Američané se poslední dva měsíce přou, zda by Putin napadl Ukrajinu, kdyby teď v oválné pracovně seděl Donald Trump. Podle těch, kdo se předposledního amerického prezidenta zastávají, by si to Kreml nedovolil udělat. Jejich odpůrci to ale vidí jinak - mají za to, že by se Putin k vojenskému útoku vůbec nemusel uchylovat, protože s Trumpovou pomocí by dosáhl všeho podstatného i bez boje.
Jenže Ukrajině jde o přežití "tady a teď" a všechny hypotézy, zda se události mohly vyvinout jinak, jsou uprostřed zuřící války zcela k ničemu. Ta retrospektivní otázka je z hlediska Kyjeva naprosto zbytečná.
Když ji ale obrátíme do budoucnosti, už přece jen smysl má. Jak by vypadala příští politika USA vůči Rusku, kdyby se Trump za tři roky do Bílého domu vrátil?
Na jednu stranu se zdá být zcela zřejmé, že ať už válka dopadne jakkoli, přinese zcela jiný postoj Západu vůči Rusku. Co platilo do letošního 24.února, patří už dnes minulosti. Putinova invaze přetrhla dějiny na před a potom. Včetně americko-ruských vztahů, jak tedy přinejmenším vyplývá z vyjádření současného šéfa Bílého domu Joea Bidena, který kremelského pána označil za válečného zločince a jeho počínání na Ukrajině nazval genocidou.
Za Bidena, pokud by obhájil úřad, je návrat k někdejšímu normálu nepředstavitelný. Což by nejspíše platilo i v případě, kdyby on sám už nekandidoval, ale nejvyšší úřad by zůstal v demokratických rukou. Jaké by to mohlo být za Trumpa?
K jednoznačné odpovědi se nedobereme už jen proto, že nevíme, jaké odpornosti Kreml ještě může spáchat. Indicie zde ale jsou. Zaprvé, Trumpova osobní slabost pro "silného lídra" Putina. A za druhé jeho nechuť, aby na sebe Spojené státy ve světě braly odpovědnost za problémy, které je vyloženě nepálí.
Test Trumpovy síly
Mnozí namítnou, že se zde dělá účet bez vrchního, protože nevíme, zda Trump bude v roce 2024 znovu kandidovat. A i kdyby, nikde pak není psáno, že by vyhrál. To je samozřejmě pravda. Už nejbližší týdny ovšem hodně napovědí alespoň o tom, jaká je Trumpova politická síla.
Ve Spojených státech odstartují stranické primárky před kongresovými a guvernérskými volbami, které připadají na listopad. Trump v těchto soubojích (v jeho případě tedy mezi republikány) podpořil už přes stovku kandidátů. A pokud si ověří, že stranickou základnu stále ovládá, že její voliči mu pořád visí na rtech, v novém útoku na Bílý dům ho nejspíše už nic nezastaví.
Při počtu kandidátů, kterým Trump dal své razítko, je nevyhnutelné, že někteří vyhrají, jiní zase nepochodí. V této nepřehledné mozaice je ovšem několik vlajkových soubojů, jež ukážou, jak na tom exprezident je. A jedním z těch vůbec nejsledovanějších je boj o křeslo v americkém Senátu za stát Ohio.
Jeho dosavadní dlouholetý republikánský držitel Rob Portman se rozhodl už nepokračovat. Pole spolustraníků, kteří by jej chtěli nahradit, je velmi početné. Dlouho se čekalo, na koho z nich ukáže Donald Trump jako na svého favorita. Nyní se tak stalo, jeho podporu získal J. D. Vance.
Ten J. D. Vance, "křupan z Apalačských hor", který se v roce 2016 proslavil, když lidem v USA i ve světě svoji autobiografickou knihou Hillbilly Elegy (česky vyšla pod názvem Americká elegie v nakladatelství Argo) vysvětlil, kde se berou a kdo jsou Trumpovi voliči. Vance pro ně měl pochopení, vyrostl mezi nimi, v chudším prostředí dělnického Ohia a vesnického Kentucky.
Osobně pro Trumpa a pro jeho prezidentskou kandidaturu ale v roce 2016 ještě žádné porozumění neměl. Pokládal jej za politického "podvodníka neschopného zastávat nejvyšší úřad země", jeho kandidaturu tehdy považoval za "nemorální a absurdní".
