reklama
 
 

Kopání do Peroutky. Zeman je nemocný a jeho nemoc nakažlivá

22. 4. 2015 13:30
Komentář Martina Fendrycha: Zeman uráží držitele Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně Ferdinanda Peroutku. Nenajdeme v tom nic pozitivního. Jen rozklad.

Čím dál nepochopitelněji a zlovolněji působí počínání Hradu a Miloše Zemana vůči novináři Ferdinandu Peroutkovi. Napadají vás obyčejné otázky: Jaký to má smysl? Proč to prezident České republiky dělá? Co sleduje?

Nejprve Peroutku napadl letos v lednu na mezinárodní konferenci Let My People Live!, jež se konala k 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora u Osvětimi. Zeman tvrdil, že novinář je autorem článku „Hitler je gentleman“, který ale s nejvyšší pravděpodobností nikdy nenapsal.

Následovala neschopnost se omluvit. Naopak, pod Zemanem se rozjelo usilovné hledání momentů, kdy mohl Peroutka selhat. Hrad nyní vystavuje údajně pochybné Peroutkovy texty. Zvenčí to vypadá, že se prezident zbláznil, neboť se totálně, fatálně míjí se smyslem svého úřadu.

Zeman je kvalitní manipulátor. Jako hlava státu dokáže fascinovat média. Jeho „střet s Peroutkou“ se neustále probírá. Novináři a historici vystupují v televizi i v tisku a zvažují, jestli mohl být Peroutka antisemita, jestli mohl podlehnout nacismu, jestli si „zadal“. Jako by to bylo reálné téma. Jako by Peroutka za Hitlera nestrávil šest let v koncentráku.

Ale je tu jeden příznačný fakt: Zeman pouze kopíruje to, jak po válce Peroutkovi škodili komunisté. To oni přece tvrdili, že nacistům po roce 1939 podlehl. (Po převratu pak Peroutka z Československa emigroval.) A zase: komunisté dnes zaujímají stejný postoj ke Krymu a Donbasu jako Zeman. Nejsou to žádné náhody.

Další věc, která vám neunikne. Čerstvěji než německou okupaci, nacismus, máme za sebou sovětskou okupaci a komunismus (nebo spíš reál-socialismus). A přece Zeman osočí antikomunistu Peroutku z inklinace k nacismu. Zřejmě kopíruje svůj velký vzor Vladimira Vladimiroviče Putina a jeho antiukrajinskou propagandu. Rusko taky neustále osočuje Kyjev, že spolupracuje s banderovci a nacisty.

Peroutka kontra Renč a Sedláček

Další okolnost, jež zřejmě hraje svoji roli: Dva roky po sametové revoluci udělil prezident Václav Havel Peroutkovi Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně, in memoriam. Zeman dnes de facto zpochybňuje i tento akt.

Všimněme si, koho on sám mimo jiné vyznamenal loni 28. října, a zamysleme se nad tím, který z jeho oblíbenců dosahuje úrovně Peroutky. Řád bílého lva dostal slovenský premiér Robert Fico za zvlášť vynikající zásluhy ve prospěch České republiky. (Fico je blízký přítel Zemana.)

Medaili Za zásluhy obdrželi režiséři Filip Renč a Robert Sedláček za zásluhy o stát v oblasti umění. (Renč v prezidentské volbě 2013 podporoval Zemana a natočil jeho předvolební klip. Sedláček zas v roce 2007 natočil pro Českou televizi dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny.)

Nemůžeme nevidět ani jiná aktuální a velmi nepříjemná „témata“ Zemana. Chce mistrovat Peroutku a má na Hradě Vratislava Mynáře. Kancléři chybí bezpečnostní prověrka na stupeň přísně tajné. Dost možná ji mít nikdy nebude, ač ji ke své práci potřebuje. A další objev. Mynář bere plat jako premiér, 120 tisíc čistého. Za co? Proč tohle Zeman dělá?

Vystavování podle Hradu problematických článků Peroutky probíhá v době, kdy prezident musel potupně odpískat svoji účast na Putinově vojenské přehlídce v Moskvě. Byl donucen změnit postoj. Jeho plán se jevil jako neúnosný.

Osočování probíhá v době, kdy šéf zahraničního odboru Hradu a  blízký muž prezidenta Hynek Kmoníček oznámí, že devadesát procent Zemanových výroků nelze brát vážně: „Já musím říct, že ty diplomaticky sporné výroky málokdy vycházejí z toho, že bych čelil nějakému jasnému politickému úmyslu, analýze, plánu. Dokonce bych řekl, že kdyby devadesát procent z nich bylo skutečným záměrem, tak bych měl profesionální problém.“ – Jinde nepředstavitelné.

Žádný pozitivní zájem, jen škodit

To jsou okolnosti, které provázejí cupování Peroutky. Smyslem ale není jen odvádět pozornost od vlastních malérů a trapasů. Hmatatelně cítíme Zemanovu potřebu někoho poškodit a zároveň trůnit sám nade vším. Tragický omyl. V hradní „akci Peroutka“ nenajdeme nic dobrého, žádný pozitivní zájem, jen potřebu škodit, rozkládat. Tomuto cíli Zeman věnuje mimořádné úsilí, což působí doslova zvrhle.

Máte pocit, že se Hrad a Zeman v urážení a zpochybňování Peroutky přímo rochní. Ta věc je čím dál „nemocnější“ a velmi nakažlivá. Zeman se přesně trefuje do negativistické nálady, do české skepse a nadávačství. Nejde o to, něco změnit k lepšímu, ale někoho definitivně, nenapravitelně pošpinit. Je to snaha, jejímž plodem bude hnusit si sebe samé. (Jen škůdce Zeman zůstane neposkvrněn.)

Je to zveřejňovaná zlá vůle bez jakéhokoli smyslu. Nesmyslné dění, na jehož počátku stál omyl, chyba, plácání, možná pouhopouhá zlomyslnost. Ničení Peroutky je pro Hrad důležité, zatímco k aktuálním událostem zůstává lhostejný. Třeba ke stovkám a tisícům běženců, kteří tonou ve Středozemním moři. Zeman zůstal netečný i k pohřbu expremiéra Stanislava Grosse, jemuž byl přitom svědkem na svatbě. Na pohřeb nešel. Musí ničit Peroutku. Nemá čas.

autor: Martin Fendrych | 22. 4. 2015 13:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama