reklama
 
 

Zeman a po něm plno dalších už jedou volební kampaň. Komunistů

22. 4. 2016 8:00
Národ v ohrožení, chyba v systému, vláda pevné ruky. Ať už vědomě, nebo ne, řada politiků jde naproti voličům KSČM.

Miloš Zeman poděkoval ve středu v Jincích starostovi Josefu Hálovi (KSČM) za občanskou statečnost, která se projevila například tím, že byl duchovním otcem boje proti americkému radaru v Brdech. V Zemanových turné po krajích a okresech je to jen střípek do mozaiky, ale příznačný.

Miloš Zeman je totiž mluvčím komunistických voličů. Žádná jiná voličská skupina, a kdoví, jestli i vůbec nějaká významnější sociologická skupina, tolik nesouzní s jeho názory. Harmonie. To, co říká a dělá Zeman, rezonuje v postojích příznivců KSČM, a obráceně. Příznivci komunistů získali vlivného reprezentanta jejich mínění, prezident republiky zase své věrné publikum. To se skrze něj zbavuje pocitu zneuznání, nebo dokonce postlistopadového komplexu méněcennosti.

Není to jen dojem a rešerše výroků. Přesvědčivě hovoří také průzkumy. Kdo nejvíc důvěřuje prezidentovi? Voliči KSČM, 79 procent. Kdo si nejvíc přeje, aby prezident kritizoval vládu a partaje? Voliči KSČM, 85 procent. Kdo nejmíň věří parlamentu a vládě? Voliči KSČM. A Evropské unii? Pochopitelně voliči KSČM, 17 procent. (Data agentury STEM z letošního roku.)

Kromě nespokojenosti s poměry a nedůvěry k institucím – s výjimkou Zemana na Hradě – jsou pro komunistické voliče typické i silné obavy z cizího a sympatie k vládě pevné ruky. Nemají problém s tím, řešit „uprchlickou hrozbu“ uzavřením hranic. V migrantech vidí bezpečnostní a kulturní nebezpečí maximálního stupně.

A nepřekvapí, že jejich oblíbenými státníky jsou Putin (61 procent) nebo Orbán (60 procent).

Voliči komunistů změnu statu quo připouštějí, ovšem cestou zpětného chodu. Jiří Pehe má pravdu, když tvrdí, že dnešní KSČM není levicová, ale konzervativně-nacionalistická strana se sociálním akcentem. Ztělesněním těchto idejí je Miloš Zeman. (A smrt abstinentům a vegetariánům, střílení novinářů, označování kritiků za fašisty, "znárodnění" atd. jejich koloritem.)

Když Zeman jede prezidentskou kampaň a plní média, zároveň mobilizuje voliče KSČM. Jeho třeskuté výroky a činy jim „dávají za pravdu“, nacházejí v nich sebepotvrzení a povzbuzení.

Projekt prezidentské strany je pasé. Pro zemanovsky naladěný elektorát je první parlamentní volbou KSČM. V prezidentských volbách voliči komunistů podpoří svého inspirátora. (Už kampaň 2013 v nich zanechala hluboký dojem.)   

Nejde ale jen o oboustranně výhodnou symbiózu Miloš Zeman – KSČM. Voliče komunistům nepřímo nadhání, dohazuje řada jiných politických stran. Aby se měly vůči komu a čemu vymezit, rozehrávají témata nebo třeba jen nálady, které ve volebním důsledku prospívají KSČM. Protože ta je má zakódované ve své politické DNA.

Typickým příkladem je kampaň ODS z roku 2002, kdy pod heslem ODS volí české národní zájmy strašila mapou republiky obklopenou zlověstnou černí. Nejen kvůli tomu, ale také proto dostala KSČM rekordních 18,5 procenta hlasů. Její voliči byli kvalitně zmobilizováni obrazem eurosudeťáckého nepřítele.

Ten vzorec se v mnoha verzích opakuje dodneška. Vytváření, živení a zveličování pocitu osudového ohrožení (imigranty). Politická hra s předsudky a pudy. Probouzení národních nebo i náboženských atavismů. Dojem, že chyba je zabudována „v základu“, řekněme v liberální demokracii, případně v Evropské unii. To jsou postupy, se kterými více nebo méně pracuje řada stran a politiků. Připadá jim, někdy oprávněně, že se to vyplácí. Ale zároveň jdou naproti komunisticko-konzervativně-nacionální agendě. Rozsévat dojem, že je „hrozně špatně“, je velmi riskantní i jako obyčejný politický kalkul.

Viz úspěch slovenských neofašistů Mariana Kotleby, profitujících z atmosféry ohrožení „našich lidí“, na které se podílely i některé demokratické strany včetně Ficova Směru. Kdo si ve volbách přál vládu pevné ruky, šel si pro ni místo kováříčka rovnou ke kováři.

KSČM toho vlastně nemusí dělat mnoho, aby dosahovala na svých plus minus 15 procent hlasů. Skoro jí stačí, když se budou snažit ti ostatní, což se už dlouho úspěšně děje. V poslední době i kvůli tomu, kolik politiků se pokouší kopírovat Zemana, jít v jeho stopách, přizpůsobovat se jeho populismu. Ať už vědomě, nebo ne, přitakávají světu komunistických voličů. Nostalgii a nervozitě.

autor: Jan Lipold | 22. 4. 2016 8:00

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama