zadrženo na 2000 agentů zahraničních rozvědek, teroristů, sabotérů, vrahů a zlodějů majetku, který patřil státu a lidu." Anebo rovnou na komoru: "Jako pevná hráz stáli příslušníci SNB na hranicích republiky, aby po Vítězném únoru bránili přechodům nepřátel socialistického zřízení, špionům a teroristům, kteří k nám přicházeli podrývat a narušovat budování spravedlivého společenského řádu, zastrašovat i vraždit jeho stoupence," což ze všeho nejvíc vypadá jako útržek ze synopse Státní bezpečnosti k Třiceti případům majora Zemana.
Jsou tu k dispozici i odhodlaná provolání: "Proto si slibme, že i nadále budeme podle svých sil a možností chránit a bránit naši čest, naši (sic!), zatím ještě českou zem, před novodobými fašisty, ať jde o různé neonacistické a neofašistické skupiny, např. Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a Slezsku, které jsou spíše chráněny naší policií a vládou, než aby se proti nim zakročilo… Nezapomeňte, nejsme sami! V našem boji nám pomáhají skuteční vlastenci, čeští lidé. Je s námi pravda, naše morální čistota a vědomí, že patříme do velké slovanské, české rodiny, za kterou bojovali naši předkové. Naším předsevzetím musí být úkol nepolevit a bránit rodnou zem před fašizací, chránit naši českou společnost v duchu hesla: "ZRÁDCI A ODRODILCI NEPROJDOU".
Pro ilustraci, zač prezident republiky asi tak mohl děkovat, to asi stačí. Ještě stojí za zmínku, že ústředí Klubu českého pohraničí sídlí v Praze na stejné adrese jako ÚV KSČM, v ulici Politických vězňů.
Nevšiml jsem si, že by prezident Zeman zasílal pozdravný dopis například Ústavu pro studium totalitních režimů, nebo jeho práci nějak ocenil a podpořil, ani se o ni hlouběji zajímal. Jeho nejznámějším počinem v tomto směru je návrh na jmenování Karla Srpa do Etické komise, která posuzuje zásluhy účastníků třetího odboje.
To je věc Zemanova vkusu, názoru na minulost nebo politické taktiky. Tipuju, že v Klubech českého pohraničí dostane dobrých 80 procent hlasů. Takže práce s elektorátem, předvolební kampaň.
Úplně volné ruce ale hlava státu nemá. Pozdravný dopis sice není právní, jen společenský akt, přesto se hodí připomenout, že platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, ve kterém mimo jiné stojí: Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména… zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět (paragraf 1, odstavec 1, písmeno d).
Kdyby někdo namítl, že je to jen politická proklamace a že poslanecký sbor nemůže vykládat historii, pak nemá pravdu - a to nejen ve světle toho, co se ve 20. století skutečně dělo, ale i z právního hlediska. Zákon totiž není - pro vyrovnání se s minulostí významným! - jen konstatováním, že komunistický režim byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný a odpor proti němu legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty. Ale v dalších paragrafech také popisuje rámec pro rehabilitaci a odškodnění obětí komunistické perzekuce. Zákon není jen provoláním, má i praktické důsledky.
To všechno Miloš Zeman relativizuje. Když děkuje Klubu českého pohraničí, je to samozřejmě se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu v rozporu. Obojí dohromady nejde. Nejen prezident, kdokoli se nemůže rozštípnout mezi oceňováním těch, kterým byla železná opona vězením a kteří s ní bojovali, a těch, kdo na ni s láskou vzpomínají a přísahají na heslo "Neprojdou!".
Nemůže? Zeman tohle rozdvojení osobnosti zvládá. Klidně oceňuje veterány RAF, se kterými komunistický režim zle zametl, a přitom píše zdravice pohraničníkům totalitního státu.
Protože hlava státu má být mimo jiné reprezentantem státních tradic, je takový schizofrenní, hybridní přístup k minulosti škodlivý. Když "každý bude mít svou pravdu", co se budou učit děti ve školách? Jednou si pozvou politického vězně na besedu o utíkání za kopečky, příště na těžkou službu vlasti zavzpomíná psovod Pohraniční stráže ČSSR? Chtělo by to hlavně nějaké hodnoty. Pak bude jasné, proč tam ten ostnatý drát byl.
