David Klimeš David Klimeš | Komentáře
20. 6. 2022 13:22

Konec imperiálního Macrona. Umírněnost ve Francii přestává přitahovat, slaví extrém

Francouzské volební léto je u konce. Emmanuel Macron sice obhájil post prezidenta, ale následně nezískal většinu křesel v Národním shromáždění. Místo rozkazování bude muset vyjednávat.
"Jiný svět" přichází, levicový radikál Jean-Luc Mélenchon slaví.
"Jiný svět" přichází, levicový radikál Jean-Luc Mélenchon slaví. | Foto: Reuters

Před dubnovými prezidentskými volbami lídr francouzské radikální levice Jean-Luc Mélenchon oblepil zemi heslem "Un autre monde est possible", tedy že je možný i jiný svět než ten Macronův. V dubnu své motto ještě nenaplnil. Jen těsně se nedostal do finálového rozstřelu mezi centristickým Macronem a vůdkyní krajní pravice Marine Le Penovou.

V červnu mu to ale už vyšlo. Zformoval koalici, kde prim hrála jeho radikální levice, k níž přibral ještě socialisty, Zelené a komunisty. A pod značkou NUPES získal 131 křesel v dolní komoře parlamentu. Dost na to, aby Macronova koalice Ensemble nezískala potřebnou většinu.

V Mélenchonově "jiném světě" tedy není vůbec jasné, jak bude následujících pět let vypadat funkční vládní většina. Macron si bude muset najít spojence, nejspíše z řad pravicových konzervativců. Což nebude jednoduché a vyžádá si to změny v prezidentově volebním programu.

A samozřejmě tu nejde jen o francouzskou domácí politiku. Macron se silně angažuje ve vyjednávání míru pro Ukrajinu. Nejprve hodiny protelefonoval s Vladimirem Putinem, před pár dny zase v čele "staré Evropy" přijel přímo do Kyjeva za Volodymyrem Zelenským.

Nemalé plány měl i s proměnou Evropské unie, nerozpakoval se dokonce ani podpořit znovuotevření základních smluv, aby se klub stal akceschopnějším.

To vše padne, pokud mu nepřátelsky naladěné Národní shromáždění začne doma v Paříži blokovat cokoli, s čím přijde.

Když nikdo nemůže s nikým

O každých volbách v každé zemi bývá zvykem říkat, že jsou historické, i když se většinou následně ukáže, že byly jen jedněmi v řadě. Ale ty, které v neděli proběhly ve Francii, skutečně značí změnu v jedné ze dvou nejdůležitějších zemí Evropské unie. Ta změna ještě není zcela hotová, ale nabývá mocně na síle.

Dobře to lze ilustrovat na výsledku po sobě následujících prezidentských a parlamentních voleb. Udržení Elysejského paláce Macronem mohlo působit jako znamení, že Francouzi jsou víceméně spokojeni s proevropským mainstreamem. Po patnácti letech dokonce hlava Francie dokázala obhájit mandát.

Jenže ke stabilitě má země galského kohouta daleko. Nástup nejrůznějšího extrému dokazovaly už v dubnu úspěchy krajní levice i pravice, jež nahradily umírněné socialisty a republikány. Ve volbách do Národního shromáždění se to projevilo naplno. Celý složitý francouzský politický systém páté republiky je konstruován tak, aby prezident pokud možno získal většinu i v parlamentu, a mohl tak vládnout. Jen málokdy se to nepovede. To jsou takzvané kohabitace, tu poslední už ale skoro nikdo nepamatuje, skončila v roce 2002.

Nyní se ale teorie z politologických učebnic zase stává žitou praxí. Macron prosil voliče o "solidní většinu", ti ho ale nevyslyšeli. Jeho centristická koalice získala 245 poslanců, k většině potřebovala 289. Ten rozdíl je velký.

Naopak uspěla už zmíněná, krajně levicová Mélenchonova formace NUPES, které připadne 131 křesel. A velmi výrazně posílilo i Národní sdružení Marine Le Penové. Kvůli volebnímu systému přitom dekády nezvládalo přetavit svou celonárodní podporu do poslaneckých míst a většinou jich mělo na prstech jedné ruky. Nyní jich má 89, což je historický rekord.

Ke spolupráci tak Macronovi fakticky zbývá jen pravicová koalice s 64 křesly. Prezident ale bude mít těžké získat ji na svou stranu, lídr formace Christian Jacob totiž už prohlásil, že jeho noví poslanci zůstanou proti Macronovi v opozici.

