Jak si stojí vládní koalice Petra Fialy? Jaké šance má Andrej Babiš, sestaví příští vládu? Poslední dva zveřejněné průzkumy, agentury Kantar CZ pro Českou televizi a agentury Median, se výrazně liší. V prvním by mělo ANO 39 procent voličských hlasů, ve druhém "jen" 31 procent a pětikoalice by získala v součtu více než ANO a SPD.
Agentura Kantar CZ skok Babiše nahoru vysvětluje tím, že k němu přebíhají voliči SOCDEM, komunistů, Přísahy, Trikolóry a PRO, tedy vyjma SPD prakticky celá mimosněmovní opozice. Agentura Median takový přeliv ovšem nezaznamenala.
Každopádně se ANO drží nad 30 procenty, o čemž se žádnému jinému hnutí nebo straně ani nesní. A nesní se o tom ani koalici Spolu. Ta je vděčná, když dá dohromady 20 procent. Přitom se některé ukazatele, které volič sleduje, prudce zlepšily, třeba inflace spadla dolů. Volič ale čeká na snížení cen potravin a dalších věcí.
Problém pětikoalice hledejme ve dvou rovinách. První je zřejmá, opozice to má snadné, nenese odpovědnost, může si říkat, co chce, lhát, překrucovat, zbavovat se vlastní odpovědnosti. To platí vždycky.
Jenomže my žijeme v nové, těžké situaci. Svět kolem nás jako by se zbláznil, co platilo, to už neplatí, extrém se stává normálem, za humny máme šílenou válku, doma statisíce uprchlíků z Ukrajiny. Těžko srozumitelné jsou i děje, které sledujeme ve Spojených státech. Lidé mají strach, co bude, co čeká je i jejich děti.
Existuje několik velkých témat: válka, klimatická změna, naše existence v Evropské unii a NATO. Na těch by měla existovat mezi pětikoalicí a silným hnutím ANO, ale taky uvnitř vládního spolku, shoda. Jenomže ANO využívá všeho, aby vládu ničilo. K válce na Ukrajině zaujalo jakýsi obojaký postoj, spojuje v něm ano a ne. Na jednu stranu zaujímá s vládou stejný pohled na Rusko a říká, že jde o agresi. Na druhou stranu ale ANO vytasilo mírovou rétoriku.
Nevadí, že jde úplně mimo realitu. Rusko nejenže odmítá jednat o míru, ale neustále vyhrožuje Západu tím, že ho zničí. "Mírový" plán pro Ukrajinu čerstvě nastínil exprezident Medveděv: úplná kapitulace napadené země, uznání "nacistické povahy" politického režimu na Ukrajině mezinárodním společenstvím a znovusjednocení země s Ruskem.
Dokonalým vyjádřením dvojakosti ANO jsou věty Babiše ze sněmovny (8. března): "Od samého nástupu této vlády pro pana premiéra na prvním místě nejsou ani občané České republiky, ale Ukrajinci, stále. A my nemáme nic proti Ukrajincům." Samozřejmě je to lež, samozřejmě tuzemce štve proti Ukrajincům a samozřejmě proti nim ANO "nic nemá".
Hnutí ovšem touží přetáhnout hlasy SPD, PRO, KSČM a dalších subjektů, proto mluví o míru a o tom, že Fiala vyměnil "naše lidi" za Ukrajince, o tom, že se "Ukrajině nedaří", že "prohrává", jak to rád opakuje Karel Havlíček. Dva roky se bránit ruské velmoci není prohrávat.
Stejné to je s klimatem a unií. Postoje ANO jsou dnes namířeny nikoli do budoucnosti, ale na luxování nespokojených voličů. Jedině NATO zůstává jakž takž nedotčeno, ale opravdu jen jakž takž, vždyť hnutí je proti tomu, abychom "už letos" dávali dvě procenta HDP na obranu.
Je dobrý plán dělat politiku pro SPD, PRO a KSČM?
Jak se vládní strany brání? A dělá to Babiš dobře? Je dobrý plán dělat politiku pro antisystémové, proruské voliče?
Stále dokola premiér i jeho ministři slyší, že málo vysvětlují, málo komunikují. Rozhodně nedělají "všechno špatně", ale málokdo ví, co a proč dělají. Výjimkou v kabinetu je ministr vnitra Vít Rakušan se svými jízdami do míst, kde STAN pšenka nekvete. A paradoxně to Rakušan od ODS schytává, on i euroministr za Starosty Martin Dvořák jsou kritizováni za své akce, třeba za prosazování eura.
Realita je taková, že to, co dělá Rakušan, by měl dělat každý ministr. Ministři jsou politici, nemají na starosti jen své resorty, ale taky voliče a budoucnost. Nestačí občas něco prsknout na sítě, občas jít na debatu do televize. Naprosto nezbytné je jít za voličem, nesedět. Tohle se už dávno měla pětikoalice naučit od Miloše Zemana i od Babiše. A nyní i od Víta Rakušana.
Pokud jim nestačí příklad Zemana a Babiše, jako vzor jim může posloužit prezidentská kampaň Petra Pavla. Ta ukázala, co je potřeba, aby byl populismus poražen. Cestou je docela obyčejný, osobní kontakt s lidmi, ochota jim naslouchat, ochota vysvětlovat. Pak není ani nezbytně nutná sexy tvář.
Je vlastně překvapivé, že to politici pětikoalice nedělají, že jim to ještě nedošlo, že nejsou jednou týdně někde v regionech, že nevysvětlují, co se děje a jak oni pro tuto zemi pracují.
Naprosto zásadní je lidem vysvětlit, jakou hrozbu představuje Rusko pro nás i pro Evropu. Existují kvalitní analýzy, co by následovalo, kdyby Ukrajina prohrála. Jednu vypracoval loni v prosinci americký think-tank Institut pro studium války (ISW). Kolaps západní pomoci by zjevně vedl k tomu, že by Ukrajina nebyla schopna zabránit ruské armádě v postupu, Rusové by ji obsadili celou.
Vytvořili by vojenské základny na hranicích s Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. Putin posiluje armádu a podle ISW hrozí, že by na hranicích Ukrajiny se státy NATO a EU rozmístil tři plné kombinované armády. Rusko nechystá mír, ale válku. Ale tohle musí někdo lidem osobně vysvětlit, nestačí post na síti X. Fakt ne.
Co by měli dělat pětikoaliční vůdci a jejich zástupci, se zdá zřejmé. Jeden Rakušan nestačí. Ale je tu i otázka, jestli to Babiš dělá dobře. Jestli je v pořádku, že se radikalizuje, že se ochotně natáčí k proruským, antisystémovým voličům.
Kdybychom vzali vážně průzkum agentury Kantar CZ, tak to pro ANO vypadá dobře jen na první pohled. Pořád na sestavení vlády nemá. S kým by ji složil? S Tomiem Okamurou? Není hloupý a ví, jaké to obsahuje riziko. Mnohem lepší by pro něj bylo sestavit kabinet s demokratickou stranou.
Nejblíž mu je ODS, s níž se dokázal dohodnout i v době, kdy premiéroval, na za dané situace zjevně chybném zrušení superhrubé mzdy. Pokud by ale chtěl vládnout s ODS, musel by si to pošilhávání po proruském Ficovi a Orbánovi a blekotání o míru odpustit. Svažuje se příliš blízko ke komunistům, Rajchlovu PRO a k SPD. Pokud uvažuje o jakž takž normální vládě, dělá to blbě, zavírá si dveře k ódéesce.
