Platí to alespoň o londýnských kriticích a analyticích evropské integrace - posluchárna londýnské Cass Business School byla nedávno plná do posledního místa, v publiku pestrá směs studentů i pedagogů, činitelů Institutu pro ekonomické záležitosti, lidí z finanční čtvrti  a také několik novinářů.

Klausova neochota podřizovat se přehnané politické korektnosti z něj činí před britskými posluchači, nedotčenými excesy českých reforem, svěžího, šarmantního a  do jisté míry vtipného řečníka.

Není pochyb o tom, že v kontextu britské veřejné debaty o evropské integraci, nejsou jasně formulované pochyby  Václava Klause nijak pohoršující či  urážející.

Britové je přijímají bez předpojatosti a bez snahy nálepkovat je různými znaménky ještě dříve, než z úst řečníka doznějí.

Člověk nemusí a někdy ani nemůže s Václavem Klausem souhlasit, nelze mu však upřít konzistenci například v jeho kritice společné zemědělské politiky či v jeho výhradách vůči  evropské měně. S menším závažím exekutivní moci se cítí jaksi svobodnější k jejich formulování.

Nicméně když přednáška skončila, připomněl jsem Václavu Klausovi v rozhovoru novináři, že právě v rámci společné zemědělské politiky vzrostly  - alespoň podle britských statistik  - příjmy českých zemědělců za poslední rok o sto procent.

Jsou-li ony peníze zbytečně přerozdělené, měl by z nich mít  český farmář menší radost? "Existují-li taková pravidla hry, měl by je rozumně investovat na své farmě," odvětil Václav Klaus.

Václav Klaus také často připomíná, jak moc trpí Evropská unie demokratickým deficitem.  Nicméně v žádné z členských zemí se alespoň nedemonstruje proti odvodům do společné evropské pokladny zdá se, že s demokratickou reprezentací, které se jim dostává za jednoprocentní zdanění, jsou obyvatelé členských zemí spokojeni.

Názory Václava Klause lze nekriticky uctívat, či s nimi naopak za žádných okolností nesouhlasit. Většinou však provokují k přemýšlení.