Situace je tedy momentálně ještě horší než za minulých kohabitací, kdy zvolená většina třeba nebyla prezidentská, ale aspoň existovala. V novém Národním shromáždění však nemůže vzniknout bez Macrona, k tomu se ale zatím nechce nikdo přidat.

Nechtěná výpomoc extrému

Macronova politická strategie jistě vykazuje mnohé úspěchy, ale nyní také odkryla své limity. Aktuální nájemník Elysejského paláce měl historicky blízko k francouzským socialistům, pár let byl i jejich členem. Do funkce ministra hospodářství jej vytáhl tehdejší prezident a stranický šéf Francois Hollande. Právě v této funkci pak Macron pochopil, že může prosazovat reformy, aniž by tím zcela ztratil popularitu. To ovšem socialistické straně nedokázal vysvětlit.

Založil si tedy vlastní centristické hnutí En Marche! s chytlavou nabídkou, že takovou politiku může volit pravičák i levičák. A slavil - získal nejen prezidentské křeslo, ale v roce 2017 i 350 mandátů z celkových 577. Pět let se tak nemusel s nikým v Národním shromáždění bavit, na vše měl dost hlasů.

Nyní začíná ze svého počínání platit úroky. Ovládnutím středu razantně oslabil mainstreamovou levici a pravici. Z dlouho vládnoucích socialistů a republikánů jsou nyní ministrany. Je to ale vývoj, z něhož těží také extrémy. Těm pomohl etablovat se jako hlavní opoziční platforma proti stávajícím pořádkům. Proti "systému".

Patrné to bylo už v dubnu během prezidentských voleb. Le Penová a Mélenchon získali v prvním kole přes 20 procent hlasů každý, zatímco kandidáti socialistů a republikánů ani ne sedm dohromady.

Nyní v parlamentních volbách je to ještě zjevnější. Zoufalství proevropských socialistů a Zelených bylo dokonce tak velké, že se nechali zapsat jako juniorní strany do Mélenchonovy koalice, která odmítá pravidla Evropské unie a NATO.

Bojme se roku 2027

Těžko odhadovat, jak se dál politická scéna v největší zemi sedmadvacítky bude vyvíjet. Oslabený Macron bude muset každopádně v Národním shromáždění zdlouhavě vyjednávat o všech svých návrzích a plánech. Velmi nejistý osud má nyní například jeho slib, že zvýší věkovou hranici pro odchod do důchodu na 65 let. Možná se tak bude chtít o to více angažovat v unijní politice, i v takovém případě pak ale bude těžko hledat pro schválení svých vlastních evropských návrhů hlasy doma.

Ještě větší obavy ale budí výhled na příští volby, které jsou na řadě v roce 2027. Popularita Macronova centristického uskupení totiž slábne; tradiční pravice a levice se stále nedokážou zvednout; zato výrazně sílí okraje. Z toho může být za pět let velmi nepěkné druhé kolo prezidentských voleb, kde většina Francouzů dostane na výběr z velmi špatné, nebo ještě horší možnosti.

Paradoxně tak nyní největší úkol neleží na Macronovi, ale na socialistech a republikánech. Mají pět let na to, aby se pokusili o politické vzkříšení a dokázali Macronovi sebrat hlasy, které před časem vzal on jim. Naděje, že by se to mohlo podařit, však v tuto chvíli nejsou moc velké. Minoritní socialisté se již přiklonili k extrému, republikáni sice odolávají, ale od minulých voleb ztratili další padesátku křesel.

Ve Francii po nedělní volební noci začíná přetahovaná, v níž se nehraje jen o další směřování země, ale i celého evropského klubu.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 52 minutami

Řecko bojuje s lesními požáry, během jediného dne jich vypuklo padesát

V Řecku za posledních 24 hodin vypuklo přes 50 lesních požárů. Informoval o tom v pondělí večer deník Kathimerini. Během dne se podařilo dostat pod kontrolu požár, který vypukl zhruba 50 kilometrů od Atén a vyžádal si evakuaci jedné menší obce. Mimo kontrolu hasičů je požár u města Delfi ve středním Řecku.

Hasiči za posledních 24 hodin zaznamenali vznik 52 lesních požárů, uvedl jejich mluvčí. Ve velké části země, a to včetně regionu kolem Atén, zůstává velmi vysoké riziko vzniku požárů kvůli vysokým teplotám a silnému větru. Do boje s ohněm dnes řečtí hasiči nasadili také letadla a helikoptéry.

