Hejtman Michal Hašek se popasoval s případem virtuální tiskové mluvčí Proutníkové a akrobatických investic do svého mediálního obrazu. Podání vysvětlení Krajskému výkonnému výboru ČSSD byla podle očekávání formalita. Završená přiměřeným sdělením: „Lžou jiní, nikoli já“ (Michal Hašek) a „jde o pseudokauzu“ (předseda KVV Roman Hanák).
O záležitosti jsme psali už dvakrát a není třeba s Haškem polemizovat potřetí. Tisková konference ale nabídla ještě jednu, symbolickou informaci: Na paravánu, před který se Hašek a spol. postavili, svítilo nepřehlédnutelné heslo Lepší budoucnost pro obyčejné lidi. To je ovšem slogan volební kampaně 2010, po které následovalo Paroubkovo Pyrrhovo vítězství a demise.
Buď na KVV ještě nedorazily novější noty, nebo jim tohle motto připadá lepší. Třeba takové obyčejně lidovější než trochu hloubavé Prosadíme dobře fungující stát, se kterým ČSSD vyhrála v roce 2013 a vládne. Obyčejní lidé, náš cíl.
Symbolické je, že v Brně – dva měsíce před volbami a v televizním přenosu to je docela důležité – dělají reklamu šest let starému volebnímu zboží. Může být, že jde samo o sobě o marketingový detail, o lapálii. Ale dá se to brát i jako ilustrace rozháranosti a nečitelnosti sociální demokracie. Strana v poslední době úspěšně budí dojem, že šlape na brzdu a plyn zároveň. Jestliže kdysi v pravěku Josef Zieleniec namítl, že by ODS „měla znít více hlasy “, tak sociální demokracie má opačný problém. Nic úplně nového, vnitřní nejednota je léta chronickou zátěží ČSSD.
Už dva volební průzkumy*), jeden z konce června a druhý z července, ukázaly, že sociální demokracie na ANO výrazně ztrácí, kolem deseti procentních bodů. Někde je chyba. Ekonomika šlape, platy (i státních zaměstnanců včetně učitelů) rostou, nezaměstnanost je minimální, lidé utrácejí (a nebojí se zadlužit). Vláda se dme pýchou. Ale preference premiérovy strany to všechno tvrdošíjně odmítají vzít na vědomí.
Dá se spekulovat, jestli průzkumy luxuje Andrej Babiš a další populisté, jestli za to může Sobotkův temperament a tak dále. Nepopiratelným důvodem ale je, že voličům před očima defiluje hned několik sociálních demokracií. Některých vlivných reálným významem, jiných spíš jen mediálním echem, jenže obě kategorie čím dál víc splývají. Sociální demokracie nejlíbivějšího z hejtmanů Haška nebo sociální demokracie hejtmana Zimoly, ovládajícího umění loajality a mydlení schodů zároveň. Sociální demokracie ohňů Zdeňka Škromacha. Sociální demokracie poslanců Nytrové, Humla, Jandáka, i sociální demokracie ministryně Marksové. Ministra Dienstbiera i ministra Chovance.
Bohuslav Sobotka sice vloni ovládl sjezd velkou většinou hlasů, sjednotit stranu se mu ale nedaří. Mimo jiné proto, že štěpná energie z Hradu působí dál.
Navzdory aktuální hospodářské prosperitě, do krajských voleb sociální demokracie spíš kulhá, než kráčí vstříc vítězství. Sobotka je v nemilé situaci: porážka bude připisována hlavně jemu, triumf si odnesou hlavně krajští politici.
*) Jde o volební preference do Poslanecké sněmovny, tedy včetně Prahy, kde se ale 7. a 8. října v krajských volbách volit nebude.
