Kritizovat Mariana Jurečku není věru těžké. Ve vládě Bohuslava Sobotky ochotně předkládal podporu biopaliv místo ministra financí a majitele Agrofertu Andreje Babiše, takže jeho odboj proti mocenskému monopolu ANO bude už vždy trochu kulhat. Rychleji mluví, než myslí, což je speciálně ve věku sociálních sítí dosti nebezpečné. A když ho loni v březnu delegáti lidoveckého sjezdu nezvolili předsedou, jen za sebou uraženě práskl dveřmi.
Přes to všechno je po odchodu Pavla Bělobrádka z postu předsedy KDU-ČSL jediným smysluplným nástupcem, který má šanci oslovit širší veřejnost. Ministerská zkušenost, téma zemědělství a venkova, úspěchy ve volbách na Olomoucku, veřejná známost. Lidovci ale tehdy vsadili na Marka Výborného, přesvědčivou a ve straně velmi populární tvář. Ten nyní odchází po rodinné tragédii, a proto se taktně příliš nepřipomíná, jak se za necelý rok jeho vlády pohnuly preference lidovců: nijak. Respektive už zcela dosedly na pětiprocentní hranici.
S Janem Bartoškem by to asi nebylo jiné. Možná by dovedl stranu rychle do nějaké předvolební spolupráce. Ale nejspíše už jen s tříprocentní podporou a lidovci by pouze podporovali ODS po boku Soukromníků a podobných marginálních partají.
Století lidovci mají určitě na víc. To by ovšem museli nejprve nabídnout smysluplný centristický program, ne nesmysly.
Lidovci se budou vdávat poslední
Těch pětiprocentních stran je nyní v české politice tolik, že se nabízí je rychle sesypat do něčeho velkého a silného. Někde je to skutečně jednoduché (tedy jen teoreticky, jak už roky vidíme). Umírající TOP 09 si musí najít cestu ke Starostům a nezávislým, se kterými kdysi úspěšně spolupracovala. Jiná možnost pro ně už není.
Starostové už mají větší výběr a buď mohou vzít na milost TOP 09, nebo to zkusit se silnějšími Piráty. Ale pro lidovce jsou tyto počty úplně nejtěžší. Koalice se Starosty před minulými sněmovními volbami nenabírala podporu, naopak se voliči jednotlivých stran odrazovali navzájem, takže krachla.
Z průzkumů projektu Proměny české společnosti pak víme, že lidovečtí voliči jsou alergičtí na stranu založenou renegátem Miroslavem Kalouskem. A aby toho nebylo málo, tak příznivci lidovců jsou ve velkém alergičtí i na ODS. Podporovatelé KDU jsou prostě sví, jak už to tak u strany se stoletou tradicí bývá.
Integrace od středu napravo je jistě potřebná, ale upřímně - lidovci jí se svou voličskou skladbou nemohou udávat tón. O svém osudu se nejprve musí rozhodnout TOP 09 a STAN a něco kromě slov také už konečně nabídnout ODS a Piráti. KDU-ČSL se pak pěkně po lidovecku rozhodne, co je pro ni cesta s nejmenšími ztrátami. Představa, že by Jurečka, který se vždycky dohodl s každým, byl nějakou velkou překážkou pro jakoukoliv spolupráci, je jen mediální šum posledních dní.
Tradiční programové oxymórony
Aby ale lidovci mohli v příštích volbách uspět samostatně nebo jako součást nějaké funkční koalice, museli by Česku nejprve něco smysluplného nabízet. A to je problém. Sice si nyní už alespoň zvolili ústřední cílovku - rodiče -, ale čím více o nich delegáti mluvili, zaklínali se jimi a velebili je, tím méně konkrétního řekli.
Nový dokument Lidovecká vize pro Česko je vším, jen ne logickým programem. KDU-ČSL brožurku opentlila snad všemi dětmi z fotobank, ale reálně mnoho nového nevymyslela. Zase je to jen to staré známé zvyšování daňových slev na děti a k tomu další finanční bonusy.
Je pozoruhodné, s jakou umanutostí to lidovci neustále nabízejí, i když jde nejen o slepou cestu české rodinné politiky, ale hlavně také o lákadlo ve volbách už zcela neúčinné. Rodiče již chápou, že zrovna slevy na děti jsou na samém maximu, a chtějí něco jiného: především dostupné služby.
Sami lidovci ostatně na sjezd dodali i analýzu svého stranického think-tanku, který správně dohledal, že ve výdajích na rodinnou politiku jsme na tom docela slušně - dáváme nějaká tři procenta HDP. Tedy stejně jako Němci nebo Finové. Z ideologických důvodů se však do analýzy už asi nedostalo, že podpora rodin je v Česku extrémně vyosená právě do daňových slev a výsledkem je totální podfinancování dobrých veřejných školek, škol a družin.
Jurečka se také správně chce vrhnout na dostupné bydlení. Ale jaksi už nedodává, že státní bezúročné půjčky jsou v tuto chvíli mimo naše ekonomické možnosti. Buď budou objemem mizivé, nebo nebudou bezúročné a těžko budou soupeřit s komerčními hypotékami (to už v rámci průzkumu bojem ověřila Babišova vláda u půjček pro mladé).
Rychlý škrt by zasloužila i teze, že je levnější lidem půjčit, aby byli ve svém, než aby čerpali dávky na drahý podnájem. Je pomýlená hned z několika důvodů - k rozšířenému fetiši vlastnického bydlení přidává ještě pozoruhodnou ekonomickou rozvahu, že kdo nemá ani na nájem, bude pro stát dost bonitní, aby splácel rovnou celý dům.
Svatbu místo registrovaného partnerství
Frontální útok na rodiče je tedy správný - co jiného by taky strana s pětinásobným otcem v čele měla propagovat -, ale těch lidoveckých programových oxymóronů je pořád příliš mnoho.
Lidovci se sice vrátili v roce 2013 nejen do sněmovny, ale rovnou i do vlády, nicméně svůj program od nultých let nijak nezrenovovali. Nemají jasnou daňovou politiku, nemají školskou politiku, nemají zdravotní a sociální politiku a letití ochránci venkova si nechali vzít i ekologickou politiku, kde se nyní těžko hledají.
Sní o tom, že budou jako rakouský Sebastian Kurz, ale nic pro to neudělali. Předsedu už po víkendu mají, teď tedy potřebují program. Až ho budou mít, budou vědět, na čem trvat při případném vstupu do pevného předvolebního manželství s jinými stranami a čím vstup do koalice odůvodňovat před svými voliči. Pokud by se už nyní integrovali, aniž by věděli, co vlastně chtějí, bylo by to pro lidovecké voliče jen nedůvěryhodné registrované partnerství, které by do voleb stejně nejspíše nevydrželo.