S rozsáhlým požárem u města Dilesi v pondělí bojovalo na 100 hasičů a čtyři letadla. Část obyvatel byla kvůli tomu evakuovaná. Podle večerních informací se ale požár podařilo dostat pod kontrolu. Večer pak vypukl požár u města Delfi, který donutil k odchodu například obyvatele jednoho místního kláštera. Zasahuje tam na 50 hasičů.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 2 hodinami

Na západě Uzbekistánu vyšli lidé do ulic, během protestů zemřelo 18 lidí

Osmnáct lidí přišlo o život a nejméně 243 bylo zraněno při protestech, které se o víkendu odehrály v Karakalpatské autonomní republice v Uzbekistánu. Oznámila to dnes místní generální prokuratura. Úřady také zadržely více než 500 účastníků nepokojů. Agentura Reuters označila události posledních dnů za nejhorší násilnosti v této středoasijské zemi za posledních 17 let.

"Během masových nepokojů v Nukusu ve dnech 1. a 2. července zahynulo 18 lidí, různě závažná zranění utrpělo 243 občanů, včetně 38 příslušníků bezpečnostních složek," řekl uzbecké zpravodajské televizi mluvčí generální prokuratury Abror Mamatov. Nukus je správním střediskem autonomní republiky. Mezi mrtvými je 14 civilistů a čtyři členové bezpečnostních složek, uvedla s odvoláním na úřady agentura AP.

Dva exiloví opoziční politici, kteří jsou v kontaktu s lidmi na místě, se domnívají, že skutečný počet obětí je mnohem vyšší. Agentura Reuters poznamenala, že počet mrtvých nebylo možné nezávisle ověřit. Uzbecký server Daryo.uz citoval šéfa karakalpatského ministerstva zdravotnictví, podle kterého jsou nemocnice v Nukusu plné pacientů zraněných při střetech s policií. "Hospitalizovaných byly tisíce, podstupují léčbu," řekl.

Při nepovolených demonstracích a následných nepokojích v Nukusu úřady zadržely 516 lidí. Z nich některé po správním řízení propustily na svobodu, uvedl velitel národní gardy Uzbekistánu Davron Džumanijazov, kterého citovala agentura Interfax. Ta připomněla dřívější prohlášení úřadů, že zadržely skupinu organizátorů nepokojů a obvinily je z pokusu o převzetí moci.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Čeští basketbalisté vyhráli v Litvě 83:72 a jsou v další fázi boje o MS

Čeští basketbalisté porazili v závěrečném kole základní skupiny F v Klajpedě domácí Litvu 83:72 a postoupili do další fáze kvalifikace o mistrovství světa 2023.

Soupeři, který dosud vyhrál všech pět duelů, připravili první porážku a mohou se spolu s ním těšit na další duely s Francií, Černou Horou a Maďarskem. Doplní je ještě Bosna a Hercegovina, která zdolala Bulharsko 76:73. Tomáš Satoranský přispěl k výhře jako nejlepší střelec utkání 21 body.

Češi dokázali proti Litevcům ukončit devítizápasovou šňůru neúspěchu a vyhráli nad nimi poprvé od 27. srpna 2006, kdy v přípravě v Opavě zvítězili 85:79. V soutěžním zápasem je porazili naposledy 21. června 1999 na mistrovství Evropy v Dijonu (78:62).

V kvalifikaci budou Češi pokračovat 24. a 27. srpna, předtím je čekají v Pardubicích a Hamburku přípravné turnaje na zářijový Eurobasket v Praze a případně v Berlíně.

Kvalifikace basketbalistů o postup na mistrovství světa 2023 - skupina F:

Litva - Česko 72:83 (13:23, 32:45, 52:61)

Nejvíce bodů Litvy: Brazdeikis 13, Grigonis 11, Masiulis 10.

Sestava ČR: Satoranský 21, J. Bohačík 9, Balvín 8, Hruban 3, Kříž - Kyzlink 18, Auda 14, Jelínek 10, Peterka, Sehnal.

Fauly: 27:26. Trestné hody: 28/20 - 23/14. Trojky: 8:5. Doskoky: 31:38.

Bosna a Hercegovina - Bulharsko 76:73.

Konečná tabulka:

1. Litva 6 5 1 462:421 11
2. ČR 6 3 3 485:483 9
3. Bosna a Hercegovina 6 3 3 472:486 9
4. Bulharsko 6 1 5 446:475 7

 

Zdroj: ČTK
Další zprávy