To vše mu ale nyní bylo odpuštěno. "Podobně jako mnozí jiní, J. D. Vance o mně v minulosti řekl ne příliš hezké věci, ale teď už mu to došlo, jak jsem bohatě viděl," připomněl Trump ve svém podpůrném prohlášení, že od loňského začátku kampaně si Vance opakovaně sype popel na hlavu a nyní už Trumpa chválí, kudy chodí.
Příliš vzdálená tragédie
Vedle samotného odpuštění je ovšem zajímavější, proč si Trump z plejády kandidátů, kteří se mu vesměs "líbí a má k nim respekt", vybral právě jeho. Někdejší hlava Ameriky to zdůvodňuje domácími tématy. Vanceovým odporem proti imigraci, jeho bojem proti zločinnosti či vládnímu utrácení. Vedle toho pak Trump zmiňuje i tvrdý Vanceův postoj vůči Číně, což je ze zahraniční politiky ale zároveň vše.
Jakákoliv zmínka o Rusku či Ukrajině chybí, na rozdíl od opakovaných připomínek, že jde o "bojovníka proti zmanipulovaným a ukradeným prezidentským volbám". V ztotožnění s Trumpovou "velkou lží" se J. D. Vance nijak neodlišuje od většiny republikánů, kteří též získali exprezidentovu podporu. V zásadě je to pro takové "pomazání" nezbytnou podmínkou. A také je to přesvědčení takřka 70 procent republikánských voličů.
Jednou věcí ale Trumpův oblíbenec mezi všemi republikánskými kandidáty v Ohiu výrazně vyniká. A to svým postojem k Putinově válce, který lze charakterizovat jako aktivní nezájem. "Mně je úplně jedno, co se stane na Ukrajině, tak či onak," prohlásil J. D. Vance v únoru, pár dní před zahájením ruské invaze. A na tom stále setrvává i po osmi týdnech válečného teroru.
Záběry, které přicházejí z Ukrajiny, jsou podle něho "tragické". Ale pozornost, kterou dění věnují americká média, považuje za "kouřovou clonu", jež má překrýt "katastrofy" ve Spojených státech - "imigraci přes hranici s Mexikem nebo inflaci".
To, co se děje na Ukrajině, "je nechutné", podle Vanceho je ale třeba oddělit osobní reakce od toho, "jak bychom měli odpovědět jako země". "Bylo by pro nás obrovskou - katastrofální - chybou, nechat se zatáhnout do toho, co se děje mezi Ruskem a Ukrajinou, zvláště když máme své vlastní problémy přímo tady doma," vysvětluje v médiích i během kandidátských debat.
Křupan z hor je budoucnost?
Byl to ten rozhodující důvod, proč ukázal Trump právě na něj? Nevíme, ale každopádně jde o postoj, který oba muže silně spojuje. Který dával Trump opakovaně najevo, když seděl v Bílém domě. A který bychom proto nejspíš znovu uslyšeli, kdyby se tam vrátil.
Kontrast mezi J. D. Vancem a končícím senátorem Robem Portmanem nemůže být ohledně Ukrajiny ostřejší. Dosluhující politik je v Senátu jedním ze dvou místopředsedů (společně s demokratem Dickem Durbinen) Ukrajinského kaukusu. Skupiny, která se utvořila po Putinově anexi Krymu a která se zasazuje za Ukrajinu. Nyní kromě jiného opakovaně apeluje na Bílý dům, aby americká pomoc Kyjevu byla rychlejší, silnější, účinnější.
Americké prezidentské volby jsou ještě hodně daleko. Ale už příští týdny a měsíce mohou napovědět, zda se jich Trump bude chtít účastnit jako kandidát. Pokud by se k tomu rozhodl, pro Kyjev by to byla mimořádně špatná zpráva. "Křupan z Apalačských hor" je předznamenáním, jak by za staronového prezidenta Trumpa vypadala americká zahraniční politika vůči Ukrajině a Rusku.
Pro Trumpa není ruská agrese věcí, která by měla Spojené státy zajímat. K Putinovi by byl patrně shovívavý, protože o životy Američanů v téhle válce nešlo. A případný zamrzlý konflikt na Ukrajině či její úplné rozparcelování by vzal jako hotovou věc, s kterou Washington nemusí, a proto ani nehodlá nic dělat